Možná vám jméno Neil Gaiman příliš neřekne, stačí ale zmínit Koralinu, Americké bohy či Knihu hřbitova – a jsme doma. Autor všech těchto oblíbených knih se ale věnoval i publicistice. Své články, rozhovory či sloupky knižně shrnul do Postřehů z poslední řady. Na podzim vyšly i česky a jejich četba nabízí překvapivý pohled na Gaimana i jeho názory.
Vydání tohoto souboru má logiku. Než se stal autorem bestsellerů, působil Neil Gaiman jako novinář. Psal články, úvahy, recenze, dělal rozhovory jako každý druhý žurnalista, vyznačoval se ale tím, že ve svých textech dokázal vypíchnout to důležité, leckdy i na první pohled neobvyklé, a podat vše čtenáři tak, že ho nejen přesvědčil, ale i získal. Jak poznal každý, kdo někdy zkusil cokoliv napsat, schopnost k nezaplacení.
Postřehy z poslední řady jsou rozděleny do deseti částí, čtenář se tak lépe orientuje ve výčtu toho, na čem Gaimanovi skutečně záleží, a v jeho zálibách. Například v prvním oddíle Některé věci, jimž věřím hned několikrát upozorňuje na důležitost veřejných knihoven, o nutnosti je podporovat, financovat. Jak radil i Frank Zappa: pořiďte si legitimaci do knihovny, můžete se tak vzdělávat sami, dle vlastního plánu a svobodně.
Gaiman se přiznává také ke své lásce k J. R. R. Tolkienovi či C. S. Lewisovi, což vlastně nepřekvapí. Zmiňuje se ale i o řadě autorů tvořících pro děti, z nichž někteří u nás nejsou známí, být by však – soudě dle Gaimanovy přesvědčivé argumentace – měli. Tip pro nakladatele?
Na čem opravdu záleží
Vlastně lze Gaimanovy texty vnímat jako jeden velký koš tipů a doporučení, ať už se v textech věnuje sci-fi, filmům nebo komiksům. Část Předmluvy a protimluvy nabízí pojednání o důvěrně známých literátech, jakými jsou Douglas Adams, H. P. Lovecraft nebo Alan Moore, včetně těch, kteří si zaslouží i jiný, současnější pohled, jako třeba Rudyard Kipling či H. G. Wells.
Zajímavý je rozhovor s Lou Reedem v oddílu Hudba a ti, kdo ji tvoří. Hudebník totiž není – vzácně – kousavý a nepříjemný. Gaiman píše i o Tori Amosové, s níž jej pojí dlouhodobé přátelství, či o své manželce Amandě Palmerové, u nás známé jako členka kapely Dresden Dolls.
Připomenout si zaslouží i texty o pohádkách či nabádání k vytváření dobrého umění, zapadnout by ale neměl ani příspěvek ze závěrečné části Postřehy z poslední řady: na čem opravdu záleží, v němž Gaiman popisuje těžký úděl syrských uprchlíků.
Neil Gaiman: Postřehy z poslední řady (The View from the Cheap Seats: Selected Nonfiction), v překladu Petry Johany Poncarové vydalo Argo, 2019.
