„Prezident republiky Miloš Zeman v úterý dne 28. května 2019 na Pražském hradě přijal ministra kultury doc. Antonína Staňka, aby mu oznámil, že se rozhodl nepřijmout jeho demisi,“ oznámil v úterý v podvečer hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Dalo se to čekat. Je to svým způsobem férová hra.
„Důvodem je to, že doc. Antonín Staněk odhalil na ministerstvu kultury závažná ekonomická pochybení a neměl by být za tato odhalení trestán tím, že na něj bude vyvoláván tlak, aby ze své funkce odešel,“ napsal mluvčí v druhé části oznámení.
Tak čistě fakticky: docent Staněk neodhalil „na ministerstvu kultury závažná ekonomická pochybení“, nýbrž je odhalil – tvrdí ministr – ve dvou institucích, které pod ministerstvo spadají. Což je dost velký rozdíl. To není slovíčkaření, nýbrž nárok na přesné formulování, jež by mělo být základní kompetencí mluvčího.
Druhá věc: z dosud veřejně dostupných informací o ekonomických nálezech v Národní galerii Praha a v Muzeu umění Olomouc je evidentní, že se vedou spory o to, co se tam vlastně našlo a zda ona pochybení lze označit za nezákonná. Není vyloučeno, že nakonec bude rozhodovat soud. Jestliže největší výtka ministra Staňka vůči exšéfovi NG Jiřímu Fajtovi byla, že si nechal vyplatit autorský honorář, proč tedy Staněk neodvolá i ředitele Národního divadla Jana Buriana, který si vloni rovněž nechal vyplatit honorář – za režii opery Libuše nastudované ke stému výročí republiky?
Staňkovy nálezy prezident republiky bere jako hotovou, nezpochybnitelnou věc. Buď tedy hlavě státu nevadí jejich věcná diskutabilnost, řekněme prozatímnost, anebo ministr Miloši Zemanovi předložil další fakta, o nichž veřejnost zatím neví. Z dosavadního průběhu „akce“ se jako pravděpodobnější jeví první možnost, která signalizuje, že před fakty dostává přednost politická taktika.
Totiž: nepřijmout demisi je v souladu s Ústavou ČR. Aby šel Staněk z kola ven, musí nyní ministra odvolat premiér. Andrej Babiš to přislíbil. Prezident pak musí odvolání přijmout „bez zbytečného odkladu“. To je poměrně gumová formulace a lze ji vykládat všelijak. Je patrné, že za nitky bude tahat prezident. Když Babiš dodrží slib a Staňka odvolá, dá Zeman premiérovi najevo, kdo má poslední slovo.
Bude to taková malá průběžná ťafka ve vzájemném měření sil, k němuž mezi těmito dvěma mocipány permanentně dochází, ačkoliv v zásadě jsou spojenci. Kromě toho bude prezidentova hra s ministrem dalším direktem sociální demokracii, neboť causa Staněk/Nestaněk se potáhne především s ní.
Vedle ryze mocenských her obsahuje nynější prezidentovo nepřijetí Staňkovy demise ještě jeden podstatný vzkaz. A to směrem k takzvané kulturní veřejnosti, která apeluje na výměnu ministra. S touto vrstvou je Miloš Zeman na kordy. Nyní jí dává najevo, jak je pro něho nicotná. Respektive: ona mu vlastně není ukradená, on ji považuje za jednoho ze svých skutečných a dlouhodobých nepřátel, za jednoho z aktérů kulturní války, kterou prezident republiky s nemalou částí české společnosti vede.
Prezidentovo rozhodnutí je takříkajíc naprosto v řádu věci. Na rovinu signalizuje, že Antonín Staněk je pro hlavu státu prostředníkem a prostředkem. Jestliže ještě donedávna se tohle jevilo jako pravděpodobné, nyní už je to zcela jasné. Karty byly přiznány.
Glosa Josefa Chuchmy byla převzata z kulturního speciálu České televize ArtZóna.
