Současný výrazný pokles ceny rublu a reakce Rusů na něj nám jako na dlani ukazuje dva zcela odlišné vzorce chování Rusů, které existují vedle sebe a které jsou kulturně ze dvou zcela různých světů.
Reakce špičkových ruských politiků, zejména ministra zahraničí Lavrova ukazují, jak vůbec nerozumí signálům, které v cenách vysílá trh. Nejsou schopni si připustit, že jsou součástí tržní ekonomiky ve světovém měřítku a že ve svém vlastním zájmu musí rozumět tomu, jak tržní ekonomika funguje. Nedovedou si vůbec představit, že pokles cen ropy, který jim dnes přináší citelné ztráty, není výsledkem záměru nějaké nepřátelské autority, mocné jako býval třeba jejich Gosplan (pozn: někdejší sovětská státní plánovací komise). Naopak, jsou výsledkem soutoku desetitisíců a miliónů rozhodnutí vzájemně nezávislých a obchodujících subjektů - vlád, podniků a domácností.
Nemohou to přijmout, protože takové poznání a porozumění fungování trhu by zcela vylučovalo pomýšlet na zbrojení, nákupy nových stíhaček, tanků a balistických střel, jako na navyklé zbraně domněle účinné proti stejně vyzbrojenému nepříteli. Nepřipouštějí si, že tytéž anonymní síly trhu, které jim nyní působí tak citelné ztráty, jim ještě před pár lety přinášely obrovské zisky z těžby a prodeje ropy.
Vedle tohoto starého vzorce chování, živeného léty pěstovaným nepřátelstvím vůči prohnilému Západu a pocitem nadřazenosti pravoslaví, tu dnes je také soubor institucí standardní tržní ekonomiky s centrální bankou v jejich středu. Ten taky nabízí zcela odlišný model chování v reakci na dramatický pokles rublu.
Cena rublu vzniká stejně tak jako cena ropy, ostatně jako kterákoli jiná cena na průsečíku poptávky a nabídky. Jestliže dnes hodnota rublu klesá, tržní hantýrkou řečeno rubl padá, pak to znamená jen to, že poptávka po rublu klesá a že to má důvody, které je třeba pečlivě analyzovat. Na ty důvody je samozřejmě růst výdajů na zbrojení krátký. Cena rublu klesá, protože všichni ti, kteří rubly poptávali dříve, aby si za ně koupili ropu, jich dnes kvůli klesající ceně ropy potřebují mnohem méně. Cena ropy klesá, protože arabští a američtí producenti jí nabízejí velké množství a nevypadá to, že by těžbu hodlali nějak citelně omezit.
Ruská centrální banka reaguje úplně stejně, jak by reagovala kterákoli jiná centrální banka kdekoli na světě: prudce zvýšila úrokové sazby v očekávání, že to důvěru v domácí měnu podpoří. V souvislosti, kterou sledujeme, není důležité zkoumat, jestli byla tato reakce ruské centrální banky adekvátní, jestli přišla včas nebo ne. Podstatné je, že reakce ruské centrální banky odpovídá vzorci chování, který vznikal a byl kultivován léty zkušeností s tržní ekonomikou, a že se tento „západní“ vzorec chování pomalu a jistě zabydluje také v Rusku. V tom spatřuji velký příslib do budoucnosti, až pominou krátkodobé důvody pro sankce Západu kvůli stejně krátkodobým prohřeškům Ruska proti normám mezinárodního soužití.
