I z invalidního vozíku si chce Soňa Mikešová ze Světlé nad Sázavou najít práci, aby nebyla odkázaná jen na pomoc rodiny a nadací. V nejnáročnějším období covidu pracovala jako zdravotní sestra na havlíčkobrodské interně, krátce na to onemocněla. A po operaci nádoru ochrnula, takže se do své staré práce vrátit nemůže.
Brněla ji ruka, bolela hlava a následné vyšetření prokázalo nádor na míše v oblasti krku. Následkem odstranění nádoru byla poškozená mícha a nehybnost od pasu dolů. Nyní je tak Soňa Mikešová často odkázaná na pomoc rodiny.
„S mamkou docela často pečeme, mouku a cukr jí musím podávat, protože nedosáhne,“ popisuje u kuchyňské linky ženin syn Petr. Při toaletě a hygieně musí Mikešová přesednout na kolečkovou židli, aby se vešla do dveří.
Bezbariérové bydlení rodina řeší, ale přednost nyní mají rehabilitace za pomoci robotických přístrojů. „Za ten rok a něco se nám podařilo zapojit horní končetiny. Paní Soňa je schopna je používat k běžné sebeobsluze,“ přibližuje primářka neurorehabilitační kliniky Jarmila Zipserová.
Sto tisíc za měsíc cvičení
Přesun z vozíku na zem je podle lékařky další pokrok a aktuálně největší meta je pro Soňu Mikešovou dokázat si kleknout bez pomoci přístrojů. Další rehabilitace absolvuje v březnu jen díky nadacím a sbírkám. Bez nich by totiž sto tisíc za měsíc cvičení na rehabilitační klinice rodina nezaplatila.
Další výzvou je pro Soňu Mikešovou hledání práce. Do nemocnice se jako sestra vrátit nemůže, ale pracovat chce i kvůli finančnímu přilepšení.
