Měl by další papež bořit tradice Vatikánu? Před pěti lety si tuto otázku kladli nejen církevní funkcionáři, ale i věřící po celém světě. S volbou nového duchovního otce se blížilo i rozuzlení toho, zda se církev přikloní spíše k modernímu pojetí Jana Pavla II., či konzervativním postojům Benedikta XVI.
Na začátku března 2013 zamířily do Vatikánu desítky kardinálů. Po překvapivém ohlášení rezignace stávajícího papeže Benedikta XVI. je čekala důležitá povinnost – zúčastnit se konkláve a vybrat Benediktova nástupce. 12. března se sbor kardinálů po společné mši odebral do Sixtinské kaple.
Mezi nimi bylo přítomno 108 možných kandidátů, tedy kardinálů, kteří nepřekročili hranici osmdesáti let a z jejichž řad mohl být následující papež zvolen. Zavření zde v pěti kolech volili několik hodin. O den později začal v sedm hodin a sedm minut večer stoupat z komína Sixtinské kaple bílý dým a rozezněly se svatopetrské zvony. Papež byl zvolen.
Habemus Papam!
Kardinálové se výraznou většinou shodli. Novým duchovním otcem se stal Jorge Mario Bergoglio. Jako první papež v historii přijal jméno František, čímž se odkazoval na svatého Františka z Assisi. Za své jméno odmítl přidat i číslovku, jak je u papežů běžné.
Zhruba hodinu po zvolení vystoupil papež František na balkon Svatopetrského chrámu, aby poprvé pozdravil věřící. „Bratři a sestry, dobrý večer,“ zněla první slova nového papeže Františka. Jako první vyzval všechny přítomné ke společné modlitbě za emeritního papeže Benedikta.
František se stal 266. hlavou katolické církve a zároveň prvním jezuitou, který usedl na papežský stolec. Oficiální název jezuitského řádu je Tovaryšstvo Ježíšovo a jedná se o jeden z největších a nejvlivnějších řeholních řádů katolické církve. Od počátku se jezuité zaměřovali zejména na školství, vědu a umění, velmi aktivní byli jako misionáři na nově objevených územích.
Prvenství má papež František ale hned několik – je také prvním jihoamerickým papežem, prvním papežem z jižní polokoule, a po více než 1200 letech i prvním papežem, který se narodil mimo Evropu. Tím předchozím byl Řehoř III., který pocházel ze Sýrie a katolickou církev vedl v letech 731 až 741.
„Kardinálové ukázali odvahu překročit oceán a rozšířit rozhled církve“
Jorge Mario Bergoglio se narodil 17. prosince 1936 v argentinském Buenos Aires italským imigrantům jako nejstarší z pěti dětí. Vystudoval střední průmyslovou chemickou školu, chvíli pracoval i jako vyhazovač v nočním klubu, než v 21 letech vstoupil do jezuitského řádu.
Vystudoval filozofii a teologii v San Miguel u Buenos Aires. Později tam pracoval jako docent a profesor literatury, psychologie, filozofie a teologie. Kromě rodné španělštiny ovládá také italštinu, němčinu a latinu.
Bergoglio byl vysvěcen na kněze 13. prosince 1969, v roce 1992 se stal biskupem a v únoru 2001 ho Jan Pavel II. jmenoval kardinálem. Od 28. února 1998 byl arcibiskupem Buenos Aires. Při posledním konkláve v roce 2005 měl být mezi favority na papeže, skončil údajně „druhý“ za Josephem Ratzingerem.
Změny proti stávajícím zvyklostem byly patrné hned po Františkově zvolení. Gratulace kardinálů nepřijímal usazen na papežském trůnu, ale ve stoje. Během svého prvního představení na balkonu Svatopetrské baziliky byl oděn do bílého šatu, zcela chyběla typická červená mozzetta, kterou používali předchozí papežové.
Ponechal si také pektorál (přívěsek ve tvaru kříže), který měl už coby arcibiskup, namísto papežského zlatého kříže. I rybářský prsten, typickou papežskou pečeť, si místo ze zlata nechal zhotovit ze stříbra.
