Saúdská Arábie a Írán, dlouholetí rivalové na Blízkém východě, se v březnu dohodly na obnově diplomatických styků. Fakt, že rozhovor zprostředkovala a moderovala Čína, dle politologa Josefa Krause z Masarykovy univerzity dokládá její mocenské ambice, jež se do oblasti Perského zálivu, ve kterém je hegemonem USA, začínají projektovat. Americká pozice už není tak neotřesitelná, jako bývala, míní. Jako nedobrou zprávu dohodu vnímá především Izrael, který Írán považuje za regionálního rivala a touží po spojenectví s Rijádem. Dohoda ale také vyvolala optimismus, že obnovení styků povede k větší stabilitě a bezpečí v regionu. Dle Krause to možné sice je, nicméně na reálné dopady si svět bude muset počkat.
Naděje na větší bezpečí, konec izraelských snů a mocenské ambice Číny. Dohoda Saúdů s Íránci vyvolává spekulace
K diskusím zprostředkovaným Čínou se zástupci Íránu a Saúdské Arábie sešli 6. března 2023 v Pekingu. O čtyři dny později Rijád a Teherán oznámily, že se rozhodly vztahy mezi sebou normalizovat.
O dohodě informovala nejprve íránská státní agentura IRNA. „Výsledkem rozhovorů mezi Íránem a Saúdskou Arábií je dohoda o obnovení diplomatických vztahů a znovuotevření ambasád do dvou měsíců,“ uvedla s odkazem na vládní prohlášení.
Informaci následně potvrdila saúdskoarabská agentura SPA, která napsala, že se země dohodly na vzájemném respektování státní suverenity a nezasahování do vnitřních záležitostí a rovněž na aktivaci dohody o bezpečnostní spolupráci z roku 2001.
„Návrat normálních vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií poskytuje velké možnosti oběma zemím, regionu a islámskému světu,“ prohlásil poté íránský šéf resortu zahraničí Hossein Amir-Abdollahian.
Saúdskoarabský král Salmán pozval po několika dnech od oznámení o dohodě íránského prezidenta Ebráhíma Raísího na návštěvu Rijádu. „V dopise prezidentovi Raísímu saúdskoarabský král Salmán přivítal dohodu uzavřenou mezi dvěma bratrskými státy, pozval jej do Rijádu a vyzval k silné ekonomické a regionální spolupráci. Pan Raísí toto pozvání vítá,“ citovala z prohlášení Raísího poradce agentura AFP. Vyjádření možný termín návštěvy nezmiňovalo.
Poslední březnové pondělí se ministři zahraničí obou zemí také dohodli na prvním vzájemném setkání od obnovení diplomatických vztahů, telefonicky spolu hovořili již několikrát. Přesný termín zatím není znám, nicméně sejít by se měli nejpozději do konce postního měsíce ramadánu, jenž letos končí 21. dubna.
Dohoda podle politologa Josefa Krause z Masarykovy univerzity v Brně v praxi znamená, že budou znovuotevřena velvyslanectví a konzuláty v jedné i druhé zemi a napraven jejich vztah. „Nyní lze očekávat, že s oficiálním zastoupením jedné země v druhé dojde ke stabilizaci vzájemných vztahů a také klasické konzulární práci, typicky udělování víz,“ ujasnil.
Dlouholetá rivalita
Rivalita mezi převážně šíitským Íránem a sunnitskou Saúdskou Arábií v posledních letech dominovala blízkovýchodní politice a rozšířila se do Sýrie, Iráku, Libanonu a Jemenu. Země oficiálně přerušily diplomatické styky konkrétně 3. ledna 2016. Iniciativa tehdy přišla ze saúdské strany.
„Během protestů byla vypálena saúdská ambasáda v Teheránu a napadnut saúdský konzulát v Mašhadu. To vše v důsledku popravy jednoho vlivného šíitského duchovního v Saúdské Arábii, což představovalo spouštěč rozzuření velkého množství Íránců,“ připomněl Kraus.
Kontext zhoršení vztahů se formoval už v předešlých letech, například v důsledku saúdské intervence v Jemenu, kde Írán dlouhodobě podporuje šíitské rebely Húsiů. Ti v roce 2014 vyhnali vládu podporovanou Saúdskou Arábií. Rijád pak od následujícího roku vedl proti Húsiům ničivou leteckou kampaň a obvinil Írán z napomáhání Húsíům při útocích.
Nejvážnější incident se pak stal tři roky po přerušení styků mezi zeměmi. Drony a rakety v roce 2019 zasáhly hlavní saúdská ropná zařízení a způsobené škody narušily těžbu. Rijád a jeho americký spojenec obvinil z útoku Írán, který však svou účast popřel.
