Ve druhém kole parlamentních voleb ve Francii hlasovalo do 17:00 skoro 60 procent oprávněných voličů. Účast tak bude patrně nejvyšší za více než čtyřicet let. Průzkumy předpovídají vítězství krajně pravicového Národního sdružení (RN), podpora strany ale klesá a nacionalisté zřejmě nedosáhnou na absolutní většinu. Proti RN se spojili centristé prezidenta Emmanuela Macrona s levicovou Novou lidovou frontou, v níž dominuje krajně levicová Nepodrobená Francie. Experti očekávají složitá koaliční jednání a možný pat. Klíčovým jazýčkem na vahách jsou Republikáni, které rozdělila otázka spolupráce s RN.
K volbám zatím dorazilo 26,63 procenta oprávněných voličů, oznámilo v poledne francouzské ministerstvo vnitra, což je ještě více než ve stejný čas před týdnem, informoval zpravodaj ČT Petr Obrovský. V pět hodin odpoledne už to bylo skoro 60 procent, očekává se nejvyšší volební účast od roku 1981.
Svůj hlas již v Touquetu na severozápadě země odevzdal prezident Macron se ženou Brigitte, hlasovali například i premiér Gabriel Attal či bývalý prezident Francois Hollande.
V prvním kole voleb získalo RN a jeho spojenci 33 procent hlasů, na druhém místě skončil s 28 procenty levicový blok. Vládní tábor prezidenta Macrona Společně byl třetí s výrazným odstupem a ziskem 21 procent. Deset procent získali Republikáni.
Desítky poslanců už mají mandát jistý
Ve volbách se soupeří o 577 mandátů, k získání absolutní většiny je třeba 289 křesel. Celkem 76 poslanců si místo v Národním shromáždění zajistilo už v prvním kole, nyní se rozhoduje ve zbylých 501 obvodech, kandidáti krajní pravice postoupili ve 446 případech.
„Že bylo v prvním kole tolik vítězů, je překvapivé, už vzhledem k tomu, že na rozdíl od minulosti nepostupují do druhého kola jen první dva, ale můžou tam být dokonce tři. I přes tuto překážku se podařilo řadě politiků přeskočit a bylo mezi nimi i třicet devět Le Penovců. To už je velmi vážné varování, že mají v takovýchto obvodech tak silné pozice a tak velký politický úspěch,“ uvedl analytik Jan Eichler z Ústavu mezinárodních vztahů.
Francouzi žijící v zámořských územích začali hlasovat ve druhém kole už v sobotu. V neděli se volební místnosti v kontinentální Francii otevřely v 8:00 a uzavřou v 18:00, ve velkých městech o dvě hodiny později. První odhady výsledků budou k dispozici bezprostředně po skončení hlasování po osmé hodině večer, oficiální pak během noci.
Eichler očekává těsný výsledek, což je ve Francii poměrně běžné. Volební účast, která dosáhla v prvním kolem 67 procent, podle experta ještě vzroste, protože Francouzi si uvědomují, že jde o hodně.
„Země je silně bipolarizována, a ta polarizace je velmi násilná, hlavně ze strany Marine Le Penové a těch, kteří se k ní připojili a otevřela se jim místa do sněmovny a uvažují, že by se jim mohla otevřít i křesla do ministerských kanceláří,“ upozornil Eichler. „Je tam spousta lidí, kteří v politice nikdy nebyli a nejsou na to připraveni,“ vyjádřil se dále na adresu RN.
Nová aliance proti RN
Průzkum Ifop-fiducial pro Le Figaro z týdne dává krajní pravici šanci na zisk 210 až 240 mandátů, průzkumy z minulé neděle jí přitom přisuzovaly až o třicet mandátů více. Podpora levicového bloku je stabilní, vládní blok si výrazně polepšil, podle sondáže může získat 95 až 125 křesel.
„Mou ambicí je dosáhnout v neděli absolutní většiny a vyzývám Francouze, aby zůstali v pohotovosti. Na základě této většiny pak mám v úmyslu sestavit vládu národní jednoty. Ta bude moci realizovat projekt obnovy, který jsem zemi představil,“ prohlásil šéf RN Jordan Bardella.
