Peru hýbou největší nepokoje za poslední dekády. Rozbuškou bylo sesazení a uvěznění „lidového“ prezidenta Pedra Castilla, kořeny protestů však sahají hlouběji. Peru zažilo šest prezidentů za šest let a drtivá většina lidí nevěří parlamentu – kongresu, který je podle nich elitní, zkorumpovaný a bojuje s hlavou státu o moc. Podle expertů krize odráží i obří propast mezi bohatými v Limě a chudými farmáři a původními obyvateli z venkova. „Zapomenutí“ Peruánci odmítají Castillovu nástupkyni Dinu Boluarteovou a žádají nové volby. Podle pravice se demonstranti chovají jako teroristé; v ulicích už zahynuly desítky lidí.
„Jsme úplně ztraceni.“ Zapomenutí Peruánci chtějí zbořit systém v čele s elitářským kongresem
Jihoamerická republika Peru je v současné době hluboce rozdělenou zemí, jejíž křehká demokracie se otřásá. Vláda před měsícem vyhlásila celostátní výjimečný stav, kterým omezila mimo jiné svobodu pohybu a shromažďování.
Podle expertů se jedná o neobvykle tvrdý zásah do občanských svobod Peruánců. Opatření nebylo takto široce využito od devadesátých let minulého století, kdy zemi terorizovala maoistická organizace Světlá stezka, píše zpravodajský server The New York Times.
„Tohle nejsou protestní činy, jsou to teroristické činy, které se musí drasticky potrestat,“ hodnotí nepokoje krajně pravicový zákonodárce Jorge Montoya.
Od poloviny ledna zůstává výjimečný stav v Limě a ve dvou jižních oblastech Puno a Cuzco. Protesty podporuje federace odborových svazů, sdružení původních obyvatel peruánské Amazonie AIDESEP i řada organizací zastupujících chudé farmáře.
„Primárním zdrojem napětí je indiánský a andský venkov, třeba pohraniční oblast Puno u jezera Titicaca, odkud je také většina obětí konfliktu. Problém je, že indiánské obyvatelstvo není politicky příliš organizované a jeho autonomie je v momentě hledání kompromisu na škodu. Limská politika je ,odseknutá‘ od těchto oblastí a lidí,“ komentuje situaci v Peru vedoucí Střediska ibero-amerických studií Radek Buben z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Rozpolcená a frustrovaná společnost
Část obyvatel se nové vlády zastává. „Pokud (prezidentka) Boluarteová padne, přijde někdo jiný a bude nás okrádat – stejně jako vždy. Bude lepší, když zůstane, aby byly za rok nové volby. Je to příliš dlouho, ale aspoň je připravena vést. Je to žena. Možná dokáže dát zemi dohromady. Ale čelí velkému tlaku – ze strany médií a kongresu,“ řekla katarské televizi al-Džazíra čtyřicetiletá obchodnice Carmen Alfarová z metropole Limy.
„Nevidím pro tuto zemi žádnou budoucnost. Jsme úplně ztraceni. Místo abychom se posouvali vpřed, ustupujeme dozadu. Tito demonstranti jsou manipulováni Castillem. Všichni jsou to komunisté a manipulují zemí. Musíme dát této nové vládě šanci a uvidíme, jak se pohne dál. Potřebují trochu času, aby se postavili na nohy,“ podotkl dvaapadesátiletý knihkupec Pedro Tuya Moreno z peruánského města Piura.
Sedmapadesátiletý prodavač Juan De La Cruz Gonzalez z centrální části Peru to vidí jinak. „Máme jeden jednoduchý cíl, a to zastavit tento zkorumpovaný kongres a změnit směr. Trvalo mi čtrnáct hodin dostat se sem ze srdce Peru, protože tento kongres si nás uzurpoval a jeho jediným zájmem je zničit naše lidi. Ve zprávách nás nazývají teroristy, že jsme to, že jsme tamto. To jsou argumenty zkorumpované krajní pravice, která vždy lže, aby zničila naše lidi,“ řekl al-Džazíře obchodník.