Překvapivá účast Pekingu
Teherán se snažil postupně vztah s Rijádem zlepšit, nejprve za pomoci iráckého prostřednictví. Země pak spolu několikrát oficiálně i neoficiálně vedly rozhovory a jednání, úplné obnovení diplomatických vztahů bylo již několikrát „na spadnutí“.
Ačkoliv tedy například agentura Reuters píše v souvislosti s letošním březnem o „překvapivé dohodě“, podle politologa Krause žádným překvapením není. Překvapivé podle něj spíše je, že to trvalo tak dlouho.
Média a analytiky především zaujala role Pekingu, který jednání zprostředkoval a úspěšně moderoval. Že jde asi o ten nejzajímavější prvek celé dohody, souhlasí i Kraus. „Demonstruje to především mocenské ambice Číny, které se začínají projektovat stále více do oblasti Perského zálivu, která je od počátku osmdesátých let dvacátého století vnímána jako výsostné hájemství Spojených států,“ podotkl.
Nyní Čína tedy nastupuje nejen v pozici odběratele energetických surovin a dodavatele levného spotřebního zboží, ale i jako globální hráč udávající dynamiku místní politice a bezpečnostnímu prostředí. „Čína se zjevně stává mocenským vyzyvatelem a lze očekávat další její kroky tímto směrem,“ myslí si politolog.
„Možná jsme nyní svědky vzniku politické role Číny v regionu. To by mělo být varováním pro americké politiky,“ napsal bývalý zástupce zpravodajského důstojníka pro Blízký východ z americké National Intelligence Council Jonathan Panikoff.
Podle zpravodajky České televize v Asii Barbory Šámalové jde o velký diplomatický úspěch Pekingu. Čínský prezident Si Ťin-pching se tak nyní může profilovat jako světový politik, o jehož názor je zájem. „Čína na tom bude určitě dále stavět a využívat to například při zprostředkování mírových vztahů mezi Ruskem a Ukrajinou,“ uvedla Šámalová.
Peking chce podle ní v regionu konkurovat Washingtonu. „To je v tuto chvíli jeho hlavní cíl. Samozřejmě se zajímá o ropu a obchod, ale už nejen o ně, už se chce angažovat i v politice,“ přiblížila zpravodajka.
„Chce se prosadit v oblasti, která je strategicky významná a ve které po několik desetiletí dominovaly Spojené státy, aby mohla ukázat zejména zemím, které jsou tradičně zdrženlivé nebo nedůvěřivé vůči USA, že může existovat i jiný řád než podle amerických pravidel,“ dodala k čínským záměrům na Blízkém východě.
Kraus: Saúdové demonstrovali svou vůli nebýt vazalem USA
Pro Rijád i Teherán je spolupráce s Pekingem novinkou. V roce 2015 bylo prioritou Íránu zlepšení vztahů se Spojenými státy a Evropou. Výsledkem byl společný komplexní akční plán, jaderná dohoda s USA a stálými členy Rady bezpečnosti OSN a Německem (JCPOA), která omezila íránský jaderný program výměnou za uvolnění sankcí.
Poté, co americký prezident Donald Trump v roce 2018 od jaderné dohody odstoupil, Saúdská Arábie se přiblížila k Izraeli, což urychlil i zmiňovaný útok na ropná zařízení. Írán se zase zaměřil na posílení vztahů se svými sousedy a regionální obchod a v loňském roce tak obnovil vztahy s Kuvajtem a Spojenými arabskými emiráty.
„Ale dohoda Pekingu se Saúdy je větší cenou, o kterou Írán usiloval,“ píše server Foreign Affairs. „Teherán vítá prohlubující se roli Číny na Blízkém východě, protože to oslabuje vliv USA a podkopává americký sankční režim, který ochromil íránskou ekonomiku,“ dodává.
Pro Saúdskou Arábii zase dohoda představuje odvážnější strategický posun. Spokojenost Rijádu s politikou Washingtonu v regionu klesá od invaze do Iráku v roce 2003, soudí profesor mezinárodních vztahů z Univerzity Johnse Hopkinse Vali Nasr. „Saúdská Arábie byla nešťastná z demontáže irácké vlády, trápí ji jaderná dohoda, je rozzlobena neochotou USA podporovat její zájmy proti Íránu v Sýrii a Jemenu.“
„Čína je naším největším obchodním partnerem. Je také největším obchodním partnerem většiny zemí. A to je realita, se kterou se budeme muset vypořádat. Je pro nás důležitým a cenným partnerem v mnoha oblastech a máme vynikající pracovní vztahy v mnoha odvětvích,“ prohlásil saúdskoarabský ministr zahraničí Faisal bin Farhan al-Saud ve svém projevu v Londýně. „Ale vždy se budeme dívat na své vlastní zájmy. A budeme je hledat na západě a na východě,“ dodal.