Pozici RN před druhým kolem oslabil vznik takzvané republikánské fronty, na které se po prvním kole dohodla většina ostatních stran, píše Le Figaro. Premiér Gabriel Attal a lídr Nepodrobené Francie Jean-Luc Mélenchon vyzvali k odstoupení ty kandidáty z jejich politických táborů, kteří se ocitli na třetích místech.
Stejný pokyn dal svým spolustraníkům i šéf strany Horizonty Édouard Philippe. Výzvu uposlechlo přes dvě stě kandidátů, více než polovina byla z levicového bloku, asi třetina zastupovala provládní tábor.
„Nikdy předtím v naší demokracii tady nebylo takové riziko, že parlament bude ovládaný krajní pravicí. Náš cíl je jasný: zabránit Národnímu sdružení získat ve druhém kole absolutní většinu, aby nemohlo ovládnout shromáždění a začít řídit zemi i se svým katastrofálním projektem,“ zdůraznil Attal.
Obavy z nepokojů
Zpravodaj ČT Jan Šmíd hodnotí atmosféru před dalším hlasováním jako napjatou. Macron podle něj Francii paralyzoval svým krokem, kdy po prohraných eurovolbách náhle rozpustil Národní shromáždění. Bez ohledu na výsledek hlasování se totiž očekávají komplikovaná jednání a nejspíš patová situace.
„Země je v určitém napětí, nicméně to není jako před týdnem po prvním kole. V tuto chvíli to vypadá, že se sestavování vlády bude nějakou dobu táhnout, ale neexistuje tu reálná eventualita, že by Národní sdružení mohlo získat většinu v parlamentu,“ uvedl Šmíd.
Francouzské úřady nicméně nasadí do akce na třicet tisíc policistů, protože se obávají násilností, zejména právě v případě triumfu krajní pravice. „Bez ohledu na výsledek je na náměstí Republiky svolána demonstrace. Policisté, kterých bude nasazeno v Paříži pět tisíc, se obávají střetů, útoků, největší obavy jsou z extremistů. Není vyloučeno, že může dojít k nepokojům,“ poznamenal Šmíd.
Majitelé obchodů v řadě velkých měst kvůli obavám z nepokojů zakrývají skleněné výlohy. „Minulou neděli tu žádné incidenty nebyly, ale pro tuhle neděli jsou obavy větší,“ prohlásila ostraha obchodu s oblečením v centru Paříže. Policie „nás upozornila, že potyčky a bitky jsou velmi pravděpodobné“, dodal zaměstnanec obchodu.
Před hrozbou povolebních násilností varoval i ministr vnitra Gérald Darmanin. Jmenoval města Lyon, Rennes a Nantes, kde jsou silné a hlasité krajně pravicové nebo krajně levicové tábory. Právě od těchto skupin se čekají bouřlivé reakce na výsledky.
Macron se stáhl z veřejného života
Macron se v posledním týdnu stáhl z veřejného života, všímají si média. Podle Šmída je jeho odchod do ústraní logický, jelikož je mezi Francouzi poměrně neoblíbený.
„Prezident nehraje žádný vabank, protože nemůže nic vyhrát, jakýkoli výsledek bude pro něj bezesporu horší než před rozpuštěním parlamentu. Mnozí si kladou otázku, proč tento krok udělal. Jeho roli převzal premiér Attal, který hájí barvy koalice Společně, ten je prakticky všude, otázkou ale je, jak lidé odpustí Macronovi tento krok, protože země je tím výrazně ovlivněná,“ podotkl zpravodaj mimo jiné s odkazem na blížící se letní olympiádu v Paříži.
RN chce primárně omezit imigraci
Volební program RN klade důraz na omezení přistěhovalectví. Strana slibuje klást Francii na první místo, vyhradit sociální dávky pro Francouze, kteří alespoň pět let pracovali v zemi, nebo zavedení přísnějších kontrol na vnějších hranicích schengenského prostoru.
RN chce také omezit zdravotní péči pro přistěhovalce jen na případy ohrožení života a ráda by změnila pravidla pro udělování občanství, které by podle Le Penovců měly automaticky získat jen děti, které mají alespoň jednoho z rodičů Francouze.
