Letošní Nobelovu cenu za mír získali konžský gynekolog a bojovník za lidská práva Denis Mukwege a jezídská lidskoprávní aktivistka Nadja Muradová za snahu ukončit sexuální násilí ve válce a v ozbrojených konfliktech. Zástupci norského Nobelova výboru letos vybírali z 216 osob a 115 organizací, to je po roce 2016 druhý nejvyšší počet nominantů.
Nobelovu cenu za mír získali Denis Mukwege a Nadja Muradová za snahu ukončit sexuální násilí ve válce
„Oba laureáti zásadním způsobem přispěli k zaměření pozornosti na takové válečné zločiny a k boji proti nim,“ uvedl výbor ve zdůvodnění. „Denis Mukwege je pomocníkem, který zasvětil svůj život obraně těchto obětí. Nadja Muradová je svědkyní, která vypráví o zneužívání spáchaném na ní a ostatních. Oba svým způsobem pomohli zviditelnit válečné sexuální násilí, takže pachatelé mohou být hnáni k odpovědnosti za své počínání,“ uvedl dále Nobelův výbor.
„Letošní Nobelova cena za mír zcela naplňuje kritéria, jež stanovil v závěti Alfred Nobel. Denis Mukwege a Nadja Muradová riskovali svou osobní bezpečnost odvážným bojem proti válečným zločinům a hledáním spravedlnosti pro oběti. Podporovali tak bratrství mezi národy naplňováním zásad mezinárodního práva,“ stojí také v textu Nobelova výboru.
Oba ocenění jsou zároveň držiteli prestižní Sacharovovy ceny. Mukwege, který jako gynekolog dlouhodobě pečuje o znásilněné ženy, byl na Nobelovu cenu za mír nominován již několikrát. V nemocnici ve východokonžském městě Bukavu, kterou založil, léčil tisíce žen včetně obětí hromadných znásilnění. Prováděl až deset operací denně. O letošním ocenění se dozvěděl v okamžiku, kdy operoval.
Konžský gynekolog Denis Mukwege se narodil 1. března 1955 v Bukavu v belgickém Kongu (dnešní Demokratická republika Kongo). Medicínu vystudoval v Burundi a studoval i ve Francii.
Pečuje o znásilněné ženy v nemocnici Panzi v Bukavu, kterou sám založil v roce 1999 a kterou vede. Léčil přes 40 tisíc žen včetně obětí hromadných znásilnění. Hromadná znásilnění byla v provincii Jižní Kivu, jejímž hlavním městem je Bukavu, na denním pořádku zejména během občanské války, která skončila v roce 2003 a zemřelo při ní kolem 3,8 milionu lidí. Jednalo se o nejhorší válečný konflikt od druhé světové války. Klid není na východě Konga ani nyní.
Mukwege je držitelem řady ocenění. V roce 2009 byl vyhlášen Afričanem roku, v témže roce dostal za výjimečné činy pro podporu míru Cenu Olofa Palmeho. V roce 2013 mu newyorská Trainova nadace udělila cenu za občanskou odvahu.
Ve svém projevu v OSN v roce 2012 kritizoval mezinárodní společenství za pasivitu vůči občanskému konfliktu v Kongu. V roce 2012 přežil pokus o vraždu a uchýlil se do Evropy, později se do Konga vrátil. V roce 2014 mu Evropský parlament udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. „Nemůžu k těmto hrůzným zločinům mlčet… V každé znásilněné ženě totiž vidím svou manželku, v každé znásilněné matce svou matku a v každém znásilněném dítěti svoje děti,“ řekl při přebírání ceny.
Denis Mukwege
Muradová, která se narodila v roce 1993, je známá jako bojovnice za lidská a ženská práva. Je členkou irácké jezídské menšiny. V srpnu 2014 ji jako devatenáctiletou unesli bojovníci Islámského státu (IS) z její vesnice Kočo v oblasti Sindžár na severu Iráku. Zabili šest stovek mužů a chlapců, včetně šesti bratrů Muradové. Nadja tehdy přišla celkem o osmnáct členů rodiny. Bojovníkům v Mosulu sloužila tři měsíce jako sexuální otrokyně.
„Islamisté se na ženách a dětech dopouštěli zvěrstev, nemohla jsem se na to dívat,“ prohlásila dříve Muradová, které pomohla jedna rodina v Mosulu a v listopadu 2014 se jí podařilo utéct. Posléze začala vystupovat jako bojovnice proti sexuálnímu násilí a zotročování žen stoupenci Islámského státu. Zasazuje se rovněž o práva jezídů a uprchlíků.
Je členka irácké jezídské menšiny. V srpnu 2014 ji jako devatenáctiletou unesli bojovníci takzvaného Islámského státu (IS) z její vesnice a tři měsíce ji drželi jako sexuální otrokyni. Nakonec se jí podařilo ze zajetí utéci a stala se mluvčí tisíců žen znásilňovaných bojovníky IS.
