Šedesátá léta jsou ve Spojených státech spojená se vzpourou černošského obyvatelstva. Největší nepokoje propukly 23. července 1967 v Detroitu. Násilí v ulicích trvalo týden, 43 lidí bylo zabito a 467 zraněno.
Masovým nepokojům v Detroitu předcházela potyčka mezi černošským obyvatelstvem a policií, která se strhla po policejní razii v baru navštěvovaném převážně černochy.
Někteří černošští pamětníci vzpomínají, že policie v jejich čtvrtích do té doby připomínala bílou okupační armádu, která zastrašovala a ponižovala.
Na žádost guvernéra státu Michigan George Romneyho povolal tehdejší prezident Lyndon B. Johnson Národní gardu, tedy část rezervních složek americké armády.
Ve městě byl vyhlášen výjimečný stav. Po dálnici směrem do centra jely tanky. Při srážkách v ulicích se policejní brutalita vymkla kontrole.
Střety urychlily proměnu města. Pomyslnou demarkační čarou se stala 8. míle, která doslova oddělila předměstí, kam se stáhli běloši, od černošského centra.
