Washington/Plzeň − Jeho tvář mají Plzeňáci možná dodnes v paměti, i když si ji nedokážou přiřadit ke konkrétnímu jménu. Robertu Muthersbaughovi bylo tehdy 23 let, když jako jeden z prvních amerických vojáků vstoupil do Plzně na konci druhé světové války. Dodnes přitom lituje, že Američané nemohli osvobodit i Prahu. „Nikdo neznal důvod, ale říkali: Ne, dál nemáme povoleno jít,“ vzpomíná válečný veterán na tehdejší události. Jeho příběh zjišťoval americký zpravodaj ČT Martin Řezníček.
„Myslím, že mé auto bylo první nebo jedno z prvních, které do Plzně vstoupilo, protože jsem byl jako radiooperátor v náklaďáku velitelství pluku,“ líčí Robert Muthersbaugh květnové dny roku 1945, kdy v armádě generála Pattona osvobozoval Plzeň. „Všichni jsme se divili, proč jsme zastavili v Plzni, slavili a užívali si volna místo toho, abychom postupovali dál,“ připomíná dohodu se sovětskou armádou, podle níž měla hlavní město osvobodit sama.
Muthersbaugh strávil v Plzni jen několik dnů, kvůli tuberkulóze se potom vrátil přes Norimberk do Států. Přesto ho ale tenhle okamžik těší dodnes − tak nadšené a vděčné davy jako v Plzni nezažil nikde jinde v Evropě. Na květnové události posledního válečného roku tak vzpomíná rád, i když jinak z mládí nemá žádné fotky. Jeho život byl plný tragédií.
Válečné pravidlo: nedělat si mezi vojáky přátele
Ve válce se s nikým příliš nesbližoval. Měl za to, že buď bude zabit on, nebo oni. Když se nedávno dozvěděl o oslavách konce války, které se chystají v Plzni, začal hned zjišťovat, jak sehnat peníze na cestu. Před pár týdny ale snahu vzdal, zhoršuje se mu totiž zdraví.
I když mezi dvaceti veterány, které Plzeň na květnové oslavy pozvala, nebude, Plzeňákům přesto vzkazuje toto: „Kdybych znal jména a adresy, tak bych jim napsal, jak hezké bylo se s nimi setkat,“ uzavírá Muthersbaugh. V květnu tak bude Plzeň děkovat jen jeho kolegům a budou to zvláštní oslavy, západočeská metropole se totiž pyšní titulem Evrospké hlavní město kultury.
Příběh Roberta Muthersbaugha je jedním z mnoha, které se k Plzni vážou, a zároveň dalším důkazem toho, že pro řadu veteránů bude letošní květen posledním kulatým výročí války, které si připomenou. Podobně jako loni v Normandii nebo nedávno v Osvětimi. Ať už třeba u památníku druhé světové války ve Washingtonu, nebo v Plzni.