Nepokoje v Peru si už vyžádaly desítky mrtvých
Tři dny cestoval do Limy na pochod na podporu Castilla i šedesátiletý farmář z města Chalhuanca v jižním Peru Leopoldo Huamani, jeden z takzvaných „zapomenutých“ lidí, tedy marginalizovaných venkovských skupin, které se Castillo snažil reprezentovat. „Nikdo mě teď nezastupuje,“ postěžoval si agentuře Reuters Huamani. „Zvolili mě zapomenutí muži a ženy Peru, vyděděnci, kteří byli více než dvě stě let zanedbáváni,“ uvedl sám Castillo v ručně psaném dopise z vězení.
Nespokojenost s demokracií sílí
Peruánci jsou unavení z vleklých politických tahanic a nestabilních vlád a jejich důvěra v demokracii v posledních letech upadá. „Nepatřím k levici ani pravici. Jsem jen další občan, který nesouhlasí s tímto kongresem. Nezastupují mě. Mají za sebou více než rok a neuskutečnili jediný projekt, který by přinesl lidem užitek. Jen mezi sebou bojují. Chceme nové volby,“ zdůraznil v komentáři pro al-Džazíru třiašedesátiletý prodejce Fernandao DaSilva z centrální Limy.
Podle průzkumu z loňského listopadu nesouhlasilo s tehdejším parlamentem na 86 procent Peruánců, upozornila agentura AFP. Míra nespokojenosti s Castillem dosahovala 60 procent. Z prosincového průzkumu, který zveřejnil místní list La Republica, vyplynulo, že 44 procent Peruánců podporovalo Castillovy snahy rozpustit zákonodárný sbor, přestože tak učinil protiústavně. Boluarteovou v čele země odmítlo 71 procent oslovených Peruánců.
„Pokud věříte v demokracii, myslím, že to jsou opravdu znepokojivá čísla,“ řekla serveru U.S. News profesorka politologie a mezinárodních věcí na Univerzitě George Washingtona Cynthia McClintocková. „Protože vám to říká, že mnoho lidí se o demokratická pravidla a normy vůbec nestará. Jde jim jen o výhru jejich strany,“ komentuje výsledky sondáže politoložka.
Tři prezidenti za necelý týden
Odvolání prezidentů či uzavření exprezidentů do vězení za zločiny spáchané během působení v úřadu přitom nejsou v Peru ničím neobvyklým, upozorňuje v komentáři BBC. V posledních pěti letech zažilo dva procesy sesazení hlavy státu. V březnu 2018 ale tehdejší prezident Pedro Pablo Kuczynski odstoupil ještě před hlasováním parlamentu o jeho impeachmentu kvůli obvinění z korupce.
Jeho nástupce Martína Vizcarru v roce 2020 poslanci sesadili, což vyvolalo protesty v ulicích. Podle některých byly důvody části poslanců ryze osobní. Vizcarra se totiž jako prezident snažil prosadit protikorupční reformy, včetně zbavení imunity zákonodárců. Jeho nástupce Manuel Merino nevydržel v úřadu ani týden poté, co při zásahu bezpečnostních sil zemřeli dva protestující a dalších dvě stě utrpělo zranění. Jeho nástupce Francisco Sagasti stál v čele země devět měsíců, tedy až do příchodu Castilla.
„V jednom památném týdnu v roce 2020 měla země tři prezidenty v rozmezí pouhých pěti dnů. Ale i podle peruánských měřítek bylo to, co se stalo 7. prosince, a týden, který následoval, veliké překvapení, a to jak kvůli rychlosti, s jakou se události vyvíjely, tak i kvůli jejich následkům,“ uvádí BBC.
Protest proti nové peruánské prezidentce Dině Boluarteové
Divočina i na peruánské poměry
Castillo loni 7. prosince překvapil i své blízké spolupracovníky, když náhle oznámil, že hodlá rozpustit kongres, vytvořit přechodnou vládu, provést změny v justici a policii. Vládnout chtěl pomocí dekretů, což jeho odpůrci označili za pokus učinit z Peru autokracii, tedy samovládu.
