Josef Rauvolf

Galerie města Loun slaví patnáct let činnosti a na připomenutí připravila výstavu patnácti lounských výtvarníků. Všichni představovali svou tvorbu už i dříve právě v prostorách této galerie.

Název aktuální výstavy Gothic Modern ve vídeňské Albertině lze chápat různě. Můžeme ho vnímat jako gotickou, tedy gotizující modernu, ale i jako gotiku, jež je stále moderní.

Výstava A nic nás nerozdělí, jež právě probíhá v pražské Kunsthalle, nabízí tvorbu partnerské dvojice Hans Hartung a Anna-Eva Bergmanová. Německý malíř i grafik a norská malířka a grafička se sice od sebe na dlouhých patnáct let oddělili, ale pak se opět shledali a žili a tvořili spolu až do smrti.

Za výstavou s možná zvláštním názvem Mysův Horn, již nabízí Galerie Středočeského kraje (GASK), se skrývají tři dámy zvučných jmen: Veronika Bromová, Markéta Othová a Kateřina Vincourová. Všechny se na domácí scéně etablovaly v devadesátých letech, expozice tak, i díky svému pojetí, nabízí zajímavé srovnání.

Pobyt amerického básníka Allena Ginsberga v Praze na jaře 1965 poznamenal nejen jeho samotného, ale také českou kulturu. Od této návštěvy uplynulo šedesát let – a byla to skutečně jízda jako na tobogánu, nahoru i dolů, oslavování oficiální i neoficiální, obdiv, volba králem majálesu, komunistická i prezidentská zášť, zájem StB a nakonec vyhoštění.

O kvalitách poezie Egona Bondyho není proč pochybovat, o to větší rozpaky se však vynořují nad jeho osobností, tedy nad mírou jeho angažmá ve službách StB. Kniha Zbyněk Fišer / Egon Bondy a Státní bezpečnost k tomu přináší mnoho důkazů, které značně otřásají obrazem Bondyho bojovníka, jaký o sobě vytvářel nejen on sám, ale i jeho obdivovatelé.

Nejspíš nebude mnoho těch, kterým se při vyslovení jména Hans Christian Andersen automaticky nevybaví některá z jeho pohádek, jako je Sněhová královna či Císařovy nové šaty. Andersen, od jehož narození je to 220 let, byl ovšem nejen slavným pohádkářem. I k tomuto výročí nyní vyšly poprvé česky všechny Andersenovy pohádky v ilustrovaném třísvazkovém vydání.

Kniha Zubama po skle může být pro mnohé z fanoušků Psích vojáků jistě velkým překvapením – nepřibližuje totiž hudební tvorbu této kapely, ale literární a výtvarnou tvorbu jejího vedoucího, skladatele, klavíristy, zpěváka a herce Filipa Topola.

V novince režiséra Lucy Guadagnina Queer, natočené podle stejnojmenné novely Williama S. Burroughse, si zahrál Daniel Craig. Promítá se už i v českých kinech a v příběhu intenzivní lásky i stejně tak urputného hledání přivádí diváky jak do Mexico City počátku padesátých let, tak do hlubin amazonské džungle.

Výstava Zdeňka Sýkory Zahrady barev v pražské Galerii Zdeněk Sklenář přibližuje zajímavou etapu vývoje umělce, který by právě den před otevřením oslavil stopáté narozeniny.

Gočárova galerie v Pardubicích k nedožitým stým narozeninám malíře a sochaře Karla Malicha připravila výstavu s názvem Já a ten, jehož potkávám. Přibližuje především poslední období umělcovy tvorby.

Obrazy malíře Marca Chagalla se vznášejícími se postavami a podobně fantaskními motivy viděl snad každý. Přesto existuje ještě jiný, složitější Chagall. Chagall za Chagallem, kterého představuje na aktuální výstavě vídeňská Albertina.

Ani dvě stě padesát let od narození německého romantického malíře Caspara Davida Friedricha neztratilo jeho obsáhlé dílo, mimo jiné s vazbami na Čechy, nic ze svého kouzla a dokáže oslovovat, potvrzuje výstava v drážďanském Albertinu. Nese název Kde to všechno začalo.

