Recenze: Chtít chytit Mertu. Jeho pařížské album z roku 1969 se vrací na vinylu

Legendární „pařížské“ album Vladimíra Merty, Ballades de Prague, vyšlo původně počátkem roku 1969 ve Francii – a o padesát let později v Praze na vinylu. A je milé si uvědomit, že za ono půlstoletí vůbec nezestárlo, což na debut není zrovna málo.

Šla tehdy Prahou zvěst, Merta že nahrál desku v Paříži, a bylo to něco zcela neuvěřitelného – aby ne, psal se první posrpnový rok, to zaprvé, a zadruhé desku „venku“ měl tehdy jenom Karel Gott, a to teprve pár měsíců. A teď že by Merta? A kdo to vlastně je? Jo, Karlův most a Platýz? Jarda Hutka a Karel Kryl? Aha, tak tenhle…   

Fámy se ukázaly být pravdivými, Mertovi v Paříži dlouhohrající deska skutečně vyšla. Z kolegů písničkářů měl tehdy vydanou desku pouze Jaroslav Hutka, a to ještě pouze půlku singlu, tedy jednu jedinou píseň, a Krylův Bratříček byl také teprve před vydáním. A vezmeme-li celou naši pop music (již zmíněné Gottovo západoněmecké debutové album vyšlo v říjnu 1968), Vladimír Merta byl tedy druhým „populárním“ interpretem, který měl na Západě vydanou velkou desku. Zajímavé, jen co je pravda. 

Ortodoxní folkloristé by si možná rvali vlasy, ale…

Celou polovinu z osmi písní, které Merta souhrou náhod natočil v Paříži, kde pobýval po studentské brigádě, tvoří lidovky a je vlastně zbytečné spekulovat, zda to tehdy byla z nouze ctnost, protože prostě neměl dostatek vlastních nahratelných písniček, anebo záměr. 

Ať už to totiž bylo, jak chce, album tím dostává zajímavý rozměr, kdy se lidovky a vlastní písně „netlučou“, naopak spolu krásně fungují a vlastně potvrzují i jeden z kořenů Mertova písničkářství: český folklor. Jistě, nebylo to nic novátorského, i třeba Bob Dylan jich má na svém debutu hned sedm z třinácti… Ale přece. 

Dovedu si snadno představit, že nad Mertovým podáním by si možná ortodoxní folkloristé rvali vlasy, ovšem například kombinace vyťukávaných tónů na klimpru s Mertovým zpěvem tak provařené lidovky, jakou je Kočka leze dírou, je naprosto ojedinělá – a výtečná. A třeba hned úvodní Dobrú noc je právě ve své prostotě, úvodních flétničkách i procítěném zpěvu působivější než jakékoli profesionálně a čistě zvládnuté verze lidových písní – a že jich bylo! 

Jako kdyby zde Merta ukazoval (a později to samé povrzoval na svých verzích moravských lidovek Jaroslav Hutka), takhle že se má přistupovat k odkazu lidové písně: pietně, ano, ovšem jen do určité míry, hlavně autenticky a s maximální možnou mírou otevřenosti a upřímnosti. Jen proboha žádné státní soubory písní a tanců a podobně! 

„Hieronyme, jsem sám“

Ze čtyř původních písní jistě vyniká generační Dlouho se mi zdá / Chtít chytit vítr, a to nejen pro svůj text: „Už dlouho se mi zdá, že ztrácím cenu / indickejm dětem hlad nezaženu / zabloudil jsem lhostejností / nevím, jak najít cestu zpět / jmenuju se po tátovi, je mi dvacet let“, ale také díky melodii, v níž – ať již vědomě, či ne – parafrázuje harmonii Donovanovy slavné písně Catch the Wind

Dalším vrcholem jsou sedmiminutové Pomeranče Hieronyma Bosche, s textem upomínajícím na svět Kafkových próz, zvláštně zhalucinovaný: „V zavřené knize na psacím stole / postavy pláčou a potmě chodí kolem / (…) nade mnou stálo deset cizích lidí / Jako bych ležel – jeden z nich mi ruku dal /a chtěl, abych vstal // Dva z nich mě vedli průchozím domem / ptal jsem se: kam? / A oni řekli: sbohem!“ a současně zcela realistický: „Hieronyme, jsem sám / Svět se ti skládal do snů, které si k ránu maloval / Já v něm umírám.“ 

Nelze též nepřipomenout, jak si Merta poradil se svým tehdy ještě zdaleka ne tak mistrovským zvládnutím nejen všemožných kytar, ale i flétniček a harmonik – písně aranžuje střídmě, ale o to je účinek silnější. Krásně to znělo již tehdy, a dnes, díky zvukovému ošetření, ještě lépe.  

