Kniha o mediální češtině luští oříšek, jaké exemplární příklady jsou na vině

Lingvistka Lucie Jílková v knize Jak moc nás to posunulo? nabízí odpověď, jak jsou na tom s čistotou češtiny média. A nezní příliš lichotivě.

Podtitul Současná mediální čeština mluví za vše, pro jistotu jej nakladatel doplnil na obálce upřesněním: „Texty shromážděné v této knize (...) nabízejí neotřelý a tematicky pestrý pohled na jazyk našich současných médií, na komunikáty mluvené i psané.“ Původně vycházely v rubrice Jazykový koutek čtvrtletníku Syndikátu novinářů Mediažurnál.

Prohřešky, které neunikly bedlivému oku Lucie Jílkové, se neomezují jen na média – setkáme se s nimi i v běžné komunikaci. Upozornění na ně ale nemá být školometským poučováním.

V kapitole Křížení a metafory autorka poukazuje na časté křížení vazeb. Typickým příkladem kontaminace (křížení) může být věta: „Přihlíželi jsme na Vaše řešení“, v níž došlo ke křížení vazeb „přihlížet k něčemu“ a „pohlížet na něco“. Jílková se pozastavuje i nad tím, zda lze „rozluštit oříšek“ nebo „nasekat bariéry“.

Zajímavý je postřeh o přelévání vazeb ze slovenštiny, kdy spojení „na čele“ (třeba peletonu), „nad ránem“ či „být na vině“ jsou vlastně slovakismy a správně česky by měla znít: „být v čele“, „k ránu“ nebo „zrána“ a „být vinen“.

Problémy s přechylováním či zeměpisnými názvy

Autorka přiznává, že přechylování, jež má v češtině několikasetletou tradici, je citlivým bodem, protože „najít řešení pro (ne)skloňování všech typů nepřechýlených příjmení v češtině zkrátka není jednoduché“.

Problémy dělají také zeměpisné názvy, tradiční zmatek bývá s Velkou Británií, přesněji se Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, jak zní oficiální označení, kdy si mluvčí i autoři pletou jednotlivé země, respektive je zaměňují, takže například Jonathan Swift není anglický, ale správně irský spisovatel.

Jílková probírá i pleonasmus, tedy „hromadění slov se stejným významem“. A uvádí například věty, v nichž se vyskytuje spojení „potom následně“, „majoritní většina“, „vedle sebe koexistují“ či „exemplární příklad“.

V knize dojde rovněž na texty českých koled, leckdy v různých, dnes již možná různě srozumitelných nářečích, zároveň – a nejen v tomto příspěvku, ale v podstatě v celém svazku – autorka nenápadně nabízí poučení o různých reáliích či záludnostech.

V souvislosti s výslovností se Jílková mimo jiné pozastavuje na zjednodušováním souhláskových skupin. Uvádí televizního hlasatele, který vynechal souhlásku a znělo to takto: dluopisy, vyplya, absoloval, samořejmě, zruba, inforace, kopetenční, supňovat, semovně... A poukazuje na to, že existují mluvčí, kteří se bez výslovnosti hlásky h, jež je „výslovnostně náročná, téměř zcela obejdou“. Výsledkem jsou výrazy vyslovované jako: vjezda, krasneo, obslua.

Hrubneme?

V kapitole Jak se vyhnout odpovědi? Jílková radí: „Účinnou vyhýbací strategií, jednou z responzí, je chytání za slovo.“ Uvádí „odklánějící“ odpovědi některých politiků, včetně bývalých premiérů a prezidentů Miloše Zemana (ČSSD) a Václava Klause (ODS). Ovšem mistrem v odbíhání je podle autorky současný premiér Andrej Babiš (ANO).

Na politické špičky dojde i v kapitole věnované vulgarismům. V ní Jílková probírá třeba rozhlasový pořad Hovory z Lán, konkrétně epizodu z roku 2014, věnovanou ruské dívčí punkové skupině Pussy Riot, jejíž název se – tehdy už prezident – Miloš Zeman pokusil přeložit do češtiny. Užívání takových slov považuje autorka ve veřejném prostoru a z úst vrcholných politiků za nepřijatelné.

Spisovná versus nespisovná čeština

Nepřekvapivě výživnou je kapitola Spisovná, nespisovná a epická čeština v reklamě. Jílková zmiňuje leckdy nepoučené přebírání anglických slov a práci s obecnou češtinou (Jsme bojovníci za kvalitní trhaný vepřový pastrami v top kvalitě, to vše v naší signature soft bulce nebo v briošce) či se zastavuje u adjektiva epický, jež bývá v reklamě používáno značně svévolně a nesprávně.