„Nezapomeň na chudé“
- Když papežský stolec osiří, nezůstane katolická církev bez vedení. Do zvolení nového pontifika se jej ujme kardinál komoří, jeden z nejvyšších hodnostářů papežské kurie. V době takzvané sedisvakance, tedy prázdného papežského stolce, se statutární hlavou Vatikánu automaticky stane kardinál komoří (camerlengo). Podle staré tradice musel komoří ověřovat smrt papeže tak, že přistoupil k lůžku mrtvého a zavolal papeže třikrát jménem. Pokud bylo oslovení bez odezvy, byl papež prohlášen za mrtvého. Toto ověření je už pouze rituální, hlavní slovo má lékař. Camerlengo následně zapečetí papežské komnaty, kladívkem před kolegiem kardinálů zničí pečeť papežského prstenu.
Skromnost je jedním z nejtypičtějších rysů, které jsou Františkovi vlastní. Ani se nepřestěhoval do prostorných a luxusních papežských komnat, dal přednost skromnému příbytku v penzionu svaté Marty.
Už jako kardinál žil v malém bytě, využíval veřejnou dopravu a při setkání s novináři uvedl, že by si přál, aby „i celá církev byla církví chudých, církví pro chudé“. Ostatně i své jméno si vybral podle Františka z Assisi, když mu jeho přítel kardinál Cláudio Hummes po papežské volbě připomněl, aby ani ve funkci nezapomínal na chudé.
V pokorném přístupu ke svému papežskému úřadu pokračoval František i během letních měsíců. Upustil od letité tradice svých předchůdců, když oznámil, že nebude trávit léto v okázalém paláci ve městě Castel Gandolfo. Rezidence přitom hostila papeže v létě po staletí a byla i oblíbeným místem odpočinku předchozího papeže Benedikta XVI.
Namísto toho se rozhodl strávit léto ve Vatikánu, přestože je v Římě v tomto ročním období zpravidla dusivé horko.
Jen několik měsíců po svém zvolení ho americký časopis Time vyhlásil osobností roku. Podle časopisu papež přijal jméno skromného světce a vyzval ke změně místa, kde se změna měří staletími. Na tomto papeži je důležitá rychlost, s jakou si získal miliony lidí, kteří již přestali vkládat do církve naději, napsal Time.
Během několika měsíců František povýšil zklidňující poslání církve jako služebnice a utěšitelky trpících lidí nad práci v oblasti politiky, která byla tak důležitá pro jeho předchůdce.
Nový papež je schopný využívat ve svůj prospěch nástroje 21. století. Nechal se fotografovat, když myl nohy vězeňkyň, objímal muže se znetvořenou tváří nebo se fotografoval s mladými návštěvníky Vatikánu, čímž podle časopisu možná našel cestu z kulturních válek 20. století, po nichž církev ve většině západní Evropy skomírá a je v defenzivě od Dublinu po Los Angeles.
Církev by podle papeže měla být skromná, pokorná, chudá a respektovat koncept moderní rodiny. V prvních měsících po zvolení rozhodl prověřit aktivity vatikánské banky. Ta spravuje peníze Vatikánu a katolických organizací po celém světě.
Ustavil speciální komisi, která měla zkoumat, jestli bankovní dům fungoval v souladu s duchovními hodnotami církve. V minulosti totiž čelil několika skandálům kvůli údajnému praní špinavých peněz.
Během jedné ze mší pak řekl, že katolická církev nemůže sloužit lidem, pokud je zaujatá obchodem a penězi. V rozhovoru s nizozemským listem Straatnieuws zároveň přiznal, že ani církev není imunní vůči korupci.
Kriticky přistupoval papež František i k obrazu současné církve, která byla uzavřená sama do sebe. „Snaží se dostat církev do autentické křesťanské podoby. To je jeho největší revoluční čin – mění církev z podoby institucionální do podoby otevřeného společenství, které přijímá i lidi, kteří se ke křesťanství jinak nehlásí,“ komentoval Františkův přístup k výkonu funkce historik Jaroslav Šebek.
Změna církve do otevřeného společenství
V narušování tradic svých předchůdců a naopak v pokračování zvyklostí vlastních odsloužil v roce 2016 na Zelený čtvrtek mši, při které tradiční obřad mytí a líbání nohou pojal jako gesto vstřícnosti vůči migrantům.
Namísto omývání nohou kněžím v kostele si vybral z žadatelů o azyl – čtyři ženy – jednu italskou katoličku z řad pracovnic centra a tři eritrejské koptské křesťanky, a osm mužů – čtyři nigerijské katolíky, tři muslimy z Mali, Sýrie a Pákistánu a indického hinduistu. V předchozích letech stejný rituál vykonal v římské věznici několika odsouzeným, v ústavu pro tělesně postižené nebo v nápravném zařízení pro mladistvé.