„Jde o strukturální krizi peruánské politiky a o jev, který je historicky spojen s prezidentskými systémy. Lidem zvolený prezident, který o sobě tvrdí, že má rozsáhlou reformní agendu a jenž těsně vyhrál polarizované volby, nemá většinu v kongresu. Kongres, zvolený týmž lidem, nesouhlasí s prezidentem, ale nesouhlas není důvodem pro jeho odvolání, musí se hledat jiný,“ komentuje dění Buben.
„Ve vzájemném konfliktu v Peru se pak kongres rozhodl prezidenta odvolat, a prezident naopak vyhlásil rozpuštění kongresu (na které ovšem neměl ústavní právo) a faktický výjimečný stav. Skončilo to zatčením prezidenta a vyhlášením výjimečného stavu na podstatné části území,“ shrnuje Buben překotný vývoj v jihoamerické zemi.
Castillo byl oficiálně odvolán z důvodu prezidentovy údajné „trvalé morální nezpůsobilosti“. Nyní čelí obvinění ze vzpoury a spiknutí a má strávit rok a půl ve vazbě. Odvolaný prezident tvrdí, že je nevinný a že se nikdy nevzdá. Podle svých slov byl „unesen“, když mířil na mexické velvyslanectví požádat o azyl. Podporu mu vyjádřila řada levicových režimů v regionu od Kolumbie přes Argentinu až po Bolívii či Mexiko.
Venkovský učitel nadchnul opomíjené Peruánce
Třiapadesátiletý Castillo je syn negramotných rolníků ze severoperuánského městečka Puña, kde žije asi sedmdesát procent obyvatel v chudobě. Bývalý učitel ze základní školy a odborář vstoupil do prezidentského úřadu s minimálními politickými zkušenostmi. Kandidát socialistické strany Peru Libre se stal vůbec prvním peruánským prezidentem z chudé farmářské komunity. V kampani sliboval, že zlepší ekonomiku země a sníží její chronickou nerovnost.
„V Peru jsou hluboce a dlouhodobě zakořeněny rozdíly mezi ,bohatou elitou‘ a chudým venkovem a domorodým obyvatelstvem. To častokráte čelí diskriminaci a omezenému přístupu k základním službám a potřebám. A právě tyto oblasti měly velkou podporu u Castilla, který sám pocházel z chudých poměrů, častokrát poukazoval na svůj domorodý původ a řídil se heslem ,Už žádné chudé v bohaté zemi‘,“ uvedl analytik pro Latinskou Ameriku, mezinárodní bezpečnost, diplomacii a obrannou politiku Martin Lukáč z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO).
Také proto Castillovi stoupenci odmítají opustit ulice. „Zvolili jsme skromného venkovského učitele, jako jsme my, v naději na revoluci, která přivede k moci chudé. (Boluarteová) zastupuje pouze mrtvé,“ řekl Reuters farmář Huamani. Řada lidí dychtí věřit v Castilla, sdělil britskému Guardianu profesor sociologie z peruánské Papežské katolické univerzity Omar Coronel. „Je snazší věřit v Castilla vězně, Castilla mučedníka než v Castilla obklopeného nejrůznějšími obviněními z korupce,“ soudí Coronel.
Silná ekonomika versus sociální nerovnost
Peru sice patří mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky v Jižní Americe s průměrným růstem kolem tří procent a je druhým největším světovým vývozcem mědi, ovšem propast mezi bohatými v Limě a chudšími částmi hornaté země se v posledních letech stále více prohlubuje. Podle Rozvojového programu OSN (UNDP) žije odhadem skoro pětina Peruánců v absolutní chudobě s méně než dolarem denně. Během pandemie covidu navíc chudoba v zemi o deset procent vzrostla a nyní v ní žije čtvrtina z 33 milionů obyvatel.
