Když se probírám volebními hesly českých politických stran, s nimiž jdou do voleb do Evropského parlamentu, zjišťuji, že se zde ve většině případů opakuje tentýž problém, na který jsem opakovaně upozorňoval své kolegy poslance České národní rady, později Poslanecké sněmovny v době, kdy jsem sám byl poslancem a předsedou rozpočtového výboru: pánové, vy zde nejste v roli velvyslanců své vesnice. Vaším úkolem není utrhnout co nejvíc ze státního rozpočtu, kořist odtáhnout domů, sklízet tam potlesk voličů a těšit se, jak Vás za to budou volit příště znovu. Vaším úkolem je hájit zájmy České republiky jako celku.
Ale zájmy naší země ani zdaleka nejsou součtem toho nejlepšího, co lze v Praze pro jednotlivé volební okrsky zařídit. Samozřejmě už tenkrát a dnes znovu se před eurovolbami naléhavě dožaduje odpovědi ona kardinální otázka, co tedy je tím skutečným společným zájmem občanů České republiky? A dál, co tedy je tím skutečným společným zájmem občanů Evropské unie? Když dnes někteří kandidáti do Evropského parlamentu ve volební kampani slibují, že v Bruselu zařídí dotace pro Českou republiku, jen tím dokládají, jak vůbec nerozumí svému úkolu. Úplně stejně, jako mu nerozuměli poslanci, kteří se v české poslanecké sněmovně prali a dodnes perou při porcování medvěda.
A nemusí to být jen ten primitivní slib větších dotací dovlečených domů ze společného evropského rozpočtu, co ukazuje na zmatené myšlení mnoha eurokandidátů. Možná ještě primitivnější a nebezpečnější jsou třeba sliby boje proti imigrantům, kteří berou práci našincům. Společným zájmem občanů České republiky je udržování řádu svobodné společnosti. Ten se udržuje tím, že se důsledně vynucuje dodržování pravidel soukromého práva, zejména trestního a občanského. Vynucování se děje mocí aparátu vlády, ale také sebeomezováním a sebekontrolou občanů, to jest jejich morálkou. Je to přetěžký úkol. Znamená to usilovat o „rule of law“ (vládu práva), jak to tak jednoduše a srozumitelně nazývají Angličané.
Na úrovni Evropské unie, do jejíhož parlamentu se bude tento týden volit, to znamená něco velmi podobného. Společným zájmem občanů Evropské unie je, aby se za žádnou cenu žádnému členskému státu nedovolilo žádné sobectví, tak typické a rozšířené v dobách uctívání národní suverenity, aby si žádný členský stát Evropské unie nemohl řešit své domácí problémy třeba s nezaměstnaností na úkor ostatních členů, aby třeba opuštěním eurozóny a návratem k národní měně znovu nevzplály kurzové války.
Společným zájmem občanů Evropské unie je ustavení bankovní unie a společného dohledu nad evropskými bankami, který by měl minimalizovat riziko vzniku a šíření finanční krize, kdy špatný stav jedné banky způsobený její neodpovědnou úvěrovou politikou začne ohrožovat ostatní, jak se to stalo při poslední finanční krizi. Argument, že my do fondu na záchranu ohrožených bank přispívat nebudeme, ať do něj platí ti, kteří jejich kritický stav zavinili, má jistě sílu, protože je jako by nasnadě. Jenomže po vyčerpání všech možností, jak přivést hříšníka k odpovědnosti, se nakonec stejně může ukázat, že je ve společném zájmu problémovou banku zachránit a nedopustit šíření nákazy do celého finančního systému.
Společným zájmem všech občanů Evropské unie je však především nedovolit oklešťování těch úžasných svobod, k nimž se Unie klopotně dopracovala a které musí střežit jako to nejcennější, co má a co může svým občanům nabídnout. Svoboda pohybu a usídlování po celé Unii, svoboda zaměstnání, svoboda obchodování bez celních a dalších skrytých bariér a svoboda pohybu kapitálu je v nejhlubším zájmu každého občana EU. Tyto velkolepé svobody nelze uchránit jinak než společným úsilím na úrovni Unie jako celku. Lze dokonce řící, že právě těmito svobodami je Unie definována a že bez nich by z ní zbyl jen konglomerát národních států, které by nejspíše byly ve stavu permanentního nepřátelství přesně tak, jak tomu bylo v celé dlouhé unijní prehistorii.
Jako voliči máme právo a musíme proto v nadcházejících eurovolbách od kandidátů žádat jasné vědomí toho, co je společným zájmem občanů Evropské unie, a připravenost jej v Evropském parlamentu hájit.
