Uplynulo 22 let od největšího masakru v Evropě od konce druhé světové války. Jednotky bosenských Srbů po dobytí města Srebrenica rozpoutaly etnickou čistku s cílem zlikvidovat bosenské muslimy. Zavraždily přes osm a půl tisíce mužů a chlapců – těla půl druhého tisíce zabitých se dosud nenašla.
Tehdejší výsměch požadavkům mezinárodního společenství, dobytí muslimské enklávy a následný masakr více než osmi tisíc lidí. To vše se pojí s městem Srebrenica ukrytém v lesnatých hvozdech poblíž dnešních hranic Srbska.
Útok na enklávu o rozloze 150 kilometrů čtverečních začal 6. července raketovým ostřelováním a Srbové v obavě před leteckými útoky NATO zprvu postupovali pomalu. Nálety ale nepřišly a do srbských rukou navíc padlo 30 Nizozemců, kteří sloužili na předsunutých hlídkových postech.
Krátce před pádem města letouny nakonec zaútočily, další bombardování, které by mohlo změnit situaci na bojišti, ale bylo odvoláno poté, co Srbové pohrozili zabitím zajatých vojáků.
Srbské jednotky vstoupily do samotného města od jihu kolem čtvrté hodiny odpoledne 11. července 1995. Většina z obyvatel Srebrenice, hlavně ženy a děti, se v té době soustředila u základny vojáků OSN ve vsi Potočari severně od města.
Podle odhadů se tam tísnilo až 30 000 lidí, mezi nimiž byla jen asi tisícovka mužů. Právě z nich se o několik desítek hodin později staly první oběti vraždění. Podle svědků Srbové mnohé z nich na místě zastřelili, další odvezli pryč.
Muži, vojáci a civilisté, doprovázení asi desítkou žen z významných srebrenických rodin, se pak kolem půlnoci na 12. července vydali na cestu přes hory do Tuzly. Ze zhruba 13 000 lidí se jich ale do cíle více než padesátikilometrového pochodu dostala jen třetina.
Během cesty se kolona několikrát střetla se srbskými jednotkami. Část lidí padla, mnoho vyčerpaných uprchlíků ale Srbové zajali a později zabili podle předem připraveného plánu.
Právě události ve Srebrenici označil Mezinárodní soudní dvůr OSN za genocidu. Za účast na masakru odsoudily soudy v Bosně, Srbsku i Haagu desítky lidí k mnohaletým trestům. Ten, který stál nad nimi, si verdikt vyslechne po více než 20 letech od masakru.
Střet pýchy a nacionalismu vedl k etnickým čistkám
Šlo o krvavou dohru po rozpadu někdejší sjednocené Jugoslávie pod Josifem Brozem Titem. Válečný konflikt v Bosně a Hercegovině si vyžádal životy více než 100 tisíc lidí. Zhruba 2,2 milionu obyvatel kvůli němu muselo opustit své domovy.
Drobné šarvátky, jež vypukly v březnu 1992, přerostly po vyhlášení samostatnosti země 5. dubna v regulérní válku. Země, obývaná katolickými Chorvaty, pravoslavnými Srby a islám vyznávajícími Bosenci, doplatila na nenaplněné mocenské ambice, ale i na letité a dlouhodobě neřešené spory mezi národy.
Vše vypuklo už v roce 1991, kdy se Jugoslávií prohnala vlna nacionalismu. Tehdy opustily jednotný stát jako první Slovinsko, Chorvatsko a Makedonie. V únoru příštího roku se o totéž pokusila i Socialistická republika Bosna a Hercegovina.
V mnohonárodnostní zemi, složené z pravoslavných Srbů, katolických Chorvatů a muslimských Bosenců, se ale v dubnu rozpoutal krvavý válečný konflikt, který trval přes 3,5 roku.
Zvěrstva páchali i bosenští muslimové
Krutostí se dopustily všechny strany. Pro některé Srby byla Srebrenica odvetou za zvěrstva, kterých se dopustili bosenští muslimové na Srbech dva a půl roku předtím ve vesnici Kravica, píší Lidové noviny. Vojenský velitel Srebrenice Naser Orić z hladovějícího města podnikal výpady do desítek okolních srbských vesnic a bral odtamtud jídlo. Jeho vojáci přitom zabili několik stovek lidí, včetně civilistů.
V roce 1993 zaútočili jeho muži na Kravici. Podle Srbů spáchali Orićovi vojáci ve vesnici zvěrstva, některé obyvatele svázali řetězy a mučili, jiné ukřižovali. Tvrdí to třeba bělehradský patolog Zoran Stanković, který vyšetřoval oběti útoku v Kravici a v letech 2005 až 2007 byl srbským ministrem obrany a v letech 2011 a 2012 ministrem zdravotnictví, píší Lidové noviny.
V listopadu 1995 konflikt pod tlakem USA a NATO ukončily Daytonské mírové dohody. Vznikla tak federativní Bosna a Hercegovina, složená z muslimsko-chorvatské federace a Republiky srbské. V čele země stojí Prezidium. Má tři členy, kteří se ve vedení střídají každých 8 měsíců. Země je stále nestabilní, i když před nedávnem formálně požádala o členství v EU.
