Josef Rauvolf strana 5 z 5

Legendární „pařížské“ album Vladimíra Merty, Ballades de Prague, vyšlo původně počátkem roku 1969 ve Francii – a o padesát let později v Praze na vinylu. A je milé si uvědomit, že za ono půlstoletí vůbec nezestárlo, což na debut není zrovna málo.

Plíšková v krabici se nazývá souborné vydání tří sbírek výtvarnice a básnířky Naděždy Plíškové. Nabízí nejen ucelený pohled na jiný aspekt její tvorby, ale i výtečné verše – autentické, upřímné.

Jak název inscenace hry Miroslava Bambuška Kacířské eseje, již uvádí pražské Studio hrdinů, napovídá, dotýká se osobnosti významného filozofa Jana Patočky. Bambušek i celý tým si přitom s těžkým a stále aktuálním tématem poradili na výbornou.

Grafička a ilustrátorka Helena Wernischová si přes čtyřicet let pro sebe – a pro radost – kreslila magazín Melancholie o jediném výtisku. Výběr z této jedinečné činnosti, kombinující kresby s ručně psanými zápisky, básněmi či výpisky z četby, vyšel před nedávnem i knižně.

Skupina Hm… se i na šestém albu Nevadí drží své poetiky.  Posluchači si tak mohou užívat hudební pestrosti, stejně jako nepředstírané čistoty, prostoty, upřímnosti.

Nejnovější album Neila Younga Colorado je již devětatřicáté v pořadí, ovšem o nějakém vyhoření se rozhodně mluvit nedá. Čtyřiasedmdesátiletý Young spíš bouří jako zamlada.

Výstava Russia. Timeless, jež je k vidění v pražském Centru DOX, nese výstižný podtitul „bezčasí v současném ruském umění“. Konfrontací děl z doby SSSR i putinovského Ruska kurátoři předvědčivě dokazují, že v této části se – bohužel – vůbec nic nezměnilo. Doba nedoba.

Výstava Klub konkretistů, s podtitulem „O 50 let později“, jež právě probíhá v Galerii umění Karlovy Vary, připomíná důležitou výstavu této skupiny. Není však nostalgickým ohlédnutím, naopak vyhlíží vpřed.

Skupina Skrytý půvab byrokracie se na svém desátém albu O násilí drží nastoupené cesty – bez jakékoli úlitby módním trendům a podbízení přichází s hudbou, jež nutí k přemýšlení. A nenudí.

Možná vám jméno Neil Gaiman příliš neřekne, stačí ale zmínit Koralinu, Americké bohy či Knihu hřbitova – a jsme doma. Autor všech těchto oblíbených knih se ale věnoval i publicistice. Své články, rozhovory či sloupky knižně shrnul do Postřehů z poslední řady. Na podzim vyšly i česky a jejich četba nabízí překvapivý pohled na Gaimana i jeho názory.

Druhé album Olympicu Pták Rosomák možná není tak oblíbené jako debutová Želva, představuje však vykročení novým směrem. Zdárné a nadějné. Album po padesáti letech od prvního vydání vychází v původním obalu se zrekonstruovaným zvukem a s originální vystřihovánkou od bývalého člena kapely, malíře Jana Antonína Pacáka.

Výstava Jiřího Sozanského, jež je do 17. ledna k vidění v pražském Obecním domě a jež je věnovaná deseti obětím nacistické a bolševické zvůle, nese výstižný název: Amnézie. Připomínat je totiž třeba neustále. A všemi prostředky.

Nick Cave na svém novém dvojalbu Ghosteen dál prozkoumává, kam až lze jít jak v komponování, tak interpretaci. Zdánlivě poklidné, až minimalistické album nabízí paradoxně mnoho emocí. A poctivých emocí.

Pražská skupina PSH vydala na podzim Debut. Navzdory názvu jde už o čtvrtou nahrávku této legendy domácí hiphopové scény. A nahrávku vyzrálou.

Americký spisovatel Jack Kerouac, který zemřel před padesáti lety, neustále nachází nové čtenáře, jeho literární odkaz přitom není stále ještě zcela doceněn. A není to vinou autora.

Libor Krejcar, jehož výstava Strážci paměti byla v září otevřena v pražské Galerii U Prstenu, žije sice stranou velkoměstského uměleckého provozu, klid heřmanoměsteckého ateliéru ale vydává o to osobitější a výrazné plody.

Amerického spisovatele Jacka Kerouaca, od jehož úmrtí mimochodem uplyne v říjnu padesát let, jistě netřeba představovat. Méně se však ví, že Kerouac byl nejen vynikající prozaik, ale stejně tak dobrý, ne-li lepší básník. Dokazuje to i právě vydaná Kniha haiku.

Již po třiadvacáté připravil divadelní soubor Continuo speciální letní projekt – letošní se jmenuje V břiše velryby a jeho dějištěm je opuštěná vodárna v Písku. Jako vždy se jedná o mimořádnou událost, která přesahuje divadelní rámec.

Oblastní galerie Liberec připravila velice zajímavou výstavu Běly Kolářové. Instalace Pohyb / čas je zajímavá nejen dílem samotným, dodnes ne tak známým, jak by si zasloužilo, ale také celkovým pojetím.

Recitátor a neúnavný propagátor poezie Miroslav Kovářík vydal – konečně, chce se říct – na CD své podání všech devíti Elegií Jiřího Ortena. Jeden z našich největších básníků se tak dočkal důstojného a naprosto autentického přednesu.

Album Svobodná místa Pavla Zajíčka zachycuje tohoto zpěváka a básníka v té nejlepší formě, ještě umocněné dalšími hudebníky, kteří se na živé desce podíleli. Deska, pořízená při koncertě v Pardubicích v roce 2011, je cenná i proto, že se nejspíš jedná o jeho poslední aktuální nahrávku.

Výbor z rozhovorů Václav Havel: Má to smysl, jež vznikly v letech 1964 až 1989, přibližuje slavného dramatika a politika z různých úhlů, všechny však spojuje jediné: Havlova snaha po maximálně přímé a výstižné odpovědi. Bez jakéhokoli uhýbání.

Výstava Kubišta – Filla, jež začátkem června začala v plzeňské galerii Masné krámy, má výstižný podtitul: Plzeňská disputace. Právě o tu totiž mimořádně vydařené výstavě jde.

Newyorskému saxofonistovi a skladateli Johnu Zornovi se ve čtvrtek podařilo s pětihodinovým Maratonem bagatel, které postupně přehrálo sedmatřicet hudebníků, zaplnit pražské Forum Karlín. Koncertní večer připomněl, že je umělcem, jakých dnes mnoho není.