Paříž - Přední představitelka francouzské extrémní pravice Marine Le Penová o víkendu zřejmě převezme předsednictví Národní fronty (FN) po svém otci Jeanu-Mariovi Le Penovi, historickém vůdci francouzské extrémní pravice. Nynější místopředsedkyně FN ale začátkem prosince vyvolala skandál, když srovnala německou okupaci Francie za druhé světové války s tím, jak se muslimové na některých místech ve Francii modlí na ulici, protože v mešitách není dost místa. Nyní ji kvůli tomu vyšetřuje prokuratura v Lyonu kvůli podezření z podněcování k rasové nenávisti.
Žalobu podalo v prosinci Hnutí proti rasismu a za přátelství mezi národy. Policie nyní zjišťuje, zda 42letá Le Penová uvedené výroky skutečně pronesla a za jakých okolností a zda mohou být považovány za porušení zákona. „Je to okupace částí území, čtvrtí, v nichž se aplikuje náboženský zákon. To je okupace. Pravda, nejsou tu tanky ani vojáci, ale přesto je to okupace a těžce doléhá na obyvatele,“ řekla údajně politička.
Advokátka Marine Le Penová sice sdílí otcův populismus, podle pozorovatelů ale zatím neupadala do rasistických excesů nebo zlehčování tragédií druhé světové války. Přičítá se jí též snaha dodat NF přijatelnější tvář.
Le Pen chce zůstat v Evropském parlamentu
Její otec je naopak známý četnými kontroverzními vyjádřeními, kvůli nimž několikrát skončil před soudem. Neblaze se proslavil zejména výrokem, že plynové komory byly detail dějin. V roce 1987 za něj dostal pokutu 1,2 milionu franků (tehdy šest milionů korun). Tento výrok poté několikrát zopakoval a dostal za něj i další pokuty. Politické body získával také ostrými výroky na adresu přistěhovalců, které obviňuje z růstu násilí a nezaměstnanosti. V Evropském parlamentu byl několikrát zbaven imunity, aby mohl být souzen za antisemitské výroky. Nakonec jej mandátu zbavili, od roku 2004 ale v této instituci opět zasedá a hodlá tam zůstat i nadále.
Zakladatel FN vydržel v čele strany 38 let, na víkendovém sjezdu na předsedu strany již nekandiduje. Dvaaosmdesátiletý politik dosáhl vrcholu kariéry v prezidentských volbách v roce 2002, kdy šokoval Francii postupem do rozhodujícího druhého kola na úkor tehdejšího socialistického premiéra Lionela Jospina. Ve druhém kole se všichni spojili proti němu, takže hladce vyhrál Jacques Chirac.
