Kniha o mediální češtině luští oříšek, jaké exemplární příklady jsou na vině

Lingvistka Lucie Jílková v knize Jak moc nás to posunulo? nabízí odpověď, jak jsou na tom s čistotou češtiny média. A nezní příliš lichotivě.

Podtitul Současná mediální čeština mluví za vše, pro jistotu jej nakladatel doplnil na obálce upřesněním: „Texty shromážděné v této knize (...) nabízejí neotřelý a tematicky pestrý pohled na jazyk našich současných médií, na komunikáty mluvené i psané.“ Původně vycházely v rubrice Jazykový koutek čtvrtletníku Syndikátu novinářů Mediažurnál.

Prohřešky, které neunikly bedlivému oku Lucie Jílkové, se neomezují jen na média – setkáme se s nimi i v běžné komunikaci. Upozornění na ně ale nemá být školometským poučováním.

V kapitole Křížení a metafory autorka poukazuje na časté křížení vazeb. Typickým příkladem kontaminace (křížení) může být věta: „Přihlíželi jsme na Vaše řešení“, v níž došlo ke křížení vazeb „přihlížet k něčemu“ a „pohlížet na něco“. Jílková se pozastavuje i nad tím, zda lze „rozluštit oříšek“ nebo „nasekat bariéry“.

Zajímavý je postřeh o přelévání vazeb ze slovenštiny, kdy spojení „na čele“ (třeba peletonu), „nad ránem“ či „být na vině“ jsou vlastně slovakismy a správně česky by měla znít: „být v čele“, „k ránu“ nebo „zrána“ a „být vinen“.

Problémy s přechylováním či zeměpisnými názvy

Autorka přiznává, že přechylování, jež má v češtině několikasetletou tradici, je citlivým bodem, protože „najít řešení pro (ne)skloňování všech typů nepřechýlených příjmení v češtině zkrátka není jednoduché“.

Problémy dělají také zeměpisné názvy, tradiční zmatek bývá s Velkou Británií, přesněji se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, jak zní oficiální označení, kdy si mluvčí i autoři pletou jednotlivé země, respektive je zaměňují, takže například Jonathan Swift není anglický, ale správně irský spisovatel.

Jílková probírá i pleonasmus, tedy „hromadění slov se stejným významem“. A uvádí například věty, v nichž se vyskytuje spojení „potom následně“, „majoritní většina“, „vedle sebe koexistují“ či „exemplární příklad“.

V knize dojde rovněž na texty českých koled, leckdy v různých, dnes již možná různě srozumitelných nářečích, zároveň – a nejen v tomto příspěvku, ale v podstatě v celém svazku – autorka nenápadně nabízí poučení o různých reáliích či záludnostech.

V souvislosti s výslovností se Jílková mimo jiné pozastavuje na zjednodušováním souhláskových skupin. Uvádí televizního hlasatele, který vynechal souhlásku a znělo to takto: dluopisy, vyplya, absoloval, samořejmě, zruba, inforace, kopetenční, supňovat, semovně... A poukazuje na to, že existují mluvčí, kteří se bez výslovnosti hlásky h, jež je „výslovnostně náročná, téměř zcela obejdou“. Výsledkem jsou výrazy vyslovované jako: vjezda, krasneo, obslua.

Hrubneme?

V kapitole Jak se vyhnout odpovědi? Jílková radí: „Účinnou vyhýbací strategií, jednou z responzí, je chytání za slovo.“ Uvádí „odklánějící“ odpovědi některých politiků, včetně bývalých premiérů a prezidentů Miloše Zemana (ČSSD) a Václava Klause (ODS). Ovšem mistrem v odbíhání je podle autorky současný premiér Andrej Babiš (ANO).

Na politické špičky dojde i v kapitole věnované vulgarismům. V ní Jílková probírá třeba rozhlasový pořad Hovory z Lán, konkrétně epizodu z roku 2014, věnovanou ruské dívčí punkové skupině Pussy Riot, jejíž název se – tehdy už prezident – Miloš Zeman pokusil přeložit do češtiny. Užívání takových slov považuje autorka ve veřejném prostoru a z úst vrcholných politiků za nepřijatelné.

Spisovná versus nespisovná čeština

Nepřekvapivě výživnou je kapitola Spisovná, nespisovná a epická čeština v reklamě. Jílková zmiňuje leckdy nepoučené přebírání anglických slov a práci s obecnou češtinou (Jsme bojovníci za kvalitní trhaný vepřový pastrami v top kvalitě, to vše v naší signature soft bulce nebo v briošce) či se zastavuje u adjektiva epický, jež bývá v reklamě používáno značně svévolně a nesprávně.