„Saúdské přiblížení k Íránu, a navíc pod čínským dozorem, je přesným opakem toho, o co usilují Spojené státy,“ říká Kraus. Podle něj tím Saúdové demonstrovali svou vůli nebýt pouze americkým vazalem, ale suverénní regionální mocností, která si sama diktuje svou zahraniční politiku, případně v regionu vyvažuje moc různých externích aktérů.
„Co je pozoruhodné, je rozhodnutí předat Číňanům obrovské vítězství v oblasti public relations, (…) v tomto smysl to vypadá jako saúdská facka do tváře Bidenově administrativě,“ okomentovala viceprezidentka Brookings Institutions Suzanne Maloneyová pro The Washington Post.
Aaron David Miller, bývalý americký diplomat a vedoucí pracovník Carnegie Endowment for International Peace zase sdělil, že dohoda je „jasným znamením, že Rijád již nevidí unipolární svět vytvořený Washingtonem“, a místo toho funguje ve více „multipolárním kontextu, kde Čína a Rusko hrají kriticky důležitou roli“, jak jej citoval The Washington Post.
„Washington se příliš často staví na stranu konfliktů a stává se spolubojovníkem, jako například v Jemenu. To pak snižuje jeho schopnost hrát roli mírotvorce,“ soudí zase výkonná viceprezidentka Quincy Institute for Responsible Statecraft Trita Parsiová.
Podle Krause jsou Spojené státy v regionu stále hegemonem. „Jen zjevně americká pozice již není tak neotřesitelná, jako byla ještě před několika lety,“ zhodnotil.
Příležitost k obnově diskusí o íránském jaderném programu
Analytici se dle The Washington Post v podstatě shodují na tom, že v bezpečnostní spolupráci Čína Spojené státy v současnosti plně nahradit nemůže. Navíc si podle Foreign Affairs Saúdská Arábie stanovila ambiciózní cíl stát se vyspělou průmyslovou ekonomikou a kulturním a turistickým centrem do roku 2030. K dosažení takového cíle je kromě obchodu s Čínou i Evropou také zapotřebí vojenská podpora USA.
Podle agentury Reuters je dohoda pro USA také určitou příležitostí obnovit rozhovory ohledně íránského jaderného programu. „Je to pravděpodobně jeden z bodů, který nyní bude na stole, a právě Saúdská Arábie může představovat jakéhosi moderátora pro obnovení rozhovorů a jejich úspěšné zakončení,“ míní Kraus.
K tomu je ale podle politologa ještě dlouhá cesta. „Jednak proto, že současná politická reprezentace udělá vše pro to, aby žádná dohoda nebyla, jednak protože v důsledku podpory Ruska ve válce na Ukrajině se Írán dostal do ještě větší mezinárodní izolace a zkazil tak Západu chuť na jakoukoliv debatu s ním o jaderném programu,“ upřesnil. „To ovšem neznamená, že v řádech měsíců se něco nezačne rýsovat, a třeba i se saúdskou podporou.“
Saúdský ministr zahraničí se na své návštěvě Londýna k íránskému jadernému programu vyjádřil. Zdůraznil, že jaderné rozhovory ve své současné podobě skomírají a bylo by lepší změnit formát tak, aby byly zahrnuty i další regionální mocnosti, které jsou jaderným programem Teheránu postiženy.
Nemyslí si, že by Saúdové měli ohledně jaderného programu jiné nebo nějaké další požadavky než ty, které klade Západ. „Věřím, že až budeme u stolu, můžeme to dát jasně najevo,“ prohlásil.
Spojené státy reagovaly opatrně
Samy Spojené státy oznámení o dohodě mezi Íránem a Saúdskou Arábií přivítaly opatrně. Bezpečnostní mluvčí Bílého domu John Kirby uvedl, že administrativa podporuje „jakékoliv úsilí o deeskalaci napětí v regionu“. Dodal však, že se teprve uvidí, zda Írán dostojí svým závazkům.
„S ohledem na dohodu dosaženou mezi Saúdskou Arábií a Íránem za účasti Číny je z našeho pohledu vše, co může pomoci snížit napětí, vyhnout se konfliktům a jakkoli omezit nebezpečné nebo destabilizující akce Íránu, dobrá věc,“ řekl americký ministr zahraničí Antony Blinken.
