Vědci pracující na antarktických stanicích se s dlouhou zimou vyrovnávají pomocí zvláštního mechanismu, který připomíná zimní spánek. Ukázal to výzkum polárníků na odlehlé základně Concordia.
Lidé, kteří žijí a pracují na antarktických stanicích, hlásí lékařům množství psychických potíží. Od poruch nálad přes úzkost až po velmi závažné psychiatrické reakce. Tyto změny jsou nejčastější v době polární zimy, kdy náladu i všechny ostatní psychické reakce zhoršuje dlouhodobá tma.
Mezinárodní tým vědců s podporou Evropské vesmírné agentury ESA zkoumal, jak se mění kvalita spánku a emocí lidí, kteří tyto podmínky musí zvládat. Současně je zajímalo, jaké strategie lidé používají, aby takové podmínky přečkali. Výzkum probíhal dvě zimy na stanici Concordia, podíleli se na něm experti z univerzit v Manchesteru, Bergenu a Tilburgu.
Tato stanice je v zimě zcela izolovaná od světa, venkovní teploty se pohybují kolem průměrných 51 stupňů pod nulou. Rekordní zima zde ale byla naměřená ještě horší, minus 85 stupňů. Současně je tu nízký tlak vzduchu, nedostatek kyslíku a vůbec nejsušší prostředí na celé naší planetě.
Vědci použili speciální psychometrické dotazníky, v nichž se personálu stanice ptali právě na otázky ohledně jejich duševního stavu, emocí a strategií, jak polární noc překonávají. Našli jednoznačnou souvislost mezi horšící se náladou na stanici a houstnoucí tmou. Pozitivních emocí ubývalo přímo úměrně délce trvání noci. Naopak jich přibývalo s tím, jak se vracelo slunce.
Jak řeší problém profesionálové
Souvislost mezi nedostatkem světla a psychickými problémy je dobře známá, ale překvapivé byly výsledky, které se týkaly strategií obyvatel stanice, jak tyto problémy překonat. Ukázalo se totiž, že během zimy a temnoty lidé na Concordii vlastně všechny koncepty a strategii opouštějí, zejména v obdobích největší izolace základny.
Podle autorů práce to vypadalo, jako by se psychika vědců na stanici „uložila k zimnímu spánku“. Místo propracovaných reakcí a vyzkoušených strategií proti špatné náladě prostě „vypnou“.
„Naše práce ukazuje jistou formu psychologické hibernace,“ komentoval výsledky jeden z autorů Nathan Smith. „Starší výzkum naznačoval, že se jedná o obranný mechanismus proti chronickému stresu. A dává to smysl, pokud jsou podmínky nekontrolovatelné, pak může být výhodnější omezit snahu o nějakou aktivní nápravu, prostě proto, aby tělo šetřilo energii.“
Podle studie má na tento způsob řešení zřejmě velký vliv i to, jak dobré podmínky na stanici panují, i to, že izolace vlastně dnes už díky internetovému spojení není zdaleka tak velká jako v minulosti.
Studie tak má význam nejen pro další fungování polárních stanic, ale také pro kosmický výzkum. Podmínky na pólech jsou totiž v mnoha ohledech srovnatelné s těmi ve vesmíru.