Při cestě z Mexika se pak vyslovil proti v té době ještě prezidentskému kandidátovi Donaldu Trumpovi se slovy, že Trump není podle něj křesťan, pokud chce stavět ploty proti imigrantům.
František v té souvislosti vyzval svět, aby ukázal lidskou tvář „tragédii, kterou je nucená migrace“. Všichni by si podle něj měli uvědomit, čím si musí procházet lidé, kteří riskují své životy, aby utekli před násilím, vydíráním a chudobou.
V roce 2015 při příležitosti 50. výročí druhého vatikánského koncilu vyhlásil rok milosrdenství, který měl sloužit k odpuštění všech druhů hříchů. Během něho umožnil všem římskokatolickým kněžím udělovat odpuštění ženám, které podstoupily interrupci a toužily po rozhřešení. Dříve mohli odpuštění udílet pouze biskupové a někteří zpovědníci.
Zvláštní povolení navíc později prodloužil na neomezeně dlouhou dobu. Ačkoliv umělé přerušení těhotenství podle papežova dopisu nadále zůstává z hlediska církve „těžkým hříchem“, zdůvodnil své rozhodnutí tím, že „neexistuje žádný hřích, na který by nedosáhla Boží milost a který by nedokázala smýt, pokud nalezne kajícné srdce, které touží po smíření“.
„Mějte pochopení pro moderní rodinu“
Vypracoval také 200stránkový dokument Amoris Laetitia – Radost lásky, ve kterém se na základě debat církevních představitelů zamýšlel nad tématy antikoncepce nebo homosexuálních manželství. Církev vyzval k většímu pochopení pro moderní rodinu.
Rozhodnutí párů, co se týká antikoncepce, by se podle něj mělo řídit svědomím jednotlivce a nikoli dogmatickými pravidly. „Nechme je, ať důkladně zváží situaci svou a svých dětí, těch, které se již narodily, a těch, které se mohou narodit v budoucnu… Sami rodiče, nikdo jiný, by měli učinit konečné rozhodnutí před zraky Boha,“ píše v dokumentu.
Katolická církev by také podle dokumentu měla být vstřícnější k lidem, kteří vstoupí podruhé do manželství. „Je důležité, aby rozvedení lidé, kteří žijí v novém svazku, věděli, že jsou součástí církve, že nejsou exkomunikováni.“
Současně se text týkal i sňatků homosexuálů, kteří by podle papeže měli být respektováni, byť jejich sňatky nadále nebudou na stejné úrovni s tradičním manželstvím heterosexuálů.
Právě dokument Amoris Laetitia byl ohniskem sporu mezi papežem a sedmi desítkami římskokatolických konzervativců, kteří podepsali výzvu, ve které Františka obviňovali ze sedmi kacířských návrhů ohledně manželství, mravního života a přijetí svátosti. Mělo přitom jít o první obvinění papeže z kacířství od 14. století.
S obsahem Radosti lásky polemizovali již dříve i čtyři kardinálové, kteří veřejně vyzvali Františka, aby vyjasnil zejména ty části, které se týkají rozvedených osob.
Nulová tolerance k sexuálním zločinům, korupci a mafii
Možná překvapivě pak František nastolil také myšlenku, že by katolická církev mohla být otevřená změně pravidel výběru kněží, jelikož dlouhodobě bojuje s nedostatkem duchovních. Kněžími by se do budoucna mohli stát i ženatí muži, u nichž by se ověřilo, že jsou výjimečně ctnostní a oddaní víře – sloužit ale podle papežova návrhu měli pouze v odlehlých komunitách.
Jako vůbec první hlava katolické církve přijal v roce 2014 ve Vatikánu skupinu obětí pedofilních kněží, jejichž aféry po celém světě otřásly pověstí této instituce. Ještě před audiencí také odsloužil mši za lidi, kterým sexuální zneužívání ze strany duchovenstva ovlivnilo život.
František už po svém zvolení vyhlásil nulovou toleranci k sexuálním zločinům v řadách kléru a označil ho za podobnou svatokrádež jako pořádání černých mší satanisty. Během roku 2014 se za případy sexuálního zneužívání dětí kněžími omluvil a ujistil, že pachatelé budou potrestáni.