Podle serveru Politico vyjádření amerických představitelů čínskou iniciativu bagatelizují. „Když se jich v rozhovorech ptali na podrobnosti, argumentovali mimo jiné tím, že jde o jednorázový případ, že zprostředkovat dohodu bylo v ekonomickém zájmu Číny a záležitost se nepromítne do dlouhodobých aliancí,“ píše server. Podobné komentáře představitelé dle serveru činí, aby minimalizovali důležitost dohody.
USA také zdůrazňují, že Amerika zůstává v regionu velmi angažovaná, poukazují na nedávná vojenská cvičení, návštěvy amerických diplomatů či telefonát prezidenta Joea Bidena se sultánem Ománu začátkem března.
Zmařené izraelské snahy?
Kdo však dohodu nepřivítal vůbec, je Jeruzalém. „Pro Izrael je to závažný a nebezpečný vývoj a pro Írán podstatné politické vítězství,“ podotkl bývalý izraelský premiér Naftali Bennett. Šéf izraelské opozice Jair Lapid zase uvedl, že jde pro jeho zemi o „obrovský neúspěch“.
Pro Jeruzalém totiž Írán představuje nepřátelskou mocnost a se Saúdskou Arábií se snaží dlouhodobě normalizovat vztahy. „Izrael posledních několik let usiluje o přiblížení arabským státům Perského zálivu s cílem získat od nich mezinárodní uznání vlastní existence, navázání oficiálních diplomatických vztahů, případně až spojeneckých vztahů se společným jmenovatelem Íránem v podobě hlavního nepřítele a regionálního rivala,“ upřesnil Kraus.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu dal podle The Times of Israel jasně najevo, že se zaměřuje na zapojení Saúdské Arábie do regionální aliance proti Íránu. Od svého návratu do úřadu koncem loňského roku naznačoval, že by se mohla nějaká dohoda blížit. Podle serveru Politico ji popsal jako „cíl, na kterém pracujeme (vládní koalice) souběžně s cílem zastavit Írán“.
Zlepšení vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií, vedoucí silou arabských států v regionu, tak může znamenat krach těchto izraelských snah a konec snů o nějaké širší protiíránské koalici, jak dále podotkl Kraus. „V kontextu toho, jaké domácí problémy sám Izrael nyní řeší, to může v konečném důsledku vést až k eskalaci vztahů mezi ním a Íránem, případně jakýmikoliv íránskými partnery,“ upozornil.
Domácí problémy Izraele zmínil také expert na saúdskou politiku z Birminghamské univerzity Umar Karim. Nárůst izraelsko-palestinského násilí v letošním roce podle něj způsobil, že pokrok ve vztazích obou zemí je nepravděpodobný. „Saúdové momentálně nemají žádnou motivaci k rychlé normalizaci vztahů s Izraelem,“ citoval jej The Times of Israel.
Představa, že Rijád měl zájem o Izrael jako o součást potenciální fronty proti Íránu, byla vždy „povrchní“, soudí saúdskoarabský analytik Aziz Alghashian. „Tato myšlenka ‚nepřítel mého nepřítele je můj přítel', Saúdská Arábie takto operuje jen zřídka,“ dodal.
Pokud tedy nějaká dohoda mezi Rijádem a Jeruzalémem bude, určitě nebude prezentovaná jako dohoda o koalici proti jiné muslimské zemi, píše server Foreign Affairs.
Vliv na konflikty v regionu
Mnohá média a odborníci specializující se na Blízký východ nyní rovněž spekulují o tom, jak by dohoda mohla ovlivnit konflikty v regionu, jelikož jak již bylo zmíněno, saúdské a íránské zájmy se střetávají nejenom v Jemenu, ale také v Iráku, Sýrii, Libanonu i vodách Perského zálivu, který země odděluje.
Server al Džazíra například uvedl, že normalizace vztahů mezi Íránem a Saúdskou Arábií by na bezpečnost mohla mít pozitivní vliv. Foreign Affairs zase píše o „přelomové dohodě, která má potenciál proměnit Blízký východ“.
Například v Jemenu rebelští Húsíové přivítali dohodu jako skromný, ale pozitivní krok. „Region potřebuje obnovení normálních vztahů mezi zeměmi, jejichž prostřednictvím může islámská společnost znovu získat bezpečí ztracené intervencemi ze zahraničí,“ okomentoval jejich mluvčí a hlavní vyjednavač Mohamed Abdulsalam.
