Letošní žně jsou výrazně pomalejší než loňské. Někde je sucho, jinde zemědělci naopak nesklízejí kvůli častým přeháňkám. Proměnlivost a nestálost počasí dopadá i na pěstování máku.
Loni přišel pěstitel máku Jaroslav Mikoláš z Lupofytu Chřášťany kvůli suchu o víc než polovinu úrody. Letos počítá také se ztrátou, ale nižší, zhruba třetinovou.
„Makovice jsou maličké, rostliny nejsou rozvětvené. Normálně mívá jedna rostlina tři až pět makovic. Teď má jenom jednu,“ říká s pohledem na pole.
A odkládá i sklizeň. Paradoxně kvůli častým bouřkám a přeháňkám. „Musí mít maximální vlhkost osm procent. To znamená, že se sklízí až po obědě, kdy opravdu ty makovice jsou oschlé, při výmlatu lehce praskají a mák vypadává,“ vysvětluje Mikoláš.
Dnešní pohled do minulosti
Zemědělci musejí být připravení na jakékoliv rozmary počasí. I v osmdesátých letech minulého století řešili rozmáčenou ornou půdu.
Tehdy pěstovali především plodiny určené pro krmení hospodářských zvířat. Dnes pokrývá pole nejvíc pšenice. Výrazně ubylo i lnu, až dvacetinásobně.
Z českých polí se také ztrácí kmín. Zemědělci omezili pěstování tohoto koření především kvůli jeho nízké výkupní ceně. Ubylo i plochy s bramborami. Naopak se za čtyři desetiletí rozrostly plochy oseté řepkou. Téměř šestinásobně. A častěji se pěstuje i kukuřice.
