Majitel společnosti Liglass, za kterou se v kyrgyzské zakázce na stavbu vodních elektráren zaručil hradní kancléř Vratislav Mynář, dluží České republice více než osm milionů korun za dvanáct let nesplacený úvěr. Kancléř dříve tvrdil, že si solventnost podporované firmy prověřoval, nyní uvádí, že podpora firmy Liglass Trading není totéž co podpora jejího zadluženého majitele Michaela Smelíka. Případ sledoval David Havlík z týmu Reportéři ČT.
Společnost Liglass Trading na sebe přitáhla pozornost letos v létě, kdy její zástupci 10. července v kyrgyzské metropoli Biškek podepsali za přítomnosti tamního prezidenta mnohamiliardový kontrakt na dostavbu rozsáhlé kaskády vodních elektráren na řece Naryn. Doporučení firmě pro tento záměr dal i hradní kancléř Vratislav Mynář.
O kompetenci společnosti zastoupit Rusy ve strategickém projektu, který má elektřinou zásobovat celý Kyrgyzstán i sousední země, ale začala záhy pochybovat místní i česká média. O Liglassu totiž nevědělo ministerstvo průmyslu, ministerstvo zahraničí, česká diplomatická mise ve střední Asii ani odborníci na hydroenergetiku.
Sám majitel Liglassu Michael Smelík otazníky kolem svých kompetencí v následném rozhovoru pro DVTV odbyl konstatováním, že o své společnosti nikdy netvrdil, že by měla licenci na výrobu turbín nebo uměla potřebnou technologii stavět. „Já jsem manažerská firma, která si práce všude na světě, kde dělala, outsourcovala prostřednictvím subdodávek,“ prohlásil.
Pochyby kolem české společnosti ovšem zaměstnaly i kyrgyzskou politickou scénu; prezident Almazbek Atambajev sice ještě koncem července vystoupil na českou obranu a výhrady médií označil za „štěkání“, v půli září ale přišla zpráva, že se Biškek chystá kontrakt s Liglassem vypovědět.
Liglass Trading – dceřinka pro sklářský export na Východ
A podle zjištění Reportérů ČT nemusí být kyrgyzské obavy z platební neschopnosti Liglassu neopodstatněné. Majitel společnosti Smelík má totiž vůči Česku nesplacený, více než osmimilionový dluh – a pokud hradní kancléř uváděl, že si kondici Liglassu nechal prověřit, zřejmě se k němu nedostaly všechny informace.
„V rámci ministerstva průmyslu a obchodu jsem si nechal prozkoumat standardní podklady, jestli (Liglass) není v insolvenci, jestli českému státu nedluží byť jednu korunu, jestli nejsou její vedoucí představitelé trestně stíháni. Z MPO jsem dostal odpověď, že po této stránce je všechno v pořádku,“ vysvětloval v Interview ČT24 své středoasijské doporučení.
Firma Liglass Trading skutečně českému státu nedluží byť jednu korunu, Reportéři ČT ale zjistili, že je situace jiná u jejího jediného majitele – Michaela Smelíka. Ten v minulosti vlastnil továrnu Liglass v obci Líšný u Železného Brodu (Jablonecko), která pod vedením jeho bratra Reného vyráběla lustry, vinuté perly, vánoční ozdoby i plastové součástky pro automobilový průmysl.
Skleněné výrobky se prodávaly hlavně na východ (zejména do Ruska) za pomoci speciální dceřiné firmy Liglass Trading vlastněné rovněž Michaelem Smelíkem. Obchod s Ruskem ale zkomplikovala politická situace – ruská anexe Krymu a následné hospodářské sankce. Kvůli ní bratři vsadili na jiný sortiment a pokoušeli se obchodovat se solárními panely, továrnu ale nezachránili a v roce 2015 skončila v konkurzu.
Do něj se s pohledávkou přihlásila také Českomoravská záruční a rozvojová banka (ČMZRB) – státem založená finanční instituce, která dávala podnikatelům zvýhodněné úvěry. Bratři Smelíkové si u ní totiž jménem továrny Liglass už v roce 2005 vzali úvěr, který nesplatili dodnes.
Dluh ano, ale na čí konto?
„Celkový dluh činí řádově osm a půl milionu korun českých,“ uvádí právník z Asociace insolvenčních správců Michal Žižlavský; vlastní nesplacený úvěr představuje 4,4 milionu, zbytek částky jsou úroky. Pohledávka je dohledatelná ve veřejně dostupném insolvenčním rejstříku, zástupci banky s ohledem na zákon o bankách České televizi informace o svých aktivitách poskytnout nemohli.
„Zmiňovaný dluh vznikl ze smlouvy o úvěru podepsané s Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou v roce 2005. Na základě požadavku banky jsem jako tehdejší člen statutárního orgánu podepsal společností LIGLASS, a. s., vystavenou zajišťovací směnku jako avalista, což byl v té době obvyklý postup,“ potvrdil Smelík ve svém písemném vyjádření pro Českou televizi.
Zároveň ale dodal, že po dobu jeho působení v představenstvu společnosti (do roku 2012) firma úvěr řádně splácela a situace se změnila až poté, co z vedení společnosti odešel. „Banka přistoupila k jeho vymáhání a s ohledem na můj podpis na směnce z roku 2005 požadovala úhradu dluhu i po mně.“
Podle právníka Žižlavského to ale neznamená, že by za dluh nebyl zodpovědný. „Pokud někdo ručí za závazky jiné osoby, v daném případě za závazky dlužníka, tak z toho samozřejmě plyne povinnost uhradit pohledávku, kterou neuhradí ten primární dlužník,“ vysvětluje. „Michael Smelík je do dnešního dne ručitelem za dluh, který společnosti vznikl. Jinými slovy, za ten dluh je přímo odpovědný,“ dodává analytik Transparency International Milan Eibl.
Podle Žižlavského z Asociace insolvenčních správců navíc rozvojová banka není jediným věřitelem uvedeným v insolvenčním rejstříku. „Jsou tam ještě další dvě významné pohledávky v řádu desítek milionů korun českých,“ doplňuje.
Podpořil jsem firmu, ne člověka, říká Mynář
Ministerstvo průmyslu a obchodu, které mělo kancléři Mynářovi před vystavením jenom „kyrgyzského“ doporučení společnosti Liglass Trading prověřit, nyní uvádí, že o Smelíkově dlužnictví nevědělo. „Pokud jde o informace týkající se vztahu pana Michaela Smelíka k ČMZRB, neměli jsme je k dispozici, a nikomu jsme je proto nemohli sdělovat,“ sdělil mluvčí resortu František Kotrba.
Prezidentův kancléř potom tvrdí, že podpora Liglassu není podporou Smelíka. „Nepodpořil jsem žádného podnikatele, jak uvádíte z evidentního nedostatku znalostí, nebo záměrně lživě, ale firmu Liglass Trading. Zjišťoval jsem, zda firma Liglass Trading není v insolvenci a zda firma Liglass Trading nedluží českému státu, neboť tato firma se ucházela o podporu,“ sdělil.
Podle analytika Transparency International Milana Eibla jde ale o argumentační úskok. „Argumentace by byla funkční v případě, že by se jednalo o strukturu vícero majitelů. U společnosti s ručením omezeným, která má jediného stoprocentního majitele, a tím je Michael Smelík, je ale tato argumentace naprosto lživá,“ říká.