Boj o moc probíhá v době, kdy andský stát zasáhlo nejhorší sucho za posledních padesát let a tisíce malých farem bojuje o přežití, podotýká americký zpravodajský server CBS News. Zemědělci tak nejsou schopni sázet brambory a usychající tráva nedokáže nakrmit stáda ovcí a lam. V zemi také řádí ptačí chřipka, která ohrožuje producenty drůbeže.
Peru navíc sužuje kvůli válce na Ukrajině vysoká inflace, která ke konci roku dosáhla meziročně 8,46 procenta. Lidé kvůli nárůstu cen základního zboží a hnojiv vyšli už dříve do ulic. OSN loni v listopadu varovala, že v zemi chybí potraviny nejvíc z celé Jižní Ameriky, přičemž polovina populace nemá pravidelný přístup k dostatečné výživě.
Nezkušený Castillo vystřídal pět vlád a osmdesát ministrů
Za dobu svého úřadování zaznamenal Castillo několik úspěchů. Jeho vláda kupříkladu nakonec zvládla zkrotit pandemii covidu, která Peru těžce zasáhla – zemřelo 217 tisíc lidí. Díky očkovací kampani dostaly vakcínu proti covidu asi tři čtvrtiny obyvatel. Podle peruánského politologa Eduarda Dargenta udělal prezident také dobrý krok při jmenování vedení centrální banky a vedení ministerstva hospodářství.
V zákonodárném sboru však Castillo od začátku neměl většinovou podporu. Bez klíčových konexí a vlivu čelil nepřátelskému kongresu, který mu ztěžoval vládnutí, jak jen mohl. Podle kritiků navíc vládl improvizovaně, což v několika rozhovorech de facto sám přiznal. „Učím se každý den,“ připustil bývalý prezident. Důvěru ztratil i ve své vlastní straně, podle níž se posunul příliš doprava.
Jeho prezidentský mandát doprovázelo časté střídání ministrů; za zhruba rok a půl v čele státu jmenoval hned pět vlád, v nichž se vystřídalo na osmdesát ministrů. Peruáncům chybí silný lídr, míní tamní exministr spravedlnosti Juan Jiménez Mayor. „Lidé byli velmi naštvaní na politiky, když zvolili Castilla. A tomu se bohužel za jeho vlády nepodařilo udělat nic,“ dodal.
Castillo navíc čelil už během svého mandátu obvinění v řadě korupčních kauz a pravicová opozice usilovala o jeho impeachment celkem třikrát. V polovině loňského října prokuratura podala do parlamentu stížnost, ve které Castilla obvinila ze zločineckého spolčení či zneužívání pravomocí.
Mimo to čelí vyšetřování kvůli údajnému maření spravedlnosti nebo členství ve zločinecké skupině, jež měla zastrašovat státní zástupce a policii. Podle státní zástupkyně Patricie Benavidesové prezident získával neoprávněné výhody při obsazování klíčových funkcí. Castillo a jeho blízcí také měli podíly na výnosech z veřejných zakázek, tvrdí obžaloba.
obrázek
Již začátkem loňského listopadu vyšly v Peru do ulic tisíce lidí volajících po jeho rezignaci. „Chtějí, abychom se stali další Venezuelou,“ varovala tehdy účastnice protestu Maria del Pilar Blancasová s odkazem na jihoamerického souseda, jehož ekonomika prudce klesá.
Castillo označil své odpůrce za reakcionáře a nepřátele lidu. S odkazem na domovní prohlídky své sestry a svých politických spojenců hovořil dokonce o „novém způsobu státního převratu“.
Nepřátelský kongres a roztříštěný politický systém
Až loni v prosinci se kongresu podařilo hlavu státu napotřetí odvolat. „Střet mocí je zapsán v genetickém kódu peruánské politiky. Kongres byl vždy vůči vládám nepřátelský. Pouze když vláda měla širokou většinu v kongresu, mohla pohodlně vládnout,“ vysvětluje peruánský exministr Jiménez Mayor. Podle něj dal ale Castillo navíc parlamentu „dostatečnou munici“ tím, že do své vlády jmenoval řadu ministrů, kteří byli vyšetřovaní kvůli různým deliktům, mimo jiné korupci, ale i domácímu násilí či řízení pod vlivem alkoholu.
