Recenze: Continuo zve na projížďku peklem, do komunistického lágru, do břicha velryby

Již po třiadvacáté připravil divadelní soubor Continuo speciální letní projekt – letošní se jmenuje V břiše velryby a jeho dějištěm je opuštěná vodárna v Písku. Jako vždy se jedná o mimořádnou událost, která přesahuje divadelní rámec.

Tento přístup je pro Continuo charakteristický, ba přímo určující. Divadlo jako forma mu vždy, i se svými prostředky, slouží k jasné autorské výpovědi, k zaujetí občanského postoje, k nasvícení a komentování různých palčivých problémů. A na příkladu letních site specific projektů, které Continuo v posledních řekněme deseti letech připravovalo, je vidět sílící posun k již zmíněnému typu výpovědi – výpovědi, již můžeme zároveň vnímat i jako silné varování. Ovšem, aby nedošlo k nějaké mýlce: vše, co doposud Continuo v tomto směru vytvořilo, bylo vždy na vysoké umělecké úrovni, tedy ne nějaká šmírovitá agitka.

Inspiraci našel vedoucí celého projektu, režisér Pavel Štourač, tentokráte v knižních vzpomínkách Byly jsme tam taky písecké rodačky Dagmar Šimkové. V roce 1952 byla jako dvaadvacetiletá odsouzena k patnácti letům vězení, s tříletým nášupem za útěk, nakonec si odseděla čtrnáct let. V roce 1968 se jí podařilo emigrovat a v Austrálii také napsala svou knihu.

Břicho velryby, kde se rodí hrdina

Režisér Štourač ke své volbě říká: „Příběh Dagmar Šimkové jsme vybrali jako připomenutí konkrétního lidského osudu podobného příběhům desítek a stovek jiných odvážných jedinců, kteří se rozhodli nepodlehnout většinovému mlčení a trpnému přihlížení nespravedlnosti… kteří našli odvahu vzdorovat nesvobodnému nesouladu myšlení, mluvení a konání a odhodlali se k veřejně projevenému, osobně svobodnému postoji vůči totalitnímu režimu s vědomím logických následků.“ Důležitý je také dovětek, v němž Štourač mluví o souvislosti příběhu Dagmar Šimkové se současnou společenskou a politickou situací.

Vysvětlení si ještě žádá název projektu – vychází z knihy amerického antropologa Josepha Campbella Tisíc tváří hrdiny (nedávno mimochodem vyšla česky), v níž „břicho velryby považuje za symbolické místo, kde člověka pohltí neznámo. Místo, ve kterém se rodí hrdina, člověk schopný vzdorovat osudu, době, strachu či totalitě“.

A jak to vše vypadá v převodu do divadelního jazyka? Jako dříve, i tentokráte si Štourač vystačil s řečí náznaků a symbolů, s promyšlenými vizuálními obrazy. Zároveň, i to je pro jeho práci typické, používá naprosto civilní instrumentář, žádné rafinovanosti. A také umí zcela využít možnosti, jež mu skýtá prostředí, ať už je to bývalá cihelna, sladovna, krajina kolem jihočeského rybníka či právě industriální prostředí bývalé vodárny. Protože u Continua hraje i místo jako takové, a to jednu z hlavních rolí.

Putování kruhy pekla

Přibližně dvouhodinové představení postupně houstne, jak se hrdinka propadá do stále hlubších kruhů pekla, tedy bolševického vězení. Vše je naznačeno již v úvodu, kdy se v jakési předehře odehrají všechna pozdější témata.

Celkový dojem se přitom, a to je jistě kladem, skládá postupně – a tak, vidíme-li na začátku herce, jak mechanicky, jako jacísi nemyslící roboti, prkenně obsluhují různé stroje, ovšem spíše s nimi zápasí a jsou v jejich moci, lze to vnímat jako předpeklí, jako symbol celé doby, drtící, nemyslící, nelidské. A nelidské jsou i další obrazy, které Divadlo Continuo divákům jeden za druhým staví do cesty. Ano, i to je pro Pavla Štourače typické – letní projekty se vždy odvíjejí postupně a diváci tak doslova putují za dějem, obraz za obrazem.

Jak bylo řečeno, obrazy sice jednoduché, o to však silnější. Například ostře nasvícená dívka v bílých šatech, sevřená v úzké chodbičce, jako v koridoru nebo při výslechu, zcela bezbranná a obnažená. Herci, s přetaženými baloňáky, takže bez hlavy, točící koly ventilů. Herec, vzepjatý, spíše však vymknutý mezi dvěma stěnami…

Vše je ale – jak bylo řečeno – pouhou předehrou. Protože pak začne jít skutečně do tuhého. Hrdinka je obklopena pěti civily v kvádrech, různě s ní cloumají, jako s nějakou loutkou, háží ji na zem, následují pak obrazy z vězeňského života. Ale opět, říkáme-li obrazy, je třeba si představit stylizovanou choreografii, skládanou z náznaků, o to však působivější. Stejně jako když se na jevišti objeví tři tvorové, žabohlavové, kteří jako kdyby vypadli z obrazu Hieronyma Bosche. Zkrátka, jedno nekončící peklo. A nic na tom nemění ani obrazy plné touhy, kdy vězeňkyně vzpínají – marně – ruce, obrazy blízkosti. Vše je přitom silné, přesvědčivě, neuvěřitelně autentické. Katarze.