Všímá si také, že v publicistických pořadech často moderátoři užívají češtinu spisovnou, když čtou text, ale nespisovnou, když mluví s hosty. „Ukazuje se, že mluvit přirozeně spisovně je pro mnoho mluvčích nesnadné, ne-li nemožné,“ podotýká. Ubývání mediálních textů bez jakéhokoliv nespisovného prvku si vysvětluje snahou učinit takové sdělení přitažlivějším.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

VideoZ filmové komedie S tebou mě baví svět je divadelní muzikál

Jedna z nejoblíbenějších českých komedií má nově i svou muzikálovou verzi. Slovácké divadlo v Uherském Hradišti na jeviště převedlo rodinný snímek Marie Poledňákové S tebou mě baví svět. Jde o největší a nejnákladnější inscenaci v historii této scény. Přípravy trvaly déle než rok.
před 6 hhodinami

Na festivalu v Cannes chybí Hollywood, hvězdy ale ne

Ve francouzském přímořském letovisku Cannes startuje sedmdesátý devátý ročník mezinárodního filmového festivalu. Hlavní hvězdou zahajovacího večera bude novozélandský režisér Peter Jackson, který převezme čestnou Zlatou palmu za přínos kinematografii. O hlavní festivalovou cenu bude do 23. května bojovat přes dvacet titulů.
před 7 hhodinami

Festival Pražské jaro začíná. Slyšet ho je možné na ČT i v parku

Začíná mezinárodní hudební festival Pražské jaro, a to tradičně cyklem symfonických básní Má vlast a v den výročí úmrtí jejího skladatele Bedřicha Smetany. Tentokrát se provedení skladby ujal Symfonický orchestr Českého rozhlasu (SOČR) pod taktovkou Petra Popelky. V přímém přenosu koncert zprostředkuje Česká televize.
před 8 hhodinami

Ceny Apollo získali rappeři James Cole & Idea a skupina Ida The Young

Hudební ceny Apollo za singl roku 2025 získali rappeři James Cole & Idea, deskou roku se stala nahrávka Tell Me When You Pass The Sun skupiny Ida The Young. James Cole & Idea uspěli s písní Daniel. O laureátech cen české hudební kritiky rozhodla desetičlenná porota složená z hudebních publicistů a dramaturgů.
před 12 hhodinami

Obrazem: Fotograf Sudek vyrážel za svými třemi přáteli na sever

Výstava Josef Sudek a přátelé, jež byla otevřena v litoměřické Severočeské galerii výtvarného umění, se zaměřuje na jednu z mnoha částí Sudkovy bohaté tvorby. Podtitul Putování na sever naznačuje, kam se ubíralo kurátorské uvažování.
10. 5. 2026

Strach z krásy, strach ze vztahu. Vědci popsali roli femme fatale v mýtech

Jednou z nejčastějších překážek, jimž mužský hrdina čelí na své cestě ke smysluplnému konci svého příběhu, není drak ani jiná lítá bestie. Je to krásná žena označovaná jako femme fatale. Právě tento archetyp teď vědci prozkoumali.
9. 5. 2026

Obrazy padělal, teď maluje vlastní. Za jedinečné považuje Beltracchi oboje

Léta padělal obrazy, aniž by jejich pravost někdo zpochybnil, a když si odseděl trest, začal tvořit a prodávat pod vlastním jménem. Německý výtvarník Wolfgang Beltracchi nyní průřez svou tvorbou představuje v pražském Obecním domě. Jeho výstavy opakovaně provázejí otázky, kolik neodhalených falzifikátů nejen od Beltracchiho vlastně koluje trhem s uměním.
7. 5. 2026

VideoFilmové premiéry: Mengele, Billie Eilish, ovce detektivy či Panelstory

Mortal Kombat 2 dostává na plátna kin pokračování adaptace bojových videoher. V detektivním snímku Béé tým na stopě vyšetřují zločiny i ovce. Životopisné drama Zmizení Josefa Mengeleho nabízí pohled na válečné i poválečné osudy lékaře přezdívaného Anděl smrti. V hororu Hokum pronásledují spisovatele v odlehlém penzionu, kam se přijel vyrovnat se smrtí rodičů, noční můry. Koncertní dokument Billie Eilish – Hit Me Hard and Soft: The Tour rekapituluje zatím poslední turné americké zpěvačky. A do kin se také vrací digitálně restaurovaná Panelstory, kterou jako satirický obraz sídliště natočila Věra Chytilová na konci sedmdesátých let.
7. 5. 2026
Načítání...