Nejdůležitější slova jsou pro nás ta, která souvisí s péčí o potomky a přežitím. Sexualita tak zásadní není, naznačila vědecká studie.
Když myslíme na děti, náš mozek je nejvýkonnější, ukazuje výzkum
Lidská paměť se vyvinula do své dnešní podoby proto, aby si dospělí lépe vybavovali situace spojené s výchovou potomků a s přežíváním. Tvrdí to studie vědců z Binghamton University.
„Naše schopnost přemýšlet a pamatovat a vybavovat si informace vychází z našeho nervového systému,“ uvedl binghamtonský profesor Ralph Miller. „A protože lidský nervový systém je výsledkem evoluce, je logické se domnívat, že dnešní způsob, jak zpracováváme informace, je výsledkem přirozeného výběru, jenž proběhl u našich předků.“
Miller se svými studenty zopakoval jeden z experimentů, který proběhl již v minulosti, ale tehdy nebyl provedený dokonale. Dobrovolníci, které vybrali, měli hodnotit vztah slov ke schopnosti přežít v pravěké Africe. Šlo o pojmy jako kámen, jablko, hůlka nebo míč. Pak výzkumníci testovali, jestli si dobrovolníci vybaví slova, která použili.
Jsme naprogramováni na přežití
Ukázalo se, že právě slova související s přežitím si lidé vybavují výrazně lépe než jiné pojmy ze scénářů, které přímo s přežitím nesouvisí. Zdaleka nejúspěšnějším scénářem pak byla výchova dětí – lidé si pamatovali výrazně více slov než v případě, kdy šlo o situaci hledání partnera pro pohlavní styk. Ukazuje se, že mozek byl nejvýkonnější právě u pojmů, které souvisejí s dětmi, pokládá je tedy za nejdůležitější. Ale proč byly pojmy spojené se sexualitou tak relativně neúspěšné?
Miller se domnívá, že to naznačuje velmi zajímavý fakt: podle něj si naši pravěcí předkové neuvědomovali vztah mezi sexuálním aktem a tím, že vede ke vzniku dítěte. Devět měsíců, které dělí tyto dva momenty, jsou podle nich příliš dlouhá doba na to, aby poměrně jednoduché mozky našich prapředků dokázaly nalézt mezi nimi vztah.
Podle Millera tyto výsledky ukazují, že naše paměť je vytvořená stejnými genetickými mechanismy jako zbytek našich vlastností – jako je třeba barva vlasů, výška a další. Právě fáze života na savaně v Africe byla podle mnoha vědců zásadní – už jen proto, že šlo o nejdelší období lidského vývoje a také během něj došlo k nejvíce změnám, které udělaly člověka člověkem.
Příliš dlouhá tisíciletí
Ale protože k tomu došlo tak dávno, víme o této době velmi málo. Minulost se dá poznávat jen velmi zprostředkovaně, například pomocí právě takových experimentů, jaký provedli binghamtonští vědci.
Profesor Miller se hodlá tomuto výzkumu věnovat i dále – věří, že propojení mezi tím, jakým slovům přisuzujeme největší důležitost, a vývojem lidských předků je významné a dá se tímto způsobem vysledovat. Studie vyšla v odborném časopise Journal of Experimental Psychology: Learning, Cognition and Memory.