Takzvaný Islámský stát v očích mnoha expertů přebral hlavní místo obávané značky mezinárodního terorismu. Radikální uskupení, které může udeřit kdekoliv na Západě, jde mu primárně o šíření strachu a je velmi těžké ho vymýtit. Tento status si dlouho drželo hnutí Al-Káida, nyní zpravodajské služby cílí na jednu z jeho někdejších odnoží. Po útocích v Paříži svět vyhlásil samozvanému chalífátu válku, jak ji ale nyní má vést?
Takzvaný Islámský stát byl Západem dlouho vnímán jako hnutí, kterému jde hlavně o lokální zisky: ovládnout klíčová území v Sýrii a Iráku, kde vznikne nový celek podle vlastních představ – to vše financované z bohatých nalezišť ropy.
Vůči Západu se příslušníci IS sice vymezovali, dlouho šlo ale spíše o součást promyšlené propagandy a budování mediální značky, jejíž reálný dopad neměl překročit hranice takzvaného „chalífátu“. Konfrontaci s vyspělým světem vedl Islámský stát výhružkami a krutým zabíjením jeho novinářů či humanitárních pracovníků. Až dosud.
Páteční série přímých útoků v Paříži za sebou zanechala dosud 129 mrtvých. Zrod této, podle mnohých dlouho připravované akce, probíhal na spojnici města Rakká (centrum IS v Sýrii) a sociálně vyloučené líhně radikálů v Bruselu či Paříži.
Militantní islamistické hnutí tak nalezlo způsob, jak přímo působit na sympatizanty v západním světě – nalákat je do Sýrie a následně poslat zpět. I to byl podle všeho případ několika pařížských teroristů.
Jen ve Francii je podle bezpečnostních zdrojů sledováno několik set potenciálně nebezpečných radikálů. „Často u těchto mladých lidí vidíme prvek jakési revolty proti jejich rodičům či prarodičům,“ říká analytik a znalec Blízkého východu Břetislav Tureček. „Nezapomínejme na to, že často to byli lidé, kteří pracovali pro francouzské koloniální úřady – dědové dnešních teroristů, tedy žádní radikální islamisté. Ale právě jejich dnešní vnuci se chtějí z tohoto vymanit a v rámci revolty se přiklánějí k extrémnímu pojetí islámu,“ dodává.
Osobní frustrace z „vnějších" podmínek v kombinaci se silnou „vnitřní" motivací je přitom podle Turečka hnacím motorem, na který náboráři a propagandisté IS sází. „Ti lidé si neřeknou jednoho dne: ‚Já půjdu vraždit'. Oni často začínají třeba tím, že se chtějí zlepšit, například se oprostit od alkoholu a drog – v jejich očích symbolu západního úpadku. Pak jsou ale pochopitelně velmi zranitelní k tomu, aby je někdo k této věci využil a oni sami přijali násilnou doktrínu,“ zmínil Tureček.
Boj s islámským terorismem tak už dávno není jen válkou, kde má navrch početnější armáda, silnější zbraně či větší svaly. Místo kvantity se sází na promyšlenost a souboj propagandy – která díky moderním technologiím může lehce působit bez ohledu na časové či územní hranice.
„Je to skutečně válka, která se vede na mnoha rovinách, a daleko důležitější je ta propagandistická, psychologická rovina," připomíná teolog Tomáš Halík. „Je to válka o smýšlení jedné a půl miliardy muslimů. Drtivá většina je nyní s námi, tedy podobný teror odsuzuje. Islamisté to ale chtějí jednoznačně definovat jako válku islámu s naší kulturou,“ dodává Halík.
Jak ve válce s militantním islamismem obstát? Mnozí odborníci tvrdí, že jednoduše tím, co svět doposud dělá – avšak v mnohem intenzivnější a účelnější formě. Například po lednovém útoku na redakci týdeníku Charlie Hebdo spolu začaly tajné služby mnohem více spolupracovat.
Během roku bylo jistě včas odhaleno a znemožněno více teroristických útoků než v minulých letech – francouzský premiér Manuel Valls ostatně mluví o desítkách takových případů. Poslední dny ale ukazují, že schopnosti zpravodajců stále nejsou všemocné. Paradoxně - většina velkých teroristických útoků se bez zásahu policie domlouvala jen několik bloků od sídel evropských institucí, v bruselské čtvrti Molenbeek.
Mimo zpravodajské podpory stále více lidí volá po razantnější vojenské odpovědi, včetně vyslání pozemních jednotek přímo do syrských a iráckých center islamistů. S tím ale nesouhlasí hlavně Spojené státy - jediná země, která by vzhledem ke svým možnostem zřejmě byla schopná podobné operace řídit. Místo toho volí cestu tvrdších úderů ze vzduchu, k čemuž v posledních dnech získává kromě Francie i Rusko.
„Doufám, že se této taktiky budou držet co nejdéle,“ prohlásil bezpečnostní analytik Lukáš Dyčka. „Jediné, co islamisté v tuto chvíli potřebují, je vykázat nějakou činnost a přitáhnout další následovníky. A to jim může víceméně zajistit jenom teroristický útok - nebo pozemní operace na jejich území,“ zmiňuje.
Západ by se tak podle Dyčky neměl pouštět do přímé pozemní operace, ale více podporovat místní armády dodávkami zbraní a leteckými nálety. Jedině to je prý cesta, jak porazit Islámský stát, aby po něm nenastoupila nová, podobně radikální síla. „Pozemní operace Islámský stát může porazit, ale ani zdaleka by to neměla dělat západní koalice, nebo západní státy, protože tohle by přineslo islamistům jenom další podporu,“ doplnil analytik.
