Když v listopadu 1859 vypustil britský přírodovědec Charles Darwin do světa knihu O původu druhů, položil tím základy evoluční biologie a naboural po dlouhá staletí panující názor, že svět a život byly stvořeny Bohem. Tím rozdělil svět do dvou táborů, které se dodnes nepodařilo usmířit. Zatímco po publikaci Darwinových tezí patřila k hlavním odpůrcům katolická církev, dnes se frontové linie přesunuly do USA.
Ačkoliv Darwin nebyl jediný, kdo se odvážil tvrdit, že rostlinné a živočišné druhy vznikají postupným vývojem, byl prvním, kdo dokázal tento mechanismus přesvědčivě objasnit a doložit. Právě jeho vysvětlení tak před 160 lety zažehlo dodnes trvající spor o původu života na Zemi.
I když spolu soupeřící evoluční teorie i takzvaný kreacionismus od té doby prošly mnohými obměnami a dnes mají hned několik podob, jejich svár nevychladl ani po více než století a půl.
Nyní tento konflikt doutná především v USA, kde už v minulosti vedl k několika soudním procesům. Ten nejznámější je takzvaný „opičí“ z roku 1925, kdy byl John Scopes, učitel z Tennessee, odsouzen za to, že své žáky učil evoluční teorii.
Školy a náboženství
Scopesův proces vyhrotil bitvu mezi evolucionisty a zastánci teorie stvoření života Bohem, takzvanými kreacionisty. Počet států, kde bylo zakázáno učit evoluční teorii, se po roce 1925 dál rozšiřoval. Až v roce 1968 rozhodl Nejvyšší soud USA, že podobné omezení porušuje ústavu, která říká, že státní školy nesmí podporovat žádné náboženství.
I přes to, že je výuka evolučních teorií od konce šedesátých let povolena ve všech státech Ameriky, v některých státních školách ji stále doplňuje, či dokonce nahrazuje kreacionismus. V současnosti je ve Spojených státech víc než desítka států, které výuku teorie o stvoření života Bohem ve státních školách povolují. Navíc je možné, že se jejich počet bude dál rozšiřovat. Zákon, který by povoloval kreacionismus ve státních školách, zvažuje například Arizona nebo Oklahoma.
Soudní bitvy se ale ve Spojených státech nevedou jen o to, kde bude kreacionismus vítaný a kde nikoliv, ale i o jeho varianty. V roce 2005 se v Pensylvánii před tribunál dostala takzvaná „teorie inteligentního plánu“. Ta sice evoluci částečně připouští, ale kromě ní mluví také o existenci „inteligentního designéra“, který přírodní vývoj nastartoval a udává mu směr. Soud tehdy určil, že i toto vysvětlení vzniku života spadá do kreacionismu a jeho výuka ve státních školách je tedy protizákonná.
Téměř polovina Američanů věří kreacionismu
Teorie inteligentního plánu přitom není ve Spojených státech okrajovou. Mezi její zastánce patří třeba bývalý americký prezident George W. Bush. Kreacionismus a jeho různé podoby se totiž v Americe i přes to, že jsou evoluční teorie přijímané napříč celým vědeckým světem, těší poměrně velké oblibě.
Letošní průzkum agentury Gallup ukazuje, že 40 procent Američanů má ryze kreacionistický pohled na vznik života; podle nich člověka v jeho současné formě stvořil Bůh. Dalších 30 procent také přisuzuje stvoření člověka Bohu, i když v jiné než v jeho aktuální podobě, a částečně tedy připouští evoluční vývoj. Za evoluční teorií, která také zahrnuje několik různých vědeckých variant, stojí jen 22 procent Američanů.
Vedle těchto postojů se průzkum zaměřil i na to, co je ovlivňuje. Vliv má podle něj zejména náboženství a dosažené vzdělání. „Většina členů protestantských církví (56 procent) a ti, co chodí do kostela nejméně jednou týdně (68 procent), věří, že Bůh stvořil lidi v jejich současné podobě. Ti, co mají vysokoškolské vzdělání, častěji věří teorii evoluce než kreacionismu,“ shrnuje průzkum.
