Za účasti českých archeologů probíhá na západním okraji Jeruzaléma odkrývání chrámového komplexu Tel Moca. Lokalitu objevili náhodně při záchranném výzkumu kvůli výstavbě dálnice před třiceti lety. Rozsáhlá svatyně zřejmě představuje nejstarší podobu náboženské praxe judaismu. Zároveň jde o archeologickou hádanku, protože bible o ní mlčí, dodává zpravodaj ČT na Blízkém východu David Borek.
Neromantické prostředí pod betonovým mostem ukrývá jedno z nejcennějších archeologických nalezišť v Izraeli. Roku 1993 dostal izraelský archeolog Alon De Groot úkol obhlédnout budoucí staveniště dálnice. „Už když jsem si to tady začal obhlížet, všiml jsem si, že všude v zemi, na terénních terasách, se nacházejí keramické střepy,“ říká De Groot.
I nyní se chodí dívat na místo svého životního objevu. Už ale jen jako penzista. Pracuje tu nová generace archeologů. Z podloží vystupují obrysy starověkého chrámu.
Bible záhadně mlčí
„Když za králů Davida a Šalamouna vyrůstal chrám v Jeruzalémě, tak ve stejnou dobu kdosi na tomto místě postavil svatyni, která měla stejný tvar, stejnou orientaci, stejné dispozice a stejnou velikost,“ řekl v srpnu 2021 izraelský archeolog Oded Lipschits.
Jenže bible záhadně mlčí. Lokalitu zmiňuje jen letmo, ve výčtu tehdejších měst, pod jménem Mosa, poznamenává zpravodaj ČT.
Vedoucí týmu českých archeologů Filip Čapek se domnívá, že zmínky o svatyni v Tel Moca byly ve Starém zákoně potlačeny úmyslně. „V pozdějších dobách se vytvářela jiná podoba paměti o minulosti a kult. A náboženství bylo centralizováno do Jeruzaléma. Takže ta místa s chrámy, jedním z nich je Tel Moca, byla v těch vzpomínkách přikryta.“ Kamenné zdi tak odhalují neznámou prehistorii judaismu.
Vykopávky potrvají nejméně další dva roky
V úrodném údolí na západním okraji Jeruzaléma žili lidé už v pravěku. „Tam bylo velké neolitické osídlení z 9. a 8. tisíciletí před naším letopočtem, takže skutečně velmi staré osídlení,“ říká Čapek.
Každá sezóna přináší nové objevy. Například sošku koně z 8. až 6. století před naším letopočtem.
Probírat se sídelními vrstvami, které zachycují deset tisíc let lidské historie, je složitý a pomalý proces. Vykopávky na tomto místě budou pokračovat minimálně příští dva roky, dodává Borek.