Také jemenská vláda podporovaná Saúdskou Arábií vyjádřila určitý optimismus, ale také výhrady. „Postoj jemenské vlády závisí na činech a praxi, nikoliv na slovech a tvrzeních,“ uvedla s tím, že bude postupovat s opatrností, dokud nezaznamená „skutečnou změnu v íránském chování“.
Válčící strany usedly znovu k jednacímu stolu 11. března, tedy den poté, co Íránci a Saúdové oznámili obnovení diplomatických styků, a dohodly se na výměně téměř devíti set zajatců.
Analytici, které citoval server Politico, neočekávají okamžité urovnání konfliktu, ale uvedli, že přímé rozhovory a lepší vztahy mohou vytvořit impuls pro dohodu, která může oběma zemím nabídnout cestu z katastrofální války. „Míč je nyní na straně jemenských válčících stran, aby upřednostnily národní zájem své země dosáhnout mírové dohody a nechaly se inspirovat tímto počátečním pozitivním krokem,“ uvedla analytička a novinářka Afrah Nasserová.
„Je těžké si představit dohodu Saúdské Arábie s Íránem o obnovení diplomatických vztahů a znovuotevření ambasád během dvou měsíců, aniž by Írán poskytl nějaké záruky, že bude vážněji podporovat úsilí o vyřešení konfliktu v Jemenu,“ okomentovala hlavní analytička z International Crisis Group Anna Jacobsová.
Naději na ukončení bojů v Jemenu vyjádřil rovněž vyslanec OSN pro Jemen Hans Grundberg. OSN, podle které konflikt způsobil jednu z největších humanitárních katastrof na světě, se podařilo loni v dubnu vyjednat příměří v této válce, které ale vypršelo v říjnu a na jeho prodloužení se strany zatím nedohodly.
Saúdská Arábie jedná o obnovení vztahů se Sýrií
Válkou poznamenaná Sýrie dohodu uvítala jako krok ke zmírnění napětí. Írán je hlavním zastáncem vlády syrského diktátora Bašára Asada, zatímco Rijád podporoval opoziční bojovníky, kteří se ho snažili zbavit moci. „Jde o důležitý krok, který povede k posílení bezpečnosti a stability v regionu,“ sdělil syrský resort zahraničí. Opozice se k záležitosti nevyjádřila.
Saúdská Arábie se dle The Wall Street Journal i agentury Reuters blíží k dohodě o obnovení vztahů se Sýrií, s čímž jí pomáhá Rusko, které v zemi udržuje významnou vojenskou přítomnost a podporuje vůdce Asada. Země spolu nyní vedou rozhovory ohledně znovuotevření saúdské ambasády v Damašku.
Co se týče Libanonu, tamní politika je už roky rozdělena mezi proíránskou alianci vedenou militantní skupinou Hizballáh a prosaúdskou koalicí. Země je v tuto chvíli již měsíce bez prezidenta a kabinet operuje s omezenými pravomocemi. Sblížení mezi Íránem a Saúdskou Arábií v zemi vyvolalo naději, že by paralýza mohla skončit.
Předseda parlamentu Nabih Berri uvedl, že „pozitivní zpráva by měla přimět politiky, aby rychle zvolili prezidenta“. Hizballáh prohlásil, že dohoda je dobrým vývojem, nicméně její úplné důsledky jsou stále neznámé.
Po svržení Saddáma Husajna v roce 2003 Írán prohloubil svůj politický, bezpečnostní a ekonomický vliv v Iráku. Bagdád několikrát hostil mezi Teheránem a Rijádem přímé rozhovory, ty se však zastavily loni, když Irák čelil politické krizi. Nyní Bagdád dohodu uvítal, jde podle něj o způsob, jak „otočit list“. Mnoho Iráčanů je frustrováno z politické, ekonomické i společenské nestability, podle Reuters proto doufají ve všeobecné regionální uvolnění, které by jejich zemi umožnilo obnovu.
Na reálné dopady si svět bude muset zřejmě počkat
„Na reálné dopady si budeme muset ještě chvíli počkat, ale jakékoliv navázání či vytvoření diplomatických vztahů a potvrzení přátelských úmyslů je pozitivní pro regionální stabilitu a bezpečnost,“ konstatoval Kraus.
Již delší dobu se podle něj spekuluje o tom, že Saúdové a Íránci spolu neformálně řeší rozparcelování sfér vlivu a nalezení modu vivendy, aby se jejich zájmy nestřetávaly a nedostávaly tak často do konfliktu. „Ale nerad bych byl přílišným optimistou, to se v oblasti Blízkého a Středního východu příliš nevyplácí,“ upozorňuje politolog.