Byly jsme tam taky nazvala Dagmar Šimková svou knižní výpověď o politických vězeňkyních v padesátých letech. Její autobiografický příběh, který vyšel poprvé v exilovém nakladatelství '68 Publishers, při putovních scénických čteních oživuje básnířka a dramatička Blanka Fišerová. Projekt Desatero podle Dagmar uvedla v září i v písecké vile, kde Dagmar Šimkovou před 64 lety zatkla StB.
Pro Dagmar Šimkovou si do dnes chátrajícího domu, tehdy honosné vily, přišla státní bezpečnost, když jí bylo třiadvacet let. Obvinili ji z šíření letáků a plakátů, které zesměšňovaly Gottwalda a Zápotockého. Navíc poskytla úkryt pro spolužáky, kteří zběhli z vojny a chtěli se dostat na Západ.
Ve chvíli, kdy Dagmar Šimkovou zatýkali, směla bydlet s matkou jen v jedné místnosti vily, kterou nechal postavit její otec, bankéř. Zemřel tragicky v roce 1945. Do ostatních částí domu úřady nastěhovaly cizí lidi.
Jen se dobře rozhlédni, v životě se sem už nevrátíš, řekl jí tehdy jeden ze šesti příslušníků StB, kteří ji odváděli, vzpomíná Dagmar Šimková ve své knize. Estébák měl pravdu - nevrátila. V komunistickém vězení strávila 14 let. Ve vězení nakonec skončila i její matka.
Po roce 1989 navštívila zdevastovanou rodinnou vilu sice několikrát, zemřela ale v roce 1995 v Austrálii, kam po srpnové okupaci emigrovala.
Její knižní svědectví z komunistického lágru vyšlo v porevolučním Česku už šestkrát, naposledy loni, a vždy je vyprodané. V podobě scénického čtení ho Blanka Fišerová uvede v září ještě v Obecním domě v Opavě (21. 9.) a ve vagonu na brněnském festivalu Svitava pod parou (24. 9.).
Osudům Dagram Šimkové se také věnoval jeden díl cyklu Neznámí hrdinové. Přehrát ho lze v iVysílání.
