Spojené státy slavily v týdnu Den díkůvzdání. Evropan si tento den spojuje s krocanem a vzdáváním díků Bohu. Thanksgiving day poprvé slavili Otcové poutníci spolu s indiány na podzim roku 1621 u Plymouth Rock, dnešního Massachussetts. Zatímco z téhle tradice se stal jeden z nejoblíbenějších svátků, původní jazyk tamních indiánů skoro umřel. Díky aktivismu místních se to ale pomalu mění.
Jazyk wopanaotooaok ožívá. Místo, které dalo Americe Den díkůvzdání, zachraňuje svou původní řeč
Jazyk severoamerického indiánského kmene Wampanoag po staletí spal, teď se ale v Massachusetts znovu rozeznívá. Stará tradice ožívá díky nejmenším, konkrétně díky třídě dětí v místní školce, která se výukou jazyka zabývá.
„Učím mámu, tátu, babičku, další babičku i sestru,“ říká Meeqanees Thomasová, jedna z tamních žaček. „Jsou tu děti, které ještě ani nemluví a je úžasné, že jejich první slova jsou v jazyce wopanaotooaok. Když je vidím, jak se začínají samy modlit ve svém vlastním jazyce, je to nádherné,“ dodává učitelka Tia Pocknettová.
Dávní předci malých studentů, příslušníci kmene Mašpí Wampanoag, byli první, kdo se v roce 1620 střetl s prvními britskými osadníky. Právě tam také začala tradice, kterou slaví celá Amerika.
„Na podzim roku 1621, v malé kolonii uprostřed vlasti Wampanoag, se víc než devadesát mužů podělilo o jídlo s padesáti dvěma anglickými osadníky. Právě tenhle moment později začal být vnímán jako první Díkůvzdání,“ vysvětlila auditorka státu Massachusetts Suzanne Bumpová.
Intenzivnější snahy o revitalizaci jazyků původního obyvatelstva začaly ve Spojených státech už v devadesátých letech. Většina z pětisetpadesáti původních kmenů se pokouší svou řeč v nějaké formě uchovat.
Wampanoagové jsou ale téměř jediní, komu se to daří i přesto, že jejich jazykem už žádní dospělí nemluví. „Tím jazykem se nemluvilo asi 170 let – 170 nebo 180 let bez aktivních řečníků. Jinak řečeno, šest generací náležících kmenu Wampanoag jejich jazykem už nemluvilo,“ doplnila místopředsedkyně organizace Mašpí Wampanoag Tribe Jessie Bairdová.
Pro Bairdovou se záchrana místní tribální kultury, jejímž středobodem je právě jazyk, stala nejdůležitějším životním úkolem. Když s jazykem starého kmene začínala, neměla žádné lingvistické vzdělání ani plán. Jen vznešený cíl, který se jí daří: uchovat zaniklý svět.