Moje noční můra
Probírat se vlastním archivem je někdy horší, než skutečnost sama. Ta, když se děje, je jaksi řidší, člověk přece jen chodí spát, dělá spoustu rutinních věcí, snídá, kouká se po ulici, potkává různě příjemné lidi a skoro nic z toho se ani cípečkem nemůže dostat do paměti na delší dobu, než jeden týden, natož pak do archívu. Tam se dostanou jen koncentráty, a hodně často jen ty nemilé.
11. 1. 200716. 1. 2007|