Ivan Martin Jirous, který by se 23. září dožil osmdesáti let, zanechal v kulturním životě, ale nejen v něm, nezapomenutelnou stopu – a při rozmýšlení nad jeho odkazem se jen potvrzuje, jak důležitou a inspirativní osobností byl.

Výstava Lucia Moholyová: Exposures v pražské Kunsthalle přibližuje tvorbu pražské rodačky, fotografky a teoretičky, umělkyně, jež se proslavila díky svému působení na slavném Bauhausu. Ovšem tato slova si okamžitě říkají o korekci.

Franz Kafka onemocněl tuberkulózou hrtanu, neúspěšně se s ní snažil bojovat, léčil se, pobýval v sanatoriích, a posléze v jednom z nich, v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku před sto lety – 3. června 1924 – zemřel. Byť jsou život, osobnost i tvorba tohoto pražského německého spisovatele zahaleny záhadami, jeho odchod se zdá naopak jasný. I když německý publicista Reiner Stach, který okolnosti Kafkova skonu podrobně rozkryl, naznačil, že vše mohlo být jinak.

Výstava amerického umělce Roye Lichtensteina, již nabízí vídeňská Albertina, ukazuje všechny aspekty a polohy jednoho z hlavních protagonistů pop artu. Právě tím se z expozice, připravené ke stému výročí Lichtensteinova narození, stává příležitost vymanit se z možná jednostranného vnímání jeho díla.

Jubilejní výstava Jana Švankmajera Disegno interno, již k jeho devadesátinám připravila Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře (GASK), připomíná jak mnohofasetovost Švankmajerovy tvorby a úvah, tak skládá poctu Evě Švankmajerové. Z celé expozice jsou zároveň zřejmé charakteristiky Švankmajerovy tvorby.

Kniha King Crimson: Na dvoře karmínového krále je obsáhlým zpracováním historie britské rockové skupiny. Její autor Sid Smith přibližuje příběh jedinečného fenoménu, jenž tato kapela představovala, i v českém překladu.

Při vyslovení jména Pavla Zajíčka nejspíš naskočí asociace na československý underground a jednu z legend, kapelu DG 307 – zcela právem, ovšem jak ukazuje kniha rozhovorů Radost je lehkost, vánek, studená voda, Zajíček je osobností daleko širší a hlubší.

Monografie kurátora Petra Domanického Semlerova rezidence v Plzni je dalším přínosem k poznání díla světoznámého architekta Adolfa Loose. Knihu vydala Západočeská galerie v Plzni, jež Semlerovu rezidenci spravuje. Publikace s podtitulem Trojrozměrný příběh Adolfa Loose a Heinricha Kulky je vítanou příležitostí podívat se na Loosovu tvorbu a odkaz z většího odstupu a šířeji. Loosovy ideje totiž zůstávají dodnes platné a inspirativní, stále jsme konfrontováni s jeho mistrovstvím.

Galerie výtvarného umění v Ostravě připravila výstavu Antonín Tomalík mezi svými. Připomíná tak stále ještě opomíjeného umělce. Tomalík měl sice na svou tvorbu osudem vyměřeno pouhých přibližně deset let, přesto po sobě zanechal úctyhodný odkaz, a lze jen spekulovat, kam až by se dál vyvíjel.

Výstava „… a viděl jsem nové nebe a novou zemi…“ nabízí umělecké reflexe jediného, o to však širšího fenoménu – apokalypsy. Konkrétně, jak naznačuje podnázev, v českých zemích. K vidění je v Západočeské galerii v Plzni, nad jejímž přesahem se pro web ČT24 zamýšlí Josef Rauvolf.

Výstava Myšlení obrazem, jež byla otevřena v Galerii hlavního města Prahy v sálech Městské knihovny, se názvem odvolává na stejnojmennou knihu filozofa Miroslava Petříčka s podtitulem Průvodce současným filozofickým myšlením pro středně nepokročilé.