Jednoznačně se vymezil vůči násilí páchanému na Blízkém východě a v dalších válkou nebo jinak sužovaných zemích. Při poselství Urbi et Orbi pak prosil o odvahu pro světové politiky, aby hledali možnosti k zastavení konfliktů.
Ostře papež vystupuje také proti mafii a korupci. V roce 2017 se ve Vatikánu konala první mezinárodní konference o korupci a organizovaném zločinu. Už v červnu 2014 během své návštěvy jihoitalského regionu Kalábrie exkomunikoval jednu z nejnebezpečnějších skupin organizovaného zločinu v Itálii, mafiánskou organizaci 'Ndrangheta.
„Ti, kteří ve svém životě následují tuto cestu zla, jak to činí mafiáni, nejsou přijati Bohem. Jsou exkomunikováni. (…) Proti tomuto zlu je třeba bojovat, musí být odstraněno. Musíme ho odmítnout,“ prohlásil František.
V závěru konference se papež s přítomnými odborníky shodl, že nastal čas, aby katolická církev vypracovala novou zákonnou doktrínu týkající se „otázky exkomunikace vztahující se na korupčnické a mafiánské skupiny“.
Moderní papež
Škodit životnímu prostředí znamená škodit lidstvu, i životní prostředí má totiž svá práva a lidé nemají právo je porušovat, prohlásil papež František v projevu na zasedání Valného shromáždění OSN v roce 2015. S cílem chránit prostředí a zdraví lidí pak možná překvapivě před rokem zakázal prodej cigaret ve Vatikánu – ty se tu prodávaly za zvýhodněnou cenu zaměstnancům a důchodcům.
Mnoho Italů ale využívalo své nekuřácké kamarády, kteří pracují ve Vatikánu, aby jim kupovali cigarety, protože stály mnohem méně než v italských obchodech, kde jsou vysoké daně.
Prodej cigaret na jednu stranu představoval pro Vatikán jistý zdroj příjmů. „Nicméně žádný zisk nemůže být legitimní, pokud stojí lidské životy,“ upozornil mluvčí Svatého stolce Greg Burke.
Papež se netají ani svým kladným postojem k technice, internet označil za „dar od Boha“. Telefonicky se spojil s posádkou Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a při setkání se šéfem Instagramu Kevinem Systromem hovořil o „moci fotografií spojovat lidi napříč kulturami a jazyky“.
Sám byl prvním papežem, který měl vlastní Instagramový účet – a během hodiny ho na této sociální síti začalo sledovat na 100 lidí. Stejně jako jeho předchůdce, i František využívá pro komunikaci s masami papežský Twitterový účet @Pontifex, který v různých jazykových mutacích sleduje více než 20 milionů lidí.
„Vedu normální život“
Rok po svém zvolení odpovídal papež František novinářům během svého návratu z korejské cesty. Diskuse se dotkla i odvrácené strany papežského úřadu, letní dovolené, ale i vědomí vlastní smrtelnosti a možná i blížícího se konce.
Papež přitom přiznal, že na dovolené mimo Buenos Aires byl prý naposledy v roce 1975. „Vždy si udělám volno. Jsem doma, ale změním rytmus. Víc spím, čtu to, co mám rád, poslouchám hudbu, víc se modlím a to mi pomáhá při odpočinku,“ popsal svůj letní režim František.
O stinných stránkách papežského úřadu konstatoval, že ho omezuje minimálně v tom, že nemůže chodit ven, jak se mu zlíbí. „Rád bych chodil ven, není to ale možné. Ne, opravdu to není možné, protože když jdete ven, hned vás obklopí spousta lidí. Prostě nemůžete, taková je realita. Uvnitř Svaté Marty ale vedu normální život. Pracuji, odpočívám, povídám si s lidmi.“
O svém předchůdci Benediktu XVI. mluví jako o moudrém příteli, který mu dodává odvahu. „Snažím se přemýšlet nad svými hříchy a chybami, aby mi to nestouplo do hlavy. Vím totiž, že to nepotrvá dlouho. Dva nebo tři roky a pak půjdu do domu Páně,“ prohlásil František.
Jen díky jeho odstoupení z úřadu se dnes nebojí dne, kdy na vedení církve sám nebude stačit. „Možná se zeptáte: co když se jednoho dne nebudu cítit na to, abych pokračoval? Udělal bych totéž. Pomodlil bych se a pak bych udělal totéž. On otevřel dveře.“
