Dvě desetiletí vědeckého výzkumu o opicích a primátech jsou založena na velmi špatné vědě – vychází totiž více z předsudků než z výsledků pozorování.
Velmi jsme podcenili inteligenci opic. Může za to mizerná věda, tvrdí studie
Tvrdí to trojice významných primatologů, kteří analyzovali dvacet let výzkumu našich nejbližších příbuzných z říše zvířat. Dokládají, že to, co si myslíme, že víme o sociální inteligenci primátů, je založené na zbožných přáních a špatné vědě.
„Základní chybou desetiletí vědeckého výzkumu a našeho chápání schopností primátů je náš předpoklad lidské nadřazenosti. Vědci došli k tomu, že lidské děti jsou sociálně schopnější než dospělí primáti. Jako lidé totiž předpokládáme, že lidé jsou vrcholem evoluce – což vedlo k systematickému nadsazování intelektuálních schopností lidských dětí a současně ke vzniku předsudků o schopnostech primátů,“ uvedl Dr. Leavens, jeden z autorů studie.
Dodává: „Dokonce i když primáti jednoznačně překonávají v různých úkolech lidské děti, vědci to vykládají jako důsledek jejich horších kognitivních schopností.“ Podle této analýzy neexistuje jediná poctivá vědecká studie, která by popisovala rozdíl mezi člověkem a primátem v jejich schopnosti používat a chápat gesta. „Neříkáme tím, že takový výzkum nevznikne, ale že existující výzkum je špatný,“ píší vědci ve studii.
Zkreslení západní vědy
Nejde o první a zřejmě ani poslední případ, kdy věda dospěla ke zkresleným výsledkům na základě předsudků. Přes 100 let se například věřilo, že nejinteligentnějšími lidmi jsou severoevropané. Dnes to pokládáme za nesmysl, ale přitom dnešní vědci se stejným druhem předsudku přistupují k výzkumu primátů. Profesor Bard, další z trojice, která analýzu provedla, argumentuje: „Když jsme prošli odbornou literaturu, našli jsme propast mezi důkazy a úvahami. To naznačuje, že autoři prací jsou hluboce přesvědčení o myšlence, že pouze lidé mají hlubokou sociální inteligenci – což je předsudek, pro který neexistují důkazy.“
Co je špatně ve vědě?
Co konkrétně primatologové kritizují? Vlastně jeden ze základních kamenů výzkumu. Když třeba šimpanz na něco ukáže, je význam tohoto gesta dvojznačný. Zato když stejné gesto provede člověk, je to pro vědce důkazem lidské inteligence a projevem evoluce, které žádný jiný tvor nedokáže napodobit. Příkladem je jedna z velkých studií, v níž psychologové srovnávali děti a primáty ve schopnosti vnímat gesta. Srovnáváni byli primáti se západními dětmi, které byly od malička ve styku s takovým ukazováním. A vědci pak hodnotili, jestli se v tomto systému ukazování na věci lépe orientují zvířata nebo lidé – výsledek takového experimentu se dá snadno předpovědět.
V jiné studii zase vědci srovnávali roční děti se šimpanzi ve věku 18–19 let, opět v tom, jak jsou schopní ukazovat na nepřítomné předměty. Děti v tom vyhrály – ale vědci přitom vůbec nevzali v úvahu, že starší šimpanzi mají zcela jiné komunikační prostředky než ukazování končetinami. Obecně autoři této studie vytýkají ostatním vědcům, že srovnávají lidi s primáty v činnostech, kde mají lidé obrovskou praxi a trénink, zatímco pro zvířata je nepřirozená nebo se s ní nikdy nesetkala. Výsledky jejich práce si můžete přečíst v odborném časopise Animal Cognition.