„Nic neusnadňuje ani instituce faktického premiéra, která Peru vlastně poloprezidencializuje. V daném nastavení jde o komplikaci navíc, nikoli zmírnění prezidentského systému,“ poznamenal k tomu Buben.
V Peru volí občané hlavu státu ve dvou kolech. V prvním kole se na roztříštěné podpoře kandidátů ukazuje, jak je Peru atomizovanou zemí s mnoha politickými frakcemi. Ve druhém kole se závodí o to, „kterého z kandidátů nenávidí voliči více“, řekl serveru U.S. News Brian Winter z neziskového fóra Americas Society and Council of the Americas. Pokud jde o případ Castilla, tak sesazený prezident měl v prvním kole podporu jen 19 procent lidí.
Podle odborníků měly dopad na současnou dramatickou situaci v zemi některé dřívější události. Dle Wintera například splaskla bublina kolem vysokých cen za vývoz mědi a dalších kovů a nerostů z Peru, které nastartovaly tamní ekonomiku mezi lety 2000 až 2013 nebývalým způsobem. Poté se ovšem rozhořel další politický boj o zdroje. Dalším faktorem pak byla pandemie covidu, která způsobila, že kandidáti často nemohli vést odpovídající kampaň a řada Peruánců ani nemohla za této situace hlasovat. Podle analytiků se i proto mohl dostat k moci právě nezkušený Castillo.
Násilné protesty v peruánském městě Juliaca v jižním regionu Puno
Silný vliv Fujimoriové
Politická nestabilita však sílila už několik let před Castillovým nástupem do úřadu. „Peru mělo stabilní politickou scénu do roku 2016, než byl zvolen (Pedro Pablo) Kuczynski, proti němuž byla velká opozice v kongresu, kde měla širokou podporu (Keiko) Fujimoriová a chtěla odtamtud vládnout,“ poznamenal Jiménez s odkazem na rivalku Castilla z předloňských prezidentských voleb.
Obecným problémem peruánské politiky je fragmentace stranického systému a přítomnost fujimorismu (strany vedené dcerou bývalého autoritáře z devadesátých let) v něm. Strany jsou ideově neukotvené a nedisciplinované, politika je příšerně zkorumpovaná. Všichni žijící bývalí prezidenti jsou za něco vyšetřováni, exprezident Alan García se pak během zatýkání zastřelil.
Fujimoriová, která vede pravicově populistickou stranu Fuerza Popular, prohrála ve druhém kole s Castillem jen těsně a svého soupeře obvinila z podvodů u voleb. Podle mezinárodních pozorovatelů i místního volebního soudu ale bylo hlasování v pořádku. Fujimoriová, která čelí vyšetřování kvůli praní špinavých peněz, respektive její pravicová formace, poté vytrvale mařila Castillovo vládnutí v kongresu.
„Fujimoriová byla a je považována za ,prodlouženou‘ ruku svého otce. Na post prezidentky kandidovala celkem třikrát a pokaždé byla v druhém kole volby poražena svým protikandidátem, avšak i ti byli poté v mnoha případech zbaveni funkce pomocí impeachmentu za různé prohřešky proti zákonům. Od roku 2016 se v čele státu ,vystřídalo‘ sedm prezidentů,“ upozornil Lukáč.
Keiko Fujimoriová je dcerou bývalého prezidenta Alberta Fujimoriho, dalšího bojovníka proti establishmentu, který se dostal k moci v době, kdy peruánskou ekonomiku pustošila hyperinflace a levicové povstalecké skupiny terorizovaly zemi, což si vyžádalo desítky tisíc obětí. V roce 1992, tedy dva roky po svém zvolení, uskutečnil Fujimori s podporou armády převrat, pozastavil platnost ústavy a vládl jako diktátor.