Krajně pravicová strana sice už neplánuje vystoupit z Evropské unie a eurozóny, ale chce organizaci „reformovat“ a oslabit blok zevnitř, upozornila stanice Sky News.
Ohledně války na Ukrajině lídr RN Jordan Bardella prohlásil, že Francie by pod jeho vedením nadále podporovala napadenou zemi v jejím boji proti ruské agresi, odmítl ale možné vyslání francouzských vojáků, o kterém hovořil Macron. Marine Le Penová slíbila, že pokud se její strana dostane k moci, nedovolí Ukrajině použít francouzské zbraně dlouhého doletu k úderu na ruské území.
Pokud jde o názor na válku v Gaze, Bardella by za současné situace a s ohledem na teroristický útok hnutí Hamás ze 7. října na Izrael odmítl uznat palestinský stát, protože by se to rovnalo „uznání terorismu“.
Bardella během kampaně opakovaně zdůraznil, že hodlá vládnout pouze jako premiér většinové vlády. Menšinový kabinet by totiž podle něj byl bezmocný. Le Penová pak označila možnost menšinové vlády za nepřijatelnou zradu na voličích.
Levice láká na socialistický program
Levicová Nová lidová fronta plánuje rozchod s Macronovou politikou, hodlá zrušit důchodovou i imigrační reformu a slíbila, že bude bojovat proti antisemitismu. Levicový blok v kampani slibuje například růst minimální mzdy o 200 eur na 1600 eur (o 5 tisíc korun na 40 tisíc korun) čistého měsíčně. Levice chce také progresivnější zdanění příjmů, desetiprocentní nárůst příspěvků na bydlení nebo zastropování cen energií a základních potravin.
Levicová aliance se dále zavázala „bránit suverenitu a svobodu ukrajinského lidu“ a poskytnout Kyjevu dodávky zbraní. Navrhuje i vyslání mírových sil k zabezpečení jaderných elektráren na Ukrajině, uvedl server Yahoo News.
Zatím není jasné, kdo z levicové aliance by se měl stát premiérem, jelikož aliance má kolektivní vedení. Výraznou osobností je šéf krajní levice Jean-Luc Mélenchon, kterého ovšem odmítá řada členů levicového bloku a podle sondáží i většina Francouzů. V minulosti hovořil mimo jiné o vystoupení z NATO a v případě, že se Unie nereformuje, pak žádá i odchod z EU. Jeho strana navíc zastává podle kritiků příliš umírněný postoj k Rusku.
„Pro řadu lidí je nepřijatelný jeho buldozeří styl politiky, jeho vyjadřování, takže by mohl otevřít dveře někomu jinému. On sám doufá, že by za tři roky mohl ještě naposledy zabojovat o funkci prezidenta republiky,“ poznamenal Eichler.
Vládní koalice Společně klade důraz zejména na nutnost zastavit krajní pravici a zachování současných reforem. Slibuje, že do roku 2027 nezvýší daně, ale i další podporu Ukrajiny v boji proti ruskému agresorovi nebo navýšení obranného rozpočtu.
Z ekologických témat vláda navrhuje výstavbu 14 nových jaderných reaktorů, snížení pesticidů o polovinu do roku 2030 nebo státem podporované dlouhodobé pronájmy elektromobilů, píše v analýze programu stanice BFM TV. Macronův vládní tábor by v případě vítězství ponechal premiérské křeslo Attalovi.
Nejasný postoj Republikánů
Možné povolební koalice ovlivní i přesvědčení stran, které jsou součástí bloků. Premiér Attal například vyloučil vládní spolupráci se členy Mélenchonovy krajně levicové Nepodrobené Francie, která je hlavní silou levicového bloku. Nejasný je i postoj Republikánů, které rozděluje možnost spolupráce s RN.
„Republikáni mohou být žádanou nevěstou, jejich získané hlasy budou velmi důležité. Myslím teď hlasy těch republikánů, kteří zůstali na svých hodnotách a nespojili se s Marine Le Penovou. Je to strana, která má dlouhou tradici, zