Josef Chuchma

Česká literární i politická scéna reaguje na smrt spisovatele Milana Kundery. Ředitel Moravské zemské knihovny v Brně Tomáš Kubíček, jehož s Kunderou pojilo přátelství, ČT sdělil, že světová literatura ztrácí muže, který vždy kladl důraz na individuum a jeho svobodu. Premiér Petr Fiala (ODS) prohlásil, že Kundera oslovil generace čtenářů a dosáhl světové proslulosti, podle prezidenta Petra Pavla byl Kundera spisovatelem světového formátu, jehož osud symbolizuje historii Česka ve dvacátém století. Sněmovna uctila spisovatelovu památku minutou ticha.

Publicista a kritik Josef Chuchma o fotografii nejen píše. Sám fotil od dětství a má za sebou několik výstav portrétů. Nyní poprvé uveřejnil snímky, které pořídil ještě coby student žurnalistiky. Výstavu nazvanou Výseky (z normalizace) představuje pražská Leica Gallery.

Ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) by neměl být vyhozen z vlády, ale za odvolání Jiřího Fajta z čela Národní galerie (NG) by měl být vyznamenán. V Devadesátce ČT24 to řekl bývalý ředitel NG, výtvarník a umělec Milan Knížák.

Z kvarteta premiér, které činohra pražského Národního divadla uvedla během nyní končící sezony 2018/2019 na Nové scéně, je ta nejnovější z nich, Proslov k národu, suverénně nejslabší.

„Prezident republiky Miloš Zeman v úterý dne 28. května 2019 na Pražském hradě přijal ministra kultury doc. Antonína Staňka, aby mu oznámil, že se rozhodl nepřijmout jeho demisi,“ oznámil v úterý v podvečer hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Dalo se to čekat. Je to svým způsobem férová hra.

Námět z loňského románu Stručné dějiny Hnutí přetavila Petra Hůlová do divadelní hry. Byla nastudována v česko-německé koprodukci a uvádí se v pražském Divadle Komedie a ve Státním divadle Norimberk.

Inscenace činohry pražského Národního divadla nazvaná Za krásu je holdem K. H. Hilarovi, který byl v letech 1921 až 1935 šéfem činohry a režisérem této instituce. Výsledek má podobu živočišného encyklopedického hesla.

Redaktora Respektu Ondřeje Kundru zaujala jedna z fotografií od Jana Lukase z časů protektorátu. Dal se proto do pátrání po osudech dívky, která je na onom snímku zachycena. Nejprve vznikl titulní materiál pro jeho domovský týdeník, následně kniha, která nyní vyšla.

Milan Kundera se 1. dubna dožívá devadesáti let. Jde o jednoho z nejmlčenlivějších žijících tvůrců světového dosahu. Kundera k tomu má své důvody – nejspíš velmi osobní, ale i naprosto nadosobní.

Nová inscenace v pražském Divadle Na zábradlí je umělecký malér. Dobrý snad leda k tomu, že ukazuje, kudy by se tato scéna neměla ubírat.

Nový titul v pražském A studiu Rubín je účtováním třicátníků s vlastními pocity. Dominuje jim nevýslovná únava. Inscenace nazvaná BurnOut aneb Vyhoř! je silně (sebe)ironická, ale sděluje docela vážné věci.

Existuje důvod k dramatizaci známé, skoro středoškolsky povinné novely Jana Otčenáška o lásce gymnaziálního studenta Pavla a židovské dívky Ester, kterou skrývá v roce 1942 během heydrichiády? Inscenace v pražském Divadle v Dlouhé poskytuje kladnou odpověď.

Nejprve se v lednu 2017 stal šéfem Dejvického divadla Martin Myšička. Loni v září nastoupil na místo uměleckého šéfa Činoherního klubu Ondřej Sokol. A minulý měsíc vešlo ve známost, že soubor činohry Divadla J. K. Tyla v Plzni povede od sezony 2019/2020 Apolena Veldová. Všechno herci.

Leonard Cohen, Patti Smith, Neil Young, ale také Milan Hlavsa, Dan Bárta nebo Radůza. I jejich snímky představuje nová kniha s názvem Fotografie, které hrají. Publikace ukazuje to nejlepší od současných českých fotografů, kteří se snaží obrazem zachytit zdánlivě nezachytitelné, hudbu a atmosféru koncertů. Výběr z fotografií najdete v galerii:

Dokument Máme na víc po loňské podzimní premiéře na jihlavském filmovém festivalu nyní vstoupil do běžné distribuce. Protagonista Michal Horáček souhlasil s natáčením pod podmínkou, že výsledek nebude jeho oslavou. To je splněno. Film oslavuje někoho jiného.

Něco musí být ve vzduchu, jinak si neumím vysvětlit dojem z posledních dvou, či vlastně tří premiér na renomovaných pražských divadelních scénách. Co mají společného nejnovější inscenace v Dejvickém divadle, v Divadle Na zábradlí a v Divadle Komedie?

Kniha Klidně jdi, pod níž je podepsaná italská kritička umění a feministická aktivistka Carla Lonzi (1931–1982), je experiment na pomezí totální upřímnosti a exhibicionismu.

Šedesáté výročí své existence oslavilo minulý měsíc pražské Divadlo Na zábradlí, jedna z nejdůležitějších scén českého divadelního života druhé poloviny minulého století – a i dnes scéna sledovaná a diskutovaná. Jenže když oslavy pominuly, zůstalo po nich téměř prázdno.

Vazby mezi mocnými v této malé zemi, kde pomalu každý zná každého, jsou četné a letité. A dnes tak očividná inklinace některých vlivných osob nacílit Česko k východu má své hluboce zapuštěné kořeny. To je asi ústřední message knihy Jací jsme dnes.

První česká filmová premiéra letošního roku připadla na snímek Olgy Dabrowské Cena za štěstí, který tvůrci a distributoři nazývají dramatem. Ale mnohem spíš a víc běží o nechtěnou tragikomedii až komedii. Snad tohle není předzvěst tuzemské produkce s letopočtem 2019.

Marketingově pro veřejnost zpřístupnit titul Znovusjednocení Korejí, který přitom nemá s politikou pranic společného, nýbrž pojednává o lásce, to bude pro PR oddělení Městských divadel pražských asi docela oříšek. Náš úkol je jiný: pokusit se tu formulovat, jaká je tato inscenace hry Francouze Joëla Pommerata.

Jednou z pozoruhodných tuzemských událostí posledních dní je účast Alojze Lorence, předlistopadové hlavy Státní bezpečnosti, na diskusi k výročí 17. listopadu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Shodou okolností v témže čase ČT vysílá čtyřdílnou minisérii Rédl. Je zde jistá souvislost.

Pražský divadelní svět opět sáhl do bohatého dramatického díla Britky Caryl Churchillové. Tentokrát tak učinilo Divadlo pod Palmovkou a vybralo si jednu z autorčiných nejznámějších her, Cloud Nine, přeloženou jako Sedmé nebe. V originále měla premiéru roku 1979 a přímo přetéká významy.

Inscenace Plukovník Švec, uváděná na Nové scéně Národního divadla, je na „dnešní poměry“ statická, doslovná, edukativní, patetická; ba jeví se i jako příležitostná. A přece je mi o dost sympatičtější než většina „modernější“ činoherní produkce, kterou má Nová scéna na repertoáru.