Během protipovstalecké kampaně jeho vlády zemřely desítky civilistů při mimosoudních popravách v rukou eskader smrti, které podle žalobců vytvořil právě Fujimori. Nakonec v roce 2000 rezignoval a v roce 2009 byl odsouzen k pětadvaceti letům vězení za porušování lidských práv, únosy a podíl na zabití víc než dvacítky civilistů.
Nová prezidentka už čelí podezření ze spáchání genocidy
Současná peruánská prezidentka Dina Boluarteová je vůbec první ženou v úřadu. Castillova viceprezidentka a bývalá ministryně pro rozvoj a sociální začleňování označila snahy svého šéfa rozpustit parlament za „pokus o státní převrat“. „Žádám o prostor a čas na záchranu země,“ vyzvala Boluarteová, když v den prezidentova odvolání přejímala Castillovu funkci.
Šedesátiletá právnička se narodila v jihoperuánské venkovské oblasti v obci Chalhuanca a hovoří i kečuánsky, jedním z peruánských domorodých jazyků. Nová prezidentka slíbila zakročit proti korupci ve vládních kruzích a vyzvala k politickému příměří a k vytvoření vlády národní jednoty. Hněv mezi příznivci odvolaného Castilla ovšem sílí s každým zabitým protestujícím. Boluarteová tvrdí, že je zavázána své zemi a odmítá odstoupit, což je jeden z hlavních požadavků demonstrantů.
„Protestující jsou diverzifikovaný tábor, který nemá jedno vedení ani zájem. Kromě strukturálních problémů historické chudoby a rasového vyloučení je jejich konkrétním požadavkem rychlé svolání (prezidentských i parlamentních) voleb a rozpuštění kongresu. Kongres je totiž jádrem krize peruánské politiky, ovšem nyní se chová, jako by měl být jejím řešením. Stejně tak lidé chtějí i Castillem slíbenou změnu ústavy, tedy svolání jakéhosi ústavodárného shromáždění. Protesty ale mají mnohem hlubší kořeny, jak sociální, tak etnické,“ zdůraznil iberoamerikanista Buben.
Dina Boluarteová
Boluarteová měla nejprve v plánu zůstat v úřadu až do roku 2026, později oznámila, že se mají konat volby už v dubnu 2024, dřívější termín ale odmítá.
O víkendu se prezidentka omluvila za úmrtí, ke kterým došlo při střetech s ozbrojenými složkami. Vinu za nepokoje však svedla na radikály, kteří podle ní podněcují chaos a nepořádek. Několik členů jejího kabinetu včetně ministra vnitra přitom už minulý pátek rezignovalo a samotná prezidentka čelí v souvislosti se smrtí demonstrantů předběžnému vyšetřování kvůli obvinění z „genocidy, kvalifikované vraždy a vážných zranění“.
Obhájci lidských práv viní úřady ze střílení na demonstranty a shazování dýmovnic z vrtulníků. Armáda, která v rámci výjimečného stavu pomáhá policii, tvrdí, že protestující jsou ozbrojení a používají proti bezpečnostním silám podomácku vyrobené výbušniny.
Městská elita proti domorodému venkovu
Zatčení Castilla a postup kongresu vyvolaly odpor vůči politické elitě zejména v chudých hornických oblastech jižního Peru, kde trápí obyvatele rostoucí ceny potravin a energií. „Peruánská společnost je prostě unavená ze statu quo a neustálých politických nepokojů. Myslím, že to přestalo být o Pedru Castillovi a začalo to být o rozdílech v peruánské společnosti, kde stojí venkov proti městu a do jisté míry elita proti domorodé dělnické třídě,“ poznamenal Winter.
Také Buben si myslí, že jde též o důsledek etnické kompozice země, kdy indiánský jih a východ stojí za Castillem. „Etnicita zde získává na váze. Rozdíly mezi indiánským a míšeneckým Peru byly vždy, ale nyní se projevují výrazně i v politice, byť v zemi zatím neexistuje silná stranická formace či hnutí, jež by indiánské obyvatelstvo reprezentovalo, na rozdíl od sousední Bolívie, kde se k tomuto hlásí vládní strana MAS (Hnutí k socialismu, založené a po léta vedené hlavně Evem Moralesem),“ řekl iberoamerikanista.