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Magnesia Litera má své nominace. O debut i prózu roku se uchází Hlaučovy Letnice

Celkem 33 titulů v jedenácti kategoriích získalo z více než 550 posuzovaných knih nominace v letošním 24. ročníku soutěže Magnesia Litera. V kategorii debut roku nominaci získaly román Letnice - Rozpomínání na konec světa Miroslava Hlauča, příběh pro děti a mládež Zvon Martina Čepy a básnická sbírka Místní od Lubomíra Tichého. Vyhlášení cen se uskuteční 24. dubna na Nové scéně Národního divadla.
včeraAktualizovánovčera v 15:55

Zemřel spoluzakladatel Činoherního klubu Jaroslav Vostrý

Ve věku 94 let v úterý ráno zemřel divadelník Jaroslav Vostrý. Uznávaný dramaturg, režisér, dramatik, publicista, divadelní kritik, teoretik a pedagog stál v polovině 60. let u vzniku Činoherního klubu v Praze. Slavnou divadelní scénu v ulici Ve Smečkách zakládal s režisérem Ladislavem Smočkem. Vostrý se stal jeho prvním uměleckým šéfem, za normalizace ale musel Činoherní klub opustit. Vrátit se mohl až po roce 1989.
včera v 12:03

Od Draculy po lidové příšery. Pestrost hororu ukazuje nová kniha

Upíři, ďáblové, mrtvoly, krev, ale třeba i ekologie mohou být ústředními tématy hororových děl. Rozmanitost a významné autory tohoto literárního a filmového žánru rozebírá publicista Antonín Tesař v nové knize V domě je příšera. Strach je podle něj pro horor důležitý, ale ne nutně nezbytný. „Může reagovat na aktuální dění,“ poznamenává dramaturg Festivalu otrlého diváka Jiří Flígl.
17. 3. 2025

Iniciativa chce v Kladně kulturní autonomii, primátor se ohradil vůči kampani

Iniciativa podporující kladenské Divadlo Lampion chce kulturní autonomii. Její zástupci vystoupili na zastupitelstvu. Reagují na nedávnou kauzu spojenou s představením MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž vedení města na necelé dva dny pozastavilo přípravu představení. Primátor Milan Volf (Volba pro Kladno) se ohradil vůči kampani a odmítl tvrzení, že město nepodporuje kladenská divadla. Uvedl, že si váží umělecké tvorby a rozmanitosti, ale zároveň pro něj není umělecká svoboda synonymem pro neodpovědnost nebo zjevnou ignoraci pravidel.
17. 3. 2025

Vltavská filharmonie i s okolními investicemi má stát 16,5 miliardy

Plánovaná stavba Vltavské filharmonie u stanice metra C Vltavská i se souvisejícími úpravami okolí vyjde Prahu podle aktuálních odhadů na 16,53 miliardy korun bez DPH. Vyplývá to z dokumentu, kterým městští radní schválili založení příslušných investičních akcí. Odsouhlasili také vznik nadačního fondu pro výběr příspěvků na samotnou stavbu filharmonie, která má vyjít na 11,65 miliardy korun. Její budování by podle harmonogramu mělo začít v roce 2027 a skončit o pět let později.
17. 3. 2025Aktualizováno17. 3. 2025

Cenu divadelní kritiky získala inscenace Wernisch

Inscenací roku 2024 je podle Cen divadelní kritiky představení Wernisch v režii Jana Nebeského. Uvedlo ho Národní divadlo ve spolupráci s divadelním spolkem JEDL na Nové scéně. Nejlepší ženský herecký výkon předvedla Denisa Barešová v Paní Bovaryové, v mužské kategorii cenu převzal Mark Kristián Hochman za představení Vojcek_jednorozměrný člověk. Divadlem roku se stalo ostravské Divadlo Petra Bezruče.
16. 3. 2025

Uměleckou svobodu divadla v Kladně podpořil happening

Shromáždění na kladenském náměstí Starosty Pavla podpořilo uměleckou svobodu Divadla Lampion. Akce souvisela s kauzou spojenou s inscenací MáMě a kritizovanou upoutávkou, kvůli níž na necelé dva dny vedení města pozastavilo přípravu představení. Po skončení happeningu se asi dvacet účastníků přesunulo k historické radnici a někteří se na ni podle policie snažili vylézt. Organizátoři to popírají.
15. 3. 2025Aktualizováno15. 3. 2025

Herečka Jana Plodková zažije se skupinou studentů stav beztíže

Herečka Jana Plodková se chystá na výcvik v rámci projektu Česká cesta do vesmíru. Společně s dvacítkou vybraných studentů si vyzkouší parabolický let, kde bude vystavena stavu beztíže. S rolí kapitánky, která se připravuje na vesmírnou misi, má už zkušenosti ze satirického seriálu Kosmo.
15. 3. 2025
Načítání...