Až budu letos v zimním semestru probírat se studenty III. kapitolu Hayekovy knihy “Právo, zákonodárství a svoboda“, která se nazývá „Principy a účelnost“, určitě použiji čerstvě publikovaný návrh Litvínovské uhelné na prolomení těžebních limitů jako dokonalý příklad „Nebezpečí, že se bude přikládat větší význam spíše předvídatelným než pouze možným důsledkům našeho jednání“ - tak zní název jedné subkapitoly Hayekovy studie. Když naše volba nebude vedena respektem k principům, bude se zpravidla jevit jako volba mezi jistým známým a uchopitelným ziskem a pouhou pravděpodobností, že se zamezí nějakému neznámému prospěšnému jednání.
Nikdy nebudeme schopni vědět o všech nákladech vyvolaných nerespektováním principů, o nákladech na dosažení nějakého zisku, který je vždy jako by nasnadě, je viditelný a většinou dobře měřitelný. Prolomení limitů by přece zabránilo propuštění 2000 lidí a životnost dolu by se prodloužila o 150 let, tak o čem diskutovat. Odlehlejší důsledky účelového jednání budou většinou neznámé a budou se tudíž přehlížet.
Princip je pravidlo, které nevyžaduje žádné zdůvodnění. Těžební limity z roku 1991 jsou takovým principem. Neobhajuji jej proto, že jsem pro něj tehdy ve vládě hlasoval. Hlasoval jsem pro něj proto, že jsem si uvědomoval, jaký ohromný význam bude mít pro rozhodování o energetické politice státu, pro rozhodování lidí o svém bydlení, pro rozhodování obcí o plánech na svůj rozvoj pouhá existence nějakého pravidla o síle principu, jak moc je třeba mít nějaké takové pravidlo, o kterém se nebude stále diskutovat a na kterém bude možné stavět.
Je skoro nemožné si představit situaci, že budou jednou všechny zdroje energie vyčerpány, že nebudeme mít peníze na to, abychom je dovezli, a tato nouze nás pak přinutí sáhnout na zásoby hnědého uhlí, které leží pod Černicemi a Horním Jiřetínem. S velkou pravděpodobností hraničící s jistotou lze naopak spoléhat na to, že se otevřou nové možnosti, jaké se nedávno otevřely třeba pro USA, které se v dohledné době stanou z čistého dovozce ropy čistým vývozcem díky objevu těžby z břidlic.
Ztráta zaměstnání v důsledku změn ve struktuře výroby je pro každého dotčeného jistě mimořádně zlá věc. Jenomže hospodářský pokrok probíhá právě tak, že některé výroby zanikají a uvolněné zdroje, nejčastěji právě zdroje pracovních sil, se začnou používat v nových odvětvích a v nových výrobách. Hospodářské dějiny jsou plné příkladů snah zejména odborů zabránit strukturálním změnám a zachovat stávající výrobu, aby se nemuselo propouštět. Morální povinností každého však je, přizpůsobit se vzniklé situaci a naučit se dělat něco nového. Všichni totiž za svůj blahobyt vděčíme tomu, že jiní lidé byli ochotni se přizpůsobit. Bez této ochoty bychom nikdy na současný blahobyt nedosáhli. Pokračovat v těžbě hnědého uhlí i za cenu devastace krajiny a zbourání obcí kvůli tomu, aby se zachovalo zaměstnání pro lidi zvyklé těžit uhlí, je přesně to, čemu by se nemělo ustupovat, zejména když žádný jiný důvod pro pokračování v těžbě není.
