V německých Drážďanech si připomněli osmdesáté výročí od spojeneckého bombardování. Právě saská metropole se stala symbolem letecké zkázy druhé světové války. Třídenní americko-britské nálety zápalnými pumami srovnaly se zemí klíčovou dopravní křižovatku a průmyslové centrum. V troskách zahynulo až pětadvacet tisíc lidí.
Spojenečtí piloti navázali svůj útok na postupující Stalinovu armádu. O úder požádal sovětský maršál Ivan Stěpanovič Koněv, který potřeboval přerušit nacistické zásobování na východ. Drážďany byly saskou baštou Adolfa Hitlera u východní fronty.
Na třináct set amerických a britských bombardérů pod ochranou osmi set stíhaček se zapojilo do vůbec největší bombardovací kampaně proti v té době už umírající nacistické říši.
První pumy začaly na Drážďany, které měly před válkou 600 tisíc obyvatel, dopadat po desáté večer 13. února 1945. Během tří dnů se Spojenci zaměřili na stěžejní průmyslové i logistické centrum se stovkou továren.
Čtyři tisíce zápalných a tříštivých bomb rozpoutaly ohnivé peklo, které zcela zničilo 6,5 kilometru čtverečních. Ruiny Drážďan se staly symbolem plné spojenecké spolupráce.
„Nebe bylo strašně rudé“
Podle historiků zahynulo dvacet až dvacet pět tisíc lidí. Ursule Elsnerové se podařilo smrti v ruinách svého domu uniknout. „Zdi sklepa se otřásly, omítka se sesypala shora, světlo zhaslo,“ vzpomíná Němka.
Když se dostala s matkou ze sklepa, bylo náměstí v jednom ohni. Z kostela Panny Marie stoupala černá hustá oblaka dýmu. „Všude hořelo. Všechno planulo. Obrovský oheň! Nebe bylo strašně rudé. Bylo to ohnivě rudé nebe,“ prohlásila Elsnerová.
Jedním ze symbolů obnovy města dříve přezdívaného Florencie na Labi se stal právě barokní kostel Panny Marie. Před dvaceti lety ho po plné rekonstrukci znovu vysvětili.
Vybombardování Drážďan je dodnes vysoce kontroverzní kapitolou druhé světové války. Podle zastánců vyřadilo z provozu průmyslové centrum klíčové pro nacistickou válečnou mašinérii. Podle odpůrců ani to ale neospravedlňuje natolik vysoký počet civilních obětí.
