Od Rusnokovy vlády nemůžeme očekávat zhola nic. Ani dobrého, ani zlého. Bude to vláda na pár dnů, maximálně týdnů. Za tak krátkou dobu si ministři ani nestačí rozložit věci na stole. Jen nestačím kroutit hlavou, jak si prezident Zeman mohl myslet něco jiného, samozřejmě za předpokladu, že mu skutečně šlo o to, aby se jeho „odborníci“ pustili co nejdříve do práce.
Prezident ale není tak naivní, aby si myslel, že parta jeho spolustraníků dostane od parlamentu důvěru. Jemu jde o to, aby nevynechal žádnou příležitost ukázat, kdo je v Česku svrchovaným pánem. Parlament prezidentu Zemanovi ale neodpustí a nesmí odpustit jeho troufalé pohrdání nejen jím samým, ale pohrdání parlamentním systémem vůbec. Takové pohrdání se tolerovat nesmí z principiálních důvodů, má-li se zachovat smysl parlamentní demokracie.
Obávám se však, že nevůle parlamentu vyslovit Rusnokově vládě důvěru nebude mít principiální důvody. Zejména poslancům za ODS je jednání podle principů zcela cizí a vzdálené. Jsou zvyklí jednat účelově podle daných okolností. Byli tak vychováni zakladatelem strany, úspěšnost v jednotlivých případech je dodnes předmětem jejich poníženého obdivu k otci zakladateli (V. Klausovi) a sentimentálních vzpomínek. Současná předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová dokonce někde řekla, že se jí v přítomnosti předsedy (bývalého) chvějí nohy.
Účelové jednání je tak základním poznávacím znakem této strany, která nikdy ani trochu nezapochybovala o tom, zda toto přísně účelové konání je slučitelné s proklamovaným konzervativním profilem strany. Jenže, nejen poslanci za ODS, ale i další z koalice se budou nejspíše snažit využít své vycvičené zručnosti hledat a nalézat příležitosti, jak vyobchodovat své setrvání v pozici poslanců až do příštích voleb.
Nadcházející „úřednické“ vlády bez důvěry parlamentu pak budou legitimovány de facto třeba tím, že si poslanci budou jejich ministry povolávat do výborů nebo je interpelovat v plénu poslanecké sněmovny. Vyslovit nedůvěru vládě složené z osob vybraných prezidentem není principiálním jednáním.
Principiální jednání by vyžadovalo co nejdříve a co nejrychleji vyvolat předčasné volby, což je pro každého současného poslance samozřejmě spojeno s rizikem, že jako poslanec končí, že do příštího parlamentu zvolen nebude. Jedině ochota přijmout takové riziko je však neklamnou známkou principiálního jednání. Vyslovení nedůvěry Rusnokově, potažmo Zemanově vládě, nestačí na jasné, nekompromisní a sebezáchovné vykolíkování hřiště, na němž hraje parlament a může být i technicky zjistitelné, kdy je prezident v postavení mimo hru. Je proto zatím jen malá naděje, že prezident Zeman bude náležitě a energicky vykázán z pole, které náleží parlamentu a nikoli jemu.
