Redaktora Respektu Ondřeje Kundru zaujala jedna z fotografií od Jana Lukase z časů protektorátu. Dal se proto do pátrání po osudech dívky, která je na onom snímku zachycena. Nejprve vznikl titulní materiál pro jeho domovský týdeník, následně kniha, která nyní vyšla.
Recenze: Jak bezejmenná dívka z proslulé fotografie nakonec získala jméno
Tou fotografií je zdaleka nejen v Československu (potažmo v České republice) proslulý snímek Před transportem. Jan Lukas jej exponoval v březnu 1943. Od fotografovy dcery Heleny zjistil, jak se dívka s Davidovou hvězdou na kabátku a s cedulkou na krku jmenuje. A dozvěděl se rovněž, že ta žena dosud žije – v USA.
Napsal jí v únoru 2014 dopis se žádostí, zda by se o svůj příběh nechtěla podělit. Odmítla. A to nejednou. Nikdy jej nikomu nevyprávěla, ani prvnímu, ani druhému manželovi ne, ani dětem ne. Nechtěla je tím zatěžovat a beztak měla prožitou zkušenost za nesdělitelnou.
Kundrovi se ovšem podařilo tuto obrannou linii prolomit. Při své cestě po Spojených státech ženu, která v dětství nesla jméno Hana Vendula Voglová a nyní se podepisovala Vendula Old, v únoru 2017 oslovil telefonicky z města Columbus, kde žila. Svolila k návštěvě redaktora u ní doma, když už tedy vážil takovou cestu. Nakonec se dala do řeči o své minulosti. Rozhovor vedený v domě paní Old tedy položil základ pro článek v Respektu a pro nynější knihu Vendulka. Útěk za svobodou.
Maximum možného
Ondřej Kundra (*1980) vytěžil z minima, z jednoho jediného sezení z očí do očí, maximum možného. Ani jednou nepoužil formu otázka – odpověď, vše převyprávěl, popsal a široce kontextualizoval. Paní Vendulu publicista pochopitelně také přímo cituje, především v kurzívou vytištěných reportážních intermezzech, v nichž evokuje atmosféru dialogu, který v ten únorový den spolu vedli.
Zpočátku má jeho kniha formu historické mozaiky a exkurze. Tento vstup je pro mě osobně příliš edukativní tam, kde autor nastiňuje československou situaci třicátých let. Ovšem má-li Vendulka oslovit nastupující generace, případně někdy i zahraniční čtenáře, je obecnější nástin politických a společenských souvislostí nejspíš nutností.
Vendulka Voglová: Útěk za svobodou (zdroj: ČT24)
Po několika desítkách stran se vyprávění koncentruje na osud Hany Venduly Voglové a její rodiny, tedy i matky Karly a otce Šimona. Ale kniha má ještě jednu důležitou postavu: fotografa Jana Lukase (1915–2006), který je hned za Vendulou druhou nejexponovanější osobností Kundrova textu.
Logicky a právem: Lukas byl rodinným přítelem Voglových, navštěvoval je navzdory osobnímu riziku i v časech protektorátu, kdy byli občany druhé kategorie a za kontakty se Židy hrozily drakonické postihy. Když byli Voglovi odtransportováni v březnu 1943 do Terezína, z něhož později putovali na východ a zažívali strašlivou koncentráčnickou anabázi, kterou nepřežil Šimon Vogl, zůstával s nimi Lukas v kontaktu. Vendule s Karlou nepřímo pomohl přežít poslední zimu války – ihned jim totiž poslal věci, o něž na podzim 1944 dopisem naléhavě žádaly; nejvíc jim pomohl teplý svetr…