Glosa: Seriál Rédl má mouchy, ale nevytváří iluze o lidech typu Alojze Lorence

Jednou z pozoruhodných tuzemských událostí posledních dní je účast Alojze Lorence, předlistopadové hlavy Státní bezpečnosti, na diskusi k výročí 17. listopadu na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Shodou okolností v témže čase ČT vysílá čtyřdílnou minisérii Rédl. Je zde jistá souvislost.

Mladý slovenský scenárista, absolvent FAMU Miro Šifra, napsal scénář, který situoval do Československa těsně před jeho rozpadem, do druhé poloviny prosince roku 1992. Základní situace je takováto: jednačtyřicetiletý vojenský prokurátor Roman Rédl pracuje na případu předlistopadového vnitráckého generála Ference, který se momentálně nachází ve vazbě. Jde o to, zda mu bude prodloužena.

Poručík Rédl sezná, že právně validní důvody pro její trvání neexistují, ovšem kolegové prokurátoři chtějí Ference udržet ve vazbě přes Nový rok, protože pak zanikne Československo, Ferenc odjede na své rodné (potom již samostatné) Slovensko a Češi na něj už nedosáhnou.

U Ferencovy postavy, nejspíš jako jediné z celého seriálu, se scenárista Šifra zřetelně inspiroval reálným předobrazem: právě generálem Lorencem, jehož Vyšší vojenský soud v říjnu 1992 shledal vinným za zneužívání pravomoci veřejného činitele a omezování osobní svobody.

Rozsudek čtyř let nepodmíněně potvrdilo vojenské kolegium Vrchního soudu v Praze, ovšem slovenský občan Lorenc odmítl trest nastoupit; nakonec na Slovensku vyfasoval podmínku na patnáct měsíců.

Respektive je tu ještě jedna, a to naprosto přiznaná inspirace: proslulá kauza rakouského plukovníka Alfreda Redla (1864–1913), dvojitého agenta, jehož hra a zároveň i homosexualita se provalily a on se ve vídeňském hotelu zastřelil. Miro Šifra si původně představoval, že Redlovu aféru jen posune do roku 1992, ovšem „během přepisů scénáře se vyznění vytrácelo a nakonec zůstalo jen jméno a orientace“.

Kšefty se sovětským vojenským materiálem

Motiv stíhání Ference ovšem ustupuje u Romana Rédla do pozadí, protože prokurátora vtáhne událost související s téměř již nemohoucím stárnoucím sousedem, jemuž se ztratí vnuk, jenž o něj pečuje. Rédl se tím propracuje k aktivitě dvou mladých mužů, Bočka a Frima, kteří přijdou na to, že reálné počty ruských vojenských vagonů projíždějících československým územím na východ se liší od počtů deklarovaných.

S obsahem „neviditelných“ vagonů s vojenským materiálem se kšeftuje a mladí koumáci a poručík Rédl se vmotají do sítě, která lupy provádí a bohatne na nich. Boček je nalezen mrtvý, Frima Rédl skryje.

Zde je však filmařská licence o poznání větší než u linie s generálem Ferencem. Vlaky transportující sovětský/ruský vojenský materiál, na nichž měla kriminální síť objevená Rédlem založenu svoji živnost, v té době přes Československo téměř jistě nepřejížděly v takové intenzitě, jak to sugeruje seriál.

Záležitosti okolo transportů analyzuje diplomová práce Jany Kosové Odchod sovětských vojsk z území Německa, Československa a Polska, obhájená roku 2012 na Fakultě sociálních věd UK.

„Dne 18. prosince 1992 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou ČSFR, RF a vládou Ukrajiny o tranzitu vojenských vlaků s vojenskými náklady Západní skupiny vojsk ozbrojených sil RF ze SRN do RF přes území ČSFR a Ukrajiny. Podle této Dohody smělo být v jednom tranzitním vlaku max. 24 osob, na území ČSFR mohly vstoupit max. 4 tranzitní vlaky za 24 hodin a vjet k nám pohraničními stanicemi Děčín, Vojtanov či Rumburk, na území Ukrajiny se dostanou přes hraniční přechody Čierna nad Tisou a Maťovice. Zakázány byly přeprava munice a výzbroje současně v jednom vlaku a transport radioaktivních materiálů,“ stojí v diplomce.

Zmocněnec tuzemské vlády pro tranzit ruské armády Jan Zenkl v březnu 1993 litoval, že „Československo neumožnilo přepravu pro Západní skupinu vojsk dříve, neboť tím přišlo asi o 1,5 miliardy korun“. Jinými slovy: v Rédlovi, tedy v prosinci 1992, je kšeft s transporty už pěkně zaveden a běží na plné obrátky, zatímco v ony dny byla reálně teprve podepsána dohoda o těchto transportech…

Celou glosu Josefa Chuchmy si můžete přečíst na webu ArtZóna, kulturním speciálu České televize.