Islámští bojovníci tehdy vtrhli do vesnice v Sindžáru v severním Iráku, kde Nadja bydlela, zabili šest set lidí, hlavně mužů (včetně šesti vlastních a nevlastních bratrů Nadji), a mladší ženy vzali do zajetí jako sexuální otrokyně. Muradová, která se narodila v roce 1993, při útocích IS přišla celkem o osmnáct členů rodiny, včetně matky, která byla podle slov Nadji „příliš stará na to, aby se stala sexuální otrokyní“.
Byla držena v otroctví v Mosulu, bita a znásilňována, když se pokoušela uniknout. Po třech měsících se jí povedlo utéct a členové rodiny žijící v sousedství ji propašovali na pas své dcery z území kontrolovaného stoupenci IS a pomohli jí dostat se do uprchlického tábora v Duhúku v severním Iráku. Odtud odcestovala do Stuttgartu.
V lednu 2016 irácká vláda nominovala Muradovou za její aktivity na Nobelovu cenu za mír, nominaci podpořil také norský poslanec Audun Lysbakken. V listopadu 2015 vystoupila před Radou bezpečnosti OSN a v září 2016 byla jmenována vyslankyní dobré vůle OSN za důstojnost lidí přeživších obchodování s lidmi. V říjnu stejného roku pak obdržela Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. V roce 2016 získala také Cenu Václava Havla za obranu lidských práv a pobývala i v Praze.
Nadja Muradová
Agentura Reuters připomíná, že páteční ocenění následuje po roce, v němž bylo zneužívání žen v centru pozornosti na celém světě. Předsedkyně Nobelova výboru Berit Reissová-Andersenová však na novinářský dotaz, zda hnutí #MeToo inspirovalo výběr letošních laureátů, odpověděla nejednoznačně.
„MeToo a válečné zločiny nejsou zcela totéž. Ale společné mají to, že vidí utrpení žen, zneužívání žen a že je důležité, aby se ženy oprostily od pojetí hanby s tím spojené a promluvily,“ řekla Reissová-Andersenová.
Laureátům už přicházejí první gratulace
Oceněným už byly adresovány první gratulace. Předseda Evropské rady Donald Tusk na Twitteru napsal, že laureáti mají jeho „nejhlubší úctu za odvahu, soucítění a lidskost, které prokázali ve svém každodenním boji“.
Německá kancléřka Angela Merkelová chová vůči oceněným „velkou úctu“, řekl mluvčí kancléřky Steffen Seibert. „Jsou to dva úžasní laureáti, oba svým způsobem reprezentují volání po lidskosti – uprostřed nepředstavitelných hrůz, které páchají lidé na jiných lidech,“ tlumočil mluvčí vzkaz kancléřky, která se údajně s Muradovou setkala v roce 2016.
9 minut
Zpravodaj ČT Jakub Szántó k Nobelově ceně za mír
Udělování ceny míru má více než stoletou tradici
Cena se uděluje osobě, která „vykonala nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“. Jako o jediné z pěti Nobelových cen o ceně míru nerozhoduje švédská akademie věd, ale pětičlenný norský Nobelův výbor. Výjimečná je také tím, že může být udělována jak jednotlivcům, tak organizacím.
První organizací, která se stala nositelkou této ceny, byl v roce 1910 Stálý mezinárodní výbor míru. Česká republika zatím svého laureáta za mír nemá, nicméně několikrát byl nominován Václav Havel i Tomáš Garrigue Masaryk nebo Edvard Beneš.
V loňském roce dostala Nobelovu cenu za mír Mezinárodní kampaň za zrušení jaderných zbraní (ICAN). Cenu si odnesla za upozorňování na katastrofické humanitární důsledky jakéhokoli použití jaderných zbraní a za své průkopnické úsilí o dosažení zákazu takových zbraní.
Vedle medaile a diplomu na laureáty Nobelových cen čeká i finanční prémie, která je letos stejně jako loni devět milionů švédských korun (22,4 milionu korun českých). Ocenění budou jako každý rok předána v den výročí Nobelovy smrti 10. prosince – cena za mír v Oslu a zbývající čtyři ve Stockholmu.
Kontroverzní laureáti: Od Arafata až po Obamu
Kolem udělování ceny se často rozpoutávají vášnivé diskuse. Když byla v roce 1994 udělena cena palestinskému politikovi Jásiru Arafatovi, který byl zároveň podezřelý ze spolupráce s teroristy, na protest opustila výbor jedna ze členek.
Dalším kontroverzním laureátem se stala Keňanka Vangari Matajová, jež dostala cenu za snahu o udržitelný rozvoj, demokracii a mír. Její činnost ale byla zastíněna, když do místních novin a později i v rozhovoru pro časopis Time naznačila, že virus HIV byl vyvinut západními vědci, aby tak zabránili zvětšování africké populace.
Rozporuplné reakce vyvolalo i udělení ceny bývalému vůdci Sovětského svazu Michailu Gorbačovovi, ale i tehdejšímu americkému prezidentovi Baracku Obamovi, který obdržel cenu za mimořádnou snahu o posílení mezinárodní diplomacie a spolupráce mezi národy. Cenu přitom obdržel pouhých devět měsíců po svém jmenování do funkce. Podle kritiků bylo rozhodnutí nezasloužené, ukvapené a politicky motivované.
