Nejnovější album Neila Younga Colorado je již devětatřicáté v pořadí, ovšem o nějakém vyhoření se rozhodně mluvit nedá. Čtyřiasedmdesátiletý Young spíš bouří jako zamlada.
Recenze: Colorado nemá dobré klima pro politiku a planetu, pro Neila Younga ale ano
Popravdě řečeno, s tím vším, co již má za sebou, by si jistě rozmyslel pouštět z rukou nahrávky, jež by za to nestály – svědčí o tom i veskrze kladné ohlasy. Jako již častokráte v minulosti, i tentokráte se nechal doprovázet skupinou Crazy Horse.
„Špinaví“ Crazy Horse
Kapelou, jež sice možná tolik neoslňuje excelentními muzikantskými výkony, o to větší je však v její hře soudržnost, vzájemné porozumění a autenticita. A také, již od samých počátků se drží svého „špinavého“ zvuku, rozvazbených, syrových kytar, rabiátské rytmiky – znaky, které nacházíme leckdy i v Youngově hře, a jistě i proto si Crazy Horse vybral již na své druhé sólové album Everybody Knows This Is Nowhere (1969).
Pořádně dlouhá doba, nespočet koncertů, mnoho alb, to vše se ozývá i na novince. Oproti předchozí desce, kterou s kapelou Crazy Horse nahrál, dvojalbu Psychedelic Pill z roku 2012, najdeme na Coloradu pouze jednu delší skladbu, téměř čtrnáctiminutovou She Showed Me Love, jinak se víceméně drží relativně kratší stopáže.
Neil Young dokáže psát skladby jak neprvoplánové, tak chytlavé, jak slyšíme hned v úvodní Think of Me, ještě více ale v již zmíněné She Showed Me Love – a dochází zde i na též zmiňované „špinavé“ kytary, přičemž delší Youngovo sólo, jakkoli jednoduché, opět propojuje jeho současnou a starší tvorbu.
„Musíme celý ten systém vypnout“
Young umí složit i hymnicky znějící písně, tak vhodné pro koncertní provedení, jako je tomu například u Rainbow of Colours, v níž se jednoznačně vyjadřuje k politickému klimatu v USA: „Ve starých USA je celá duha barev / A nikdo je nevybělí / Vím, že mi někteří budou říkat / že tu není místo pro všechny / a že by se měli vrátit / tam, co patří, a zůstat pěkně daleko / Tam, kde jejich životy zkrachovaly / A nemají vůbec šanci / Promluvili vůdci na téhle straně zdi…“
Stejně kritický je v písni Shut It Down, v níž se vyslovuje k politické ignoraci klimatických změn: „Musíme celý ten systém vypnout / Po celé planetě / Panuje slepota, co vůbec nic nevidí / Všichni mají klimatickou změnu na triku / A můžou být v pohodě, jak chtějí…“ Zároveň vyjadřuje naději, lidé že snad začnou pracovat na společné budoucnosti.
Vedle zmiňovaných syrových písní na albu slyšíme i lyrickou Milky Way či závěrečnou, velice intimní I Do – ale i v ní je Young ekologicky angažovaný.
Celým albem pak dokazuje, nejen že je stále v plné síle, ale také, že nežije někde na slonovinové věži, v bezpečí svého klimatizovaného domova. Ve čtyřiasedmdesáti to rozhodně není málo!