Můžeme si samozřejmě položit otázku, do jaké míry je třeba znát vlastní reálie příběhu Dagmar Šimkové či vědět o této inspiraci. Je jistě důkazem mistrovství nejen Pavla Štourače, ale všech herců, a vlastně celého týmu, že celkový dojem – nepříjemný, trýznivý, bolavý, ale potřebný – na znalosti předlohy přímo nezávisí. 

Mimochodem, zmiňují-li tvůrci Josepha Campbella, napadá nás ovšem ještě jedno zajímavé vodítko – Danteho Božská komedie a tyto verše: „Tam bylo pláče, výkřiků a vzdechů, jež nesly se do bezhvězdného vzduchu… Jazyky různé, řeči hrozné sluchu, bolestné skřeky, rozzuřené řvaní, výskot a šepot, tleskot plný vzruchu hřmot působily, který bez ustání vzduchem, jenž bez barvy a času, krouží jak písku smršť, již vichr žene plání.“ Protože tohle vše, bez nadsázky, v představení V břiše velryby, jež je v písecké Staré vodárně k vidění až do 15. srpna, najdeme. A je tomu moc dobře.

Události v kultuře: Divadlo Continuo zve do břicha velryby (zdroj: ČT24)

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Kniha ukazuje 150 let měnících se Vánoc

Nová kniha Šťastné a veselé – České Vánoce ve vzpomínkách pamětníků ukazuje, že oslavy Vánoc se do dnešní podoby začaly formovat na přelomu 19. a 20. století s příchodem měšťanské společnosti. Za první republiky vznikla i tradice velkých vánočních stromů na náměstích, od začátku spojená s charitou. Nacisté stromy zakázali, komunisté zase chtěli ze svátků odstranit duchovní rozměr. Návrat některých tradic přinesla až sametová revoluce.
před 18 hhodinami

All I Want for Christmas Is You. Píseň, která Vánoce dělá i kazí

Před třiceti lety se svět dozvěděl, že jediné, co chce americká zpěvačka Mariah Careyová k Vánocům, jsi ty. Píseň All I Want for Christmas Is You se stala moderní koledou a za ony tři dekády o žádném adventu nechyběla v playlistech rádií a nákupních center po celém světě. Figuruje na vrcholu žebříčků nejoblíbenějších i nejnesnesitelnějších svátečních singlů. Co vlastně z této skladby udělalo téměř neotřesitelný vánoční hit?
včera v 09:00

„Kde domov můj.“ Román vypráví o nizozemském životě skladatele Škroupa

Málo známý příběh autora hudby k české státní hymně. Skladatel František Škroupa strávil dva roky života v Rotterdamu a je tam pohřbený. Jeho nizozemské angažmá přibližuje reportážní román Markéty Dočekalové s názvem Kde domov můj. Píseň poprvé zazněla v divadelní hře Fidlovačka. Od premiéry uplynulo 190 let.
21. 12. 2024

Zemřela zpěvačka Helena Zeťová

Zemřela zpěvačka Helena Zeťová, bylo jí 44 let, uvedly weby Blesk.cz a TN.cz. Informaci České televizi potvrdila manažerka Zeťové Jana Boková. Na začátku tisíciletí se zpěvačka proslavila především jako členka dívčí skupiny Black Milk, která byla v anketě Český slavík oceněna jako Objev roku 2002. Zlínská policie bez konkretizování jména informovala, že vyšetřuje úmrtí čtyřiačtyřicetileté ženy v obci Prostřední Bečva na Vsetínsku.
20. 12. 2024Aktualizováno20. 12. 2024

O slávě i tragédii krasobruslaře Nepely vzniká celovečerní film

Byl olympijským vítězem, trojnásobným světovým šampionem, pětinásobným mistrem Evropy. Československý krasobruslař Ondrej Nepela, jenž zemřel v pouhých 38 letech, ale zažíval i osobní dramata. Nový celovečerní biografický film, který vzniká v koprodukci, se zaměřil mimo jiné také na ně. Pojednává rovněž o roli zpěvačky Evy Pilarové, homosexualitě i komunistickém režimu, před nímž musel Nepela svou orientaci skrývat. Do hlavní mužské role obsadil režisér Jakub Červenka slovenského herce Adama Kubalu a do epizodní role Evy Pilarové českou herečku Martinu Jindrovou.
20. 12. 2024

Téměř padesát sklářských umělců bilancuje v Jablonci

Sklářská díla čtyřiceti osmi umělců z regionu vystavuje galerie Nisa Factory v Jablonci nad Nisou. Záměrem je vytvořit novou tradici v prezentaci místní sklářské tvorby a pořádat takovou přehlídku jednou za tři roky.
19. 12. 2024

Putina si nechal vytetovat, teď tanečník Polunin Rusko opouští

Jeden z nejviditelnějších tanečníků ruského baletu Sergej Polunin oznámil, že se rozhodl i s rodinou odejít z Ruska. Jeho „duše“ se prý necítí na svém místě. Polunin dlouhodobě platil za velkého podporovatele Vladimira Putina, podobiznu ruského vládce si dokonce nechal vytetovat. Ve svém oboru se prosadil i v zahraničí, kde je vnímán jako nesporný talent, ale s pověstí enfant terrible.
19. 12. 2024

Armáda vyznamenala Cruise, pilota Top Gunu narozeného 4. července

Herec Tom Cruise obdržel nejvyšší vyznamenání amerického námořnictva pro civilisty, Distinguished Public Service Award, za „vynikající přínos námořnictvu a námořní pěchotě“. O tuto poctu se zasloužil svými filmovými rolemi. Armádě „sloužil“ z filmového plátna především v Top Gunu.
18. 12. 2024
Načítání...