Zlín - Patří k nejvýznamnějším funkcionalistickým stavbám u nás. Turisti o něm ale zatím nevědí a dovnitř se stejně nedostanou. Památník Tomáše Bati ve Zlíně totiž stále čeká na rekonstrukci, která by mu vrátila původní meziválečnou podobu. Přímo v unikátní budově o ní jednali architekti, památkáři i zastupitelé.
„Autor vepsal do budovy vlastnosti Tomáše Bati. Vyjadřuje tak jeho velkorysost, pravdivost, prostotu i optimismus. Architektonickými prostředky tedy popsal jeho povahu, proto je stavba tak mimořádná a můžeme ji řadit mezi nejdůležitější milníky evropské architektury té doby,“ popsal památník Tomáše Bati ve Zlíně architekt Petr Všetečka.
Podle něj se nyní snaží stavitelé postupně poznávat jejího ducha, kterého jí architekt František Lydie Gahura vtiskl. „Je rozpoznatelný z materiálu, který je ale bohužel pozměněný řadou úprav, jež přineslo 20. století,“ pokračoval Všetečka. Domnívá se také, že celkové poznání ideového základu vyvrcholí až při samotné obnově objektu, kdy budou moci architekti nahlédnout do samotných konstrukcí budovy.
„O navrácení původní podoby jsme začali uvažovat v roce 2001, kdy se o tom začalo poprvé hovořit,“ řekl primátor Zlína Miroslav Adámek (STAN). Tenkrát budoucnost funkcionalistické stavby řešili zástupci města s odborníky. Ti Zlínu doporučili, aby budovu navrátil do původní podoby ze 30. let.
V době svého vzniku v roce 1933 totiž měla být jednou z připomínek zakladatele světoznámé obuvnické firmy Tomáše Bati, který rok předtím tragicky zahynul v letadle. V roce 1954 byl památník přestavěn na Dům umění, aby lépe posloužil galerii výtvarného umění a Filharmonii Bohuslava Martinů. Ta se ale z objektu před pěti lety odstěhovala a předloni opustila památník i galerie.
Od té doby je památník nevyužitý, chátrá a čeká na obnovu, která by mu vrátila zašlou slávu a taky architektonickou čistotu. „Na obnovu plánujeme vynaložit 60 až 70 milionů. Je možné je získat z evropských dotací, ale pokusíme se je sehnat od státu. Vypsali jsme také veřejnou sbírku,“ dodal primátor. Zatím se jim podařilo vybrat zhruba 140 tisíc.
Jak by měl návrat k meziválečné podobě vypadat?
„Budova by se měla takzvaně očistit do původní podoby. Bude to pracné, ale pokud chceme být pravdiví, jak to má sama stavba do sebe vepsáno, tak bychom měli použít dnešní způsoby interpretace stavby. Já jsem pro jednoduché pojetí navrácení se alespoň například formou repliky letadla, které tam dříve bylo. Křížení os jeho křídel a pilotní kabiny, kde Baťa skonal, totiž bylo těžištěm budovy. Jinak si myslím, že by v té budově toho moc být nemělo. Další informace by se tam daly vnést formou soudobých médiích, zvuku, filmu. Ta nehmotnost, nezaplněnost je moc důležitým momentem původní koncepce,“ popsal svou představu o obnově památníku Petr Všetečka.
František Lydie Gahura
Český architekt a sochař se narodil ve Zlíně 10. října 1891 a zemřel ve věku 67 let 15. září 1958 v Brně. Vystudoval měšťanskou školu v Uherském Hradišti, kde se vyučil štukatérem. Dále ve svým studiích pokračoval v Praze. Tam studoval modelování na Umělecko-průmyslové škole. Nakonec se začal věnovat architektuře pod vedením Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění.
Na jeho schopnosti upozornil Tomáše Baťu právě jeho profesor Kotěra, když projektoval zahradní obytnou čtvrť pro zaměstnance továrny. Když v roce 1923 profesor zemřel, zadal Baťa Gahurovi projekt dokončit. Tak vznikl první dílčí stavební plán zlínské čtvrti Letná a Tomáš Baťa v něm našel ideálního partnera pro své záměry. Gahura postupně nakreslil zastavovací plány dalších zlínských zahradních čtvrtí. Vrcholem jeho urbanistické tvorby byl Regulační plán Velkého Zlína z roku 1934.
Zdroj: Wikipedia