Debata postrádá smyslu, říká Marek Vácha
Katolický kněz a zároveň biolog a přednosta Ústavu etiky na III. lékařské fakultě Karlovy univerzity Marek Orko Vácha přitom tvrdí, že není nutné, aby názor na vznik života tak úzce souvisel s náboženskou identitou. Někteří biologové podle něj zbytečně tvrdí, že kdo je evolucionista, musí zároveň být ateistou. „A někteří křesťané, typicky protestanti a typicky z oblasti takzvaně biblického pásu na jihu USA, na to odpovídají: my jsme věřící, a proto tedy vlastně evolucionisté nejsme. Přitom celá ta debata postrádá smyslu,“ pokračuje Vácha.
Po zveřejnění Darwinových tezí patřil k odpůrcům také Vatikán, od poloviny minulého století se to ale změnilo. „Už v roce 1950 napsal papež Pius XII. encykliku Humani generis, kde v podstatě řekl, že katolík může mít na vývoj života řadu názorů, řečeno dnešním slovníkem, že mohu být pravověrný katolík a být přitom evolucionista nebo i kreacionista,“ vysvětluje Vácha.
V 60. letech během druhého vatikánského koncilu pak církev akceptovala evoluční teorii a prohlásila, že není v rozporu s jejím přesvědčením. Papež Jan Pavel II. v roce 1996 uvedl, že Darwinova vývojová teorie je „víc než hypotéza“ a že zasluhuje hlouběji zkoumat.
Svět jako film, nebo jako fotka
Kreacionisté mají oproti zastáncům Darwinových tezí určitou výhodu v tom, že jim stačí najít nějaký fenomén, který evoluční teorie zatím nedokázala přesvědčivě vysvětlit, a mají zdánlivě navrch. Evolucionisté naopak hledají vědecká vysvětlení, což je běh na dlouhou trať. K oblíbeným argumentům kreacionistů patří nepopiratelná složitost živých organismů, která podle nich nemohla vzniknout vývojem a cestou postupných změn.
„Evolucionisté vidí svět jako film, jehož děj se v čase mění, často velmi radikálně, nové skupiny herců přichází a ty staré mizí. Kreacionisté ho naopak vnímají jako statický, jako fotografii,“ vysvětluje Vácha.
Sám zastává názor, že kreacionismus nemá ve školních osnovách co dělat. „Tedy alespoň ne v hodinách biologie a osobně bych se přimlouval, aby nebyl ani v hodinách náboženství. S vědou nemá nic společného. Navíc je neobhajitelný i z pozice biblické hermeneutiky,“ naznačuje Vácha postoj moderní teologie, podle kterého první knihy Starého zákona nejsou historickým popisem událostí, ale pestrou směsí různých žánrů.
V Kentucky přesto v roce 2007 vzniklo muzeum kreacionismu. Budova ve tvaru Noemovy archy má návštěvníky provést časem – od stvoření až po Kristův návrat. Přitom jim ukáže, jak „Boží slovo umí odpovědět na ty nejobtížnější otázky, ať už jde o vědu, Bibli nebo vztah s Bohem,“ slibují webové stránky muzea. Exhibice tak rozporuje teorii evoluce a prezentuje třeba to, jak lidé kdysi na Zemi žili společně s dinosaury.
Lochneska a wawelský drak
I když v Evropě podobná vzdělávací instituce ani silné prokreacionistické lobby neexistují, problémy ohledně kreacionismu ve vzdělávání se nevyhnuly ani Evropské unii. Na rozdíl od Spojených států ale nemají charakter dlouhodobé debaty o právním postavení kreacionismu, ale berou na sebe spíše podobu dílčích kontroverzí.
Například v roce 2006 prohlásil polský náměstek ministra školství Miroslaw Orzechowski, že teorie evoluce je lež, která se stále učí v polských školách. Tehdejší polský ministr školství Roman Giertych na jeho výrok odpověděl tím, že se evoluce bude učit tak dlouho „dokud ji bude většina vědců v zemi podporovat“.
Jeho otec, bývalý poslanec v Evropském parlamentu Maciej Giertych, patří k silným odpůrcům evoluce. Kreacionismus v minulosti obhajoval tvrzením, že v každé kultuře existují určité indikace, že lidé na Zemi žili společně s dinosaury, příkladem mají podle něj být třeba legendy o lochnesské příšeře nebo o wawelském drakovi z Krakova.
V roce 2005 zase chtěla nizozemská ministryně školství Maria van der Hoevenová „stimulovat akademickou debatu“ tím, že se do ní pokusila začlenit již zmiňovanou teorii inteligentního plánu. Po námitkách vědců a protestech ze strany veřejnosti se ale rozhodla plánovanou vědeckou konferenci na toto téma zrušit.
