Tvrdí to trojice významných primatologů, kteří analyzovali dvacet let výzkumu našich nejbližších příbuzných z říše zvířat. Dokládají, že to, co si myslíme, že víme o sociální inteligenci primátů, je založené na zbožných přáních a špatné vědě.
„Základní chybou desetiletí vědeckého výzkumu a našeho chápání schopností primátů je náš předpoklad lidské nadřazenosti. Vědci došli k tomu, že lidské děti jsou sociálně schopnější než dospělí primáti. Jako lidé totiž předpokládáme, že lidé jsou vrcholem evoluce – což vedlo k systematickému nadsazování intelektuálních schopností lidských dětí a současně ke vzniku předsudků o schopnostech primátů,“ uvedl Dr. Leavens, jeden z autorů studie.
Dodává: „Dokonce i když primáti jednoznačně překonávají v různých úkolech lidské děti, vědci to vykládají jako důsledek jejich horších kognitivních schopností.“ Podle této analýzy neexistuje jediná poctivá vědecká studie, která by popisovala rozdíl mezi člověkem a primátem v jejich schopnosti používat a chápat gesta. „Neříkáme tím, že takový výzkum nevznikne, ale že existující výzkum je špatný,“ píší vědci ve studii.
Zkreslení západní vědy
Co je špatně ve vědě?
V jiné studii zase vědci srovnávali roční děti se šimpanzi ve věku 18–19 let, opět v tom, jak jsou schopní ukazovat na nepřítomné předměty. Děti v tom vyhrály – ale vědci přitom vůbec nevzali v úvahu, že starší šimpanzi mají zcela jiné komunikační prostředky než ukazování končetinami. Obecně autoři této studie vytýkají ostatním vědcům, že srovnávají lidi s primáty v činnostech, kde mají lidé obrovskou praxi a trénink, zatímco pro zvířata je nepřirozená nebo se s ní nikdy nesetkala. Výsledky jejich práce si můžete přečíst v odborném časopise Animal Cognition.