Všímá si také, že v publicistických pořadech často moderátoři užívají češtinu spisovnou, když čtou text, ale nespisovnou, když mluví s hosty. „Ukazuje se, že mluvit přirozeně spisovně je pro mnoho mluvčích nesnadné, ne-li nemožné,“ podotýká. Ubývání mediálních textů bez jakéhokoliv nespisovného prvku si vysvětluje snahou učinit takové sdělení přitažlivějším.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Dyk, Jandová či Štěpánek. StarDance představila kompletní páry

Známy už jsou všechny taneční páry letošní řady taneční show StarDance. Jeden z nich se stane 12. prosince králem a královnou tanečního parketu. Česká televize má diváky bavit, reagoval při představování čtrnáctého ročníku generální ředitel ČT Hynek Chudárek na slova ministra kultury Oty Klempíře (za Motoristy), podle kterého pořad tohoto typu do veřejnoprávní televize nepatří.
včeraAktualizovánopřed 5 hhodinami

„Jsem herec, není to, kudla, málo?“ Vetchý má cenu za občanské postoje

Cenu Arnošta Lustiga za rok 2025 převzal herec Ondřej Vetchý. Udělována je za odvahu, statečnost, lidskost a spravedlnost. Vetchému se výbor rozhodl ocenění udělit za jeho dlouhodobý občanský postoj, obranu demokratických hodnot a prokazování osobní odpovědnosti za stav společnosti.
včeraAktualizovánopřed 10 hhodinami

Kdo je ve výtvarném umění nejvíc vidět? Celkově Koťátková, doma Bolf

Na vrcholu žebříčku nejvýraznějších současných českých výtvarných umělců jsou i letos Eva Koťátková, Anna Hulačová a Kateřina Šedá. Art Index vznikl podvanácté, každoročně sleduje, jakou pozornost autorům dává kulturní scéna.
před 12 hhodinami

Festival ve Varech ocení Magdu Vášáryovou, červený koberec je ale pro všechny

Jednou z oceněných osobností letošního filmového festivalu v Karlových Varech bude herečka a později politička a diplomatka Magda Vášáryová. Program pak připomene osmdesát let, které letos uplynou od konání vůbec prvního ročníku.
před 14 hhodinami

Operní Psohlavci přivedli Kozinu opět do Plzně

Divadlo J. K. Tyla vrátilo na jeviště Psohlavce od Karla Kovařovice. Jeho operu z konce devatenáctého století divadla už desítky let do svého repertoáru zařazují jen výjimečně. Operní kus se inspiroval stejnojmenným – a známějším – románem Aloise Jiráska.
před 19 hhodinami

Zhypnotizovala jsem se během psaní, přiznává autorka nejlepší loňské prózy

„Chtěla jsem tam dostat temnotu dnešní doby, ale způsobem, že se čtenáři potěší, budou mít naději, a současně se v rámci hry mohou propadnout do skutečnosti, která není příliš zářivá,“ představuje Knihu roku 2025 její autorka Dora Kaprálová. S prózou Mariborská hypnóza zvítězila v cenách Magnesia Litera.
20. 4. 2026

Kubáník vyhořel a napsal o tom hru. Na Terapii chodí k Boudové

Svou nejnovější inscenaci odehraje Slovácké divadlo na uherskohradišťské poliklinice. Diváky tak ještě více vtáhne do děje hry z terapeutického prostředí a s prvky thrilleru. Novinku Terapie napsal Josef Kubáník, který v ní zároveň hraje klienta terapeutky v podání Nely Boudové. Oba – a jediní – herci představení mají s tématem i svou mimodivadelní zkušenost.
20. 4. 2026

Už si nemyslím, že svět je peklo, říká Fiala z Mňágy a Žďorp

Kapela Mňága a Žďorp zůstává i po více než třech dekádách stabilním úkazem českého rocku. Dokládá to nedávná – a pro skupinu první – cena Anděl za poslední album Hoříš? Hořím! „Stojí za tím možná trošku sobecké rozhodnutí dojet zbytek kariéry a vlastně i života fakt pořádně,“ poznamenal k úspěchu novinky frontman Petr Fiala v Interview ČT24 vedeném Terezou Willoughby.
20. 4. 2026
Načítání...