Jenom člověk velmi neznalý a zcela neorientovaný v českých politických poměrech by mohl věřit, že stálé odkládání data přijetí eura je způsobeno čekáním na vhodný kurz koruny vůči euru a nerozhodnutými spory ohledně toho, s jakým kurzem by bylo nejlépe do eurozóny vstoupit.
Člen bankovní rady Jiří Rusnok si myslí, že oslabení koruny způsobené politikou ČNB přijetí eura nahrává, protože slabá koruna je výhodná pro exportéry, prezident Zeman si naopak myslí, že by bylo nejlepší mít korunu v okamžiku vstupu do eurozóny co nejsilnější, zcela v duchu tradiční předválečné politiky silné koruny, takže současná politika ČNB zaměřená na oslabování koruny přijetí eura oddaluje.
Ve skutečnosti však o žádné hledání vhodného okamžiku pro vstup Česka do eurozóny vůbec nejde. Hlavní slovo v diskusích o přijetí eura mají členové bankovní rady ČNB, které do funkce jmenoval bývalý prezident. Ten proslul svým praktickým euroskepticismem, tj. soustavným odmítáním Evropské unie jako celku, včetně samozřejmě jejího jádra, jímž je eurozóna. Odmítavý postoj k Evropské unii byl hlavním kvalifikačním požadavkem kladeným na kandidáta členství v bankovní radě. Většině současných členů bankovní rady, zejména pak guvernérovi, se daří jejich euroskepticismus skrývat a zamlžovat odbornickou hantýrkou - jako třeba, že naše země ještě není dostatečně sladěna s eurozónou, že stávající stupeň konvergence nezaručuje naši úspěšnou zkušenost s eurozónou nebo že trh práce není dostatečně pružný.
Jak moc to připomíná varování před pokusy začít plavat a moudré rady, aby nikdo s něčím tak nebezpečným, jako je plavání, nezačínal, dokud nebude umět pořádně plavat. Je ale pravda, že jeden nejmenovaný člen bankovní rady se s maskováním svého protievropského postoje vůbec nemaže, nedávno rovnou řekl, že eurozóna neměla vůbec vzniknout.
A co lid? Ten je obětí soustavného a dlouhotrvajícího vymývání mozků ze strany euroskeptiků. Nikdo dnes už nespočítá, kolikrát se podle nich měla eurozóna rozpadnout, za jak brzo se to mělo stát a jak je eurozóna pořád v krizi. Nečekejme od žádného euroskeptika čestné jednání, které by vyžadovalo veřejně a se stejnou hlasitostí říci – mýlil jsem se.
Zamítavý postoj veřejnosti k přijetí eura je školní ukázkou mezí demokratického rozhodování, kterých si byli vědomi už staří Řekové. Je to vždy přece tak, že když se zařídí, aby názor většiny na to, jak se musejí věci dělat, všeobecně převládnul, pak se znemožní vývoj, v němž racionálnější procedury postupně nahrazují ty méně racionální. Intelektuální růst společenství spočívá na tom, že se názory několika málo lidí postupně šíří. Konkurence je konec konců vždy procesem, v němž malý počet lidí přinutí větší počet lidí dělat to, co se jim nelíbí. Ať už musejí tvrději pracovat nebo měnit návyky.
Je více než jisté, že v podmínkách neomezené demokracie by fungující trh nemohl ani vzniknout a že neomezená demokracie bude trh ničit všude tam, kde vyrostl. Nenechme se proto mýlit tím, že podle posledního výzkumu CVVM 76 % lidí v Česku přijetí eura odmítá. Opravdu to není rozhodování, které by bylo rozumné svěřit demokratickým procedurám. Hořkým faktem však také je, že stejně nebezpečné je svěřit toto rozhodnutí úředníkům. Ti zase vidí, a nemýlí se v tom, že přijetí eura způsobí pád jejich významu, protože přijdou o možnost pohrávat si s kurzem koruny a demonstrovat tak svou důležitost a nepostradatelnost. Řešení tohoto zapeklitého dilematu tu ale je. Přijetí eura je pro Českou republiku závazek vyplývající z členství v Evropské unii.