Podobná událost propagující kreacionismus se nevyhnula české metropoli. V říjnu roku 2005 americký vědec, který pár let před tím působil jako hostující profesor na Karlově univerzitě, Charles Thaxton v Praze uspořádal konferenci „Darwin a design: Výzva pro vědu 21. století“, kde se sešlo na 700 účastníků z 18 států.
Kontroverzním případem jsou také letos představené školní osnovy, které mají začít roku 2022 platit ve Walesu ve Velké Británii pro žáky prvního stupně základních škol. Podle britských vědců a vědeckých organizací, které je napadly otevřeným dopisem, totiž nové plány výuky vynechávají evoluci a zároveň explicitně nezakazují učení kreacionismu. „Je důležité, aby děti ve Walesu nebyly vystaveny pseudovědeckým doktrínám maskujícím se jako věda,“ vzkazují vědci.
Evropané se přiklánějí k evoluci
V porovnání se Spojenými státy ale není v Evropě kreacionismus tak hojně přijímán, většina Evropanů se přiklání spíše k teorii evoluce. V některých zemích je tomu tak u více než 60 procent obyvatel. Podle průzkumu společnosti Ipsos pro agenturu Reuters z roku 2011 považuje evoluci za pravdivou 68 procent Švédů, 65 procent Němců nebo 61 procent Belgičanů.
Přesto se Evropská unie problémem kreacionismu ve školách zabývá. V roce 2007 vydala Rada Evropy rezoluci, ve které uvádí, že všechny členské státy „jsou rozhodně proti výuce kreacionismu jako vědecké disciplíny na stejné úrovni s teorií evoluce a nesouhlasí s prezentací kreacionistických myšlenek v jakémkoli jiném oboru než v náboženství“.
Sám Darwin, který stál na úplném počátku tohoto sporu, měl až do své smrti v dubnu roku 1882 o vztahu mezi evolucí a kreacionismem jasno. O stvoření světa Bohem nepochyboval, tvrdil však, že „na počátku vdechnul život do několika forem života, možná jen do jedné“.
- Klasická Darwinova teorie: organismy se vyvíjejí a mění postupně tak, jak se přizpůsobují změněným podmínkám. Přežijí jenom ti jedinci, kteří se dokážou nejlépe adaptovat, ostatní zahynou. Nejúčelnější uzpůsobení pak v populaci pomalu, generaci po generaci, převládnou – až vznikne nový druh.
- Teorie přerušované rovnováhy neboli skoků: Američtí vědci Niles Eldredge a Stephen Jay Gould ve své teorii zveřejněné v roce 1972 tvrdí, že evoluce neprobíhala plynule, ale ve skocích. Dlouhá období relativního klidu střídala poměrně krátká, ale bouřlivá období, kdy se rychle formovalo mnoho druhů a ekosystémů najednou.
- Teorie sobeckého genu: Podle britského biologa Richarda Dawkinse jsou hybateli evoluce geny, jejichž cílem je se replikovat. Organismy jednotlivých druhů jsou jen schránkami, které si geny a jejich soubory přizpůsobují ke svému dalšímu přežití. Teorie, publikovaná v roce 1976, tedy nepovažuje za základní evoluční jednotku druh, populaci ani jedince, ale gen.
- Teorie zamrzlé plasticity: Podle teze českého vědce Jaroslava Flégra je naprostá většina druhů evolučně „zamrzlá“ a reaguje na změnu prostředí jen bezprostředně po svém vzniku. Čím více se vlastnosti daného druhu odchylují od původního stavu, tím větší kladou odpor, až v určitém momentu přestanou na tlak prostředí odpovídat.
- Ortodoxní kreacionisté soudí, že Země, člověk a také ostatní organismy byly stvořeny asi před šesti tisíci lety v šesti dnech Bohem, a to přímo a v současné podobě. Popisem těchto událostí má být biblická kniha Genesis.
- Teorie inteligentního plánu či designu, která se zrodila koncem 80. let 20. století v USA, částečně připouští evoluci. Ovšem některé aspekty přírody jsou podle ní tak složité, že je nelze vysvětlit pouhými fyzikálními zákony. Onou silou, která přírodní vývoj přinejmenším nastartovala a udává mu obecný směr, je „inteligentní designér“. Tuto teorii zastává třeba bývalý americký prezident George W. Bush.
