Provozovatelé webu Ulož.to chtějí po distributorovi filmu Šarlatán režisérky Agnieszky Hollandové 800 tisíc korun za to, že kvůli předběžnému opatření soudu museli z úložiště nákladně a s okamžitou platností mazat český snímek, který na web lidé nelegálně nahrávají. Pro distributora CinemArt jde o absurdní požadavek, jenž by podle něj znamenal, že by filmaři platili pirátům, Ulož.to zase mluví o potenciálním konci svobody internetu. Nový spor ale odhaluje hlubší problém, který se týká zodpovědnosti za obsah na síti.
O žádném českém filmu se za poslední rok nemluvilo tolik, jako o Šarlatánovi. Po premiéře na festivalu Berlinale sice musel na uvedení v tuzemských kinech kvůli koronaviru čekat až do srpna, tam na něj ale i přes pandemii přišlo kolem čtvrt milionu lidí. Zájem o snímek oživily i oscarové šance, když se Šarlatán dostal do užšího výběru na nejslavnější filmové ceny. V posledních dnech a týdnech se ale začalo o filmu mluvit i v kontextu, jaký jeho tvůrce nepotěšil.
Všechno začalo na konci listopadu, kdy Šarlatán vstoupil do on-line distribuce na jedné z platforem. Lidé si mohli zaplatit zhlédnutí atraktivního titulu v určité časy, hned po několika takových „projekcích“ se ale snímek objevil k dispozici také ke stažení mimo oficiální kanály. Jedním z nich bylo cloudové úložiště Ulož.to, na které lidé mimo jiné nelegálně nahrávají kopie filmů, aby si je kdokoliv mohl zadarmo stáhnout. A právě proti společnosti Uloz.to cloud a. s. se rozhodl vystoupit distributor filmu, společnost CinemArt a. s., který se obrátil na soud.
Městský soud v Praze na začátku prosince rozhodl předběžným opatřením, že Ulož.to musí okamžitě Šarlatána znepřístupnit, tedy mazat soubory s filmem tak, aby si ho nikdo nemohl stáhnout. CinemArt to označil za přelom ve vleklých sporech o ochranu autorských práv, i když Ulož.to uspělo u Vrchního soudu s odvoláním, které předběžné opatření zrušilo. Spor teď graduje – Ulož.to doručilo CinemArtu výzvu k náhradě škody, tedy nákladů spojených s mazáním filmu z úložiště během čtyř měsíců ve výši přibližně 800 tisíc korun.
Mazání filmu je náročný proces. Nebo také ne
CinemArt platit odmítá. Označuje to za výhrůžku lidem, kteří se chtějí domáhat ochrany práv a majetku. Ulož.to podle něj vydělává na rychlejším stahování, které si mohou zájemci zaplatit. V jiných zemích prý byly spory ohledně vyměření odpovědnosti provozovatelů podobných platforem vedeny, soudy tak údajně mají na co navazovat. „Nevíme ale o žádném případu, kde by filmoví producenti museli nakonec pirátům platit za to, že prodávají jejich filmy, v tom by bylo Česko skutečně průkopnické,“ sdělil advokát CinemArtu Rudolf Leška.
Ulož.to nesouhlasí. Za předběžným opatřením soudu týkajícím se mazání Šarlatána vidí okamžitý, extrémní nástroj, který by se v podobných komplikovaných případech neměl využívat. Peníze, které chce po CinemArtu, prý nejsou „ušlým ziskem“. „V tomto případě opravdu nikdo žádný ušlý zisk nežádá. Jde jen o pokrytí vynaložených nákladů na vyhovění předběžnému opatření. Informace o ušlém zisku je dezinterpretace, nepochopení situace, popřípadě její úmyslné překroucení s úmyslem poškodit pověst Ulož.to,“ uvedl zástupce společnosti Tadeáš Novák.
Zda je ale mazání konkrétního filmu tak náročný proces, není jasné. Obě strany na to mají samozřejmě opačný názor. Ulož.to údajně muselo najmout na čtyři měsíce externí agenturu, která 24 hodin denně ručně mazala soubory pojmenované „šarlatán“. Software, který by něco podobného dokázal za dodržení všech výjimek a funkčnosti webu, prý neexistuje. Nakolik je ale skutečně pravděpodobné, že soubor nazvaný jako „šarlatán“ nebude ve skutečnosti český film Šarlatán s Ivanem Trojanem, ale něco jiného?
„Ta míra možná není velká, ale není ani zanedbatelná,“ připouští zástupce Ulož.to Novák. Pro cloudové služby je ale podle něj nepřípustné, aby mazaly určité soubory neprávem či kvůli tomu, že se v nich objevilo nějaké konkrétní slovo. „Představte si, že by pak byly plošně blokovány výrazy z názvů všech filmů. Nakonec by pravděpodobně nezbylo žádné běžné slovo, které by nebylo blokováno. A svobodné sdílení obsahu na internetu by přestalo fungovat,“ doplňuje. S takovou argumentací však CinemArt nesouhlasí.
„Pokud si dovede osmileté dítě najít film Šarlatán přes jejich vyhledávání, dovedou to snad oni také – například tím, že zakážou svým zákazníkům sdílet audiovizuální soubory s názvem ,šarlatánʻ určité velikosti,“ myslí si advokát CinemArtu Leška. Pokud by podle něj sdílející osoba i dále trvala na tom, že nenahrála film Šarlatán, mohla by nastoupit osobní kontrola.
Česká legislativa je podle advokáta příznivá k úložištím
Podle advokáta Ivana Davida, který se zaměřuje na autorské právo, není z hlediska řešené problematiky případ nový. Pokud někomu na základě předběžného opatření vznikne škoda, může se domáhat její náhrady, nárok společnosti Ulož.to je ale podle něj sporný. „V prvé řadě je předmětem sporu už to, zda by tyto náklady neměla v každém případě nést společnost Ulož.to, neboť (jak tvrdí CinemArt) tyto náklady by byly bývaly společnosti Ulož.to stejně vznikly, kdyby postupovala v souladu se zákonem,“ prohlašuje David.
Pokusů o to, aby Ulož.to a dalším úložištím byla dána preventivní povinnost filtrovat obsah a mazat určité druhy souborů, bylo podle Davida více, česká legislativa je podle něj momentálně nastavena příznivěji právě pro úložiště. „Situace se však má výrazněji změnit po přijetí nyní připravované novely autorského zákona, která v souladu s příslušnou evropskou směrnicí zakotvuje výrazně větší odpovědnost provozovatelů úložišť za jimi sdílený autorský obsah,“ dodává David.
Tím by měl být podle něj prolomen princip „safe harbour“ (bezpečný přístav), dle kterého provozovatelé úložišť za jimi sdílený obsah v zásadě neodpovídají do té doby, než jsou na existenci tohoto obsahu výslovně upozorněni majiteli práv v každém jednotlivém případě. Podobná otázka se aktuálně řeší i s platformami jako Facebook, od nichž některé vlády vyžadují odpovědnost za to, co se na nich objevuje. Ulož.to tvrdí, že to, co na něj lidé nahrávají, je na zodpovědnosti samotných uživatelů, podle CinemArtu si tak „myje ruce“ nad nelegálním obsahem, který se na úložišti nachází.
„Ulož.to je standardní cloudová služba na sdílení uživatelského obsahu. Funguje zcela v souladu se zákonem a má právo na existenci,“ říká zástupce společnosti Tadeáš Novák a zmiňuje odvolací rozhodnutí Vrchního soudu, podle něhož Ulož.to nesplňuje pojmové znaky nelegální služby, což má být v souladu s evropskou judikaturou. Řešit by se prý měly příčiny problémů místo „omezování svobod a cenzury“.
Koronavirová pandemie pirátství zesílila
Aktuálně je situace taková, že Šarlatána z Ulož.to stáhnout lze, i když se podle CinemArtu na povinnosti jej mazat nic nezměnilo a úložiště tak porušuje autorské právo. Ve sporu se čeká na nařízení prvního jednání ve věci. V nedávném případu agentury Dilia, jež zastupuje autory, nicméně padlo pravomocné rozhodnutí, podle něhož na Ulož.to nesmí být ke stažení šest českých filmů. Už citovaný advokát Rudolf Leška, jenž zastupoval Dilii a teď i CinemArt, u soudu prohlásil, že Ulož.to má většinu příjmů z odměn za rychlejší stahování. Společnost Ulož.to k tomu uvedla, že 95 % uživatelů za její služby neplatí, konkrétní strukturu příjmů ale sdělit nechtěla.
Podle advokáta Davida je v Česku internetové pirátství velmi rozšířené. „Koronovirová pandemie tento stav ještě zesílila. Na druhou stranu ale sílí i povědomí uživatelů internetu, že hudební i audiovizuální obsah lze získat, často ve větší kvalitě, i legálně, a rozšiřuje se setrvale i nabídka tohoto obsahu,“ dodává David.
V posledních týdnech je ostatně na síti například enormní zájem o snímky studia Warner Bros. jako Mortal Kombat nebo Godzilla vs. Kong, které společnost poslala na svoji streamovací platformu HBO Max, jež ale bude v Česku ještě několik měsíců nedostupná. Dané dílo se tak okamžitě po uvedení v Americe objeví na internetu nelegálně v dokonalé kvalitě, jíž rychle následují i neoficiální české titulky.
David se i proto domnívá, že internetové pirátství nikdy nezmizí, ale bude stále více vytlačováno legálními alternativami. „Je to z hlediska jakýchsi historických zákonitostí úplně stejný vývoj, jaký zažíval na přelomu dvacátého a jednadvacátého století filmový a hudební nahrávací průmysl. To, co je jinak, je samozřejmě výrazně jednodušší vytváření a šíření nelegálních kopií v digitálním věku, a tedy i obtížnější boj proti pirátům,“ dodává.
