Promrzlý terén a zasněžené chodníky. Zima na Sibiři znamená pro tisíce tamních vozíčkářů prakticky domácí vězení. I ve velkých městech, jako je například Tomsk, totiž podle nich chybí základní infrastruktura. Oficiálně na ni přitom proudí miliardy rublů.
V sibiřském Tomsku se průměrné teploty drží pod nulou pět měsíců v roce. Všudypřítomný sníh a led komplikuje život tamním vozíčkářům, kteří během mrazů mnohdy raději nevyjíždějí z domu.
V půlmilionovém městě je na invalidním vozíku upoutaných asi 27 tisíc lidí. Fungují tam pro ně speciální bezplatné taxíky, jedná se ale pouze o dva vozy.
Ruská vláda přitom před devíti lety slíbila, že do infrastruktury pro vozíčkáře a odstranění bariér investuje přes deset miliard rublů. Tomsk se k programu připojil. Podle lidí, kterým má pomoci, to ale v ulicích není vidět.
„Říká se, že tu jezdí (bezbariérové) autobusy. Já jsem ale žádný neviděl, natož abych ho použil,“ popsal jeden z nich, Andrej Vinogradov.
Pohyb po městech je pro ruské vozíčkáře obtížný nejen v zimě
Sníh a ledovka cestování po ruských městech ještě víc komplikují. Snadné to ale není ani bez nich – třeba v Kaliningradu.
Někdejší vojenský pilot Roman Aranin se po ochrnutí rozhodl ulehčit si dopravu sám a navrhl elektrický vozík, který má zdolat jakýkoliv terén. Jednání s úřady, aby ho mohl provozovat a prodávat, mu ale podle vlastních slov zvedlo hladinu adrenalinu víc než v minulosti seskoky padákem.
„Přijdete na úřad pro dohled nad zdravotnictvím, máte všechna razítka a do svého projektu jste dali všechno. A oni vám řeknou: ,Proč děláte elektrické vozíky? Můžete dělat normální. Bylo by to levnější, snazší a pro nás jednodušší na certifikaci,‘“ popsal Aranin.
Nakonec ale Aranin od úřadů povolení získal. Následně přišel i velký vládní kontrakt na dodávky vozíků po celém Rusku.
Moskva navíc slibuje, že bude dál pracovat i na bourání bariér. Projekt, který by měl města jako Tomsk otevřít handicapovaným, ještě neskončil a do pěti let už prý jeho výsledky vidět budou.