Demonstranti zablokovali dálnice, podpalují policejní stanice i továrny a zaútočili mimo jiné na letiště ve městě Ayacucho, čímž způsobili škody za desítky milionů dolarů. Blokády zároveň narušily obchod, zablokovaly lety a v prosinci přechodně uvěznily tisíce turistů ve městě Cuzco, odkud lidé vyrážejí na túru na slavné Machu Picchu.
Nepokoje si zatím vyžádaly desítky mrtvých a stovky zraněných. Nejmladší z obětí bylo patnáct let, některé z obětí se přitom ani samotných protestů neúčastnily.
Agentura Reuters upozornila na případ mechanika a řidiče Edgara Prada z města Ayacucho, který vyšel ze své garáže pouze zkontrolovat nehybnou oběť střelby a sám následně utrpěl střelná zranění, na něž zemřel v nemocnici. „Armáda by měla být trénovaná bojovat s terorismem, ne brát životy našich občanů. Byl v podstatě zavražděn armádou,“ posteskla si agentuře Reuters Pradova sestra Edith. Při nepokojích zemřel také jeden policista.
Analytici v souvislosti s jihoamerickou zemí dlouho hovořili o takzvaném peruánském paradoxu – koexistenci politické nestability a ekonomické stability, který se nyní může stát minulostí, upozorňuje v komentáři Guardian. Kvůli politické krizi může Peru přijít o zahraniční investice, na kterých je tamní ekonomika závislá, čímž se může situace ještě zhoršit.
Vysoce postavený představitel peruánské centrální banky Adrian Armas, jehož citovala agentura Reuters, uvedl, že růst peruánské ekonomiky za minulý rok zřejmě kvůli politické krizi a protestům nedosáhne očekávaných tří procent. „Problémy (nepokoje), které máme na jihu, jistě generují výrazný nárůst cen,“ poznamenal Armas s tím, že dodavatelským řetězcům brání „vícenásobné“ zátarasy.
Nepokoje také zasáhly cestovní ruch. Peru očekávalo letos na 3,5 milionu turistů, kteří plní státní kasu, ovšem podle peruánského ministerstva pro zahraniční obchod a cestovních ruch na šedesát procent lidí zrušilo rezervace pro první pololetí 2023.
Protestující Peruánci blokují silnici u města Cuzco
Je možné řešení?
Další vývoj lze podle odborníků těžko odhadnout. „Nynější absolutní prioritou je zastavit umírání obyvatel v ulicích. Adekvátní politické vyústění je velmi těžké identifikovat. V případě, že by prezidentka Boluarteová odstoupila, nahradil by ji krajně pravicový předseda kongresu, u kterého nelze předpokládat jakékoliv nastolení rozumného dialogu a mediaci problémů. Další možností jsou samozřejmě nové prezidentské volby, otázkou však zůstává, zdali by se novému nástupci dařilo lépe než jeho předchůdcům,“ poznamenal analytik AMO Lukáč.
„Poslední variantou je dokončení mandátu stávající prezidentky do roku 2024, na který jsou oficiálně naplánovány další volby. Je však složité odhadnout, jak silnou pozici si Boluarteová dokáže vybudovat v zemi, kde je důvěra v politické instituce po několik let rekordně nízká. Je třeba opět zdůraznit, že příčiny protestů lze hledat u hluboce zakořeněných sociálně-ekonomických problémů chudších částí Peru. Právě zde je třeba začít hledat řešení politické stability,“ uzavírá Lukáč.
Podle expertů bude třeba hlubších reforem, aby se Peru opět postavilo na nohy. Někteří hovoří o nové ústavě, jiní o potřebě lépe strukturovaných politických stran, které by vládám umožnily setrvat a dokončit projekty, píše v komentáři kanadský zpravodajský server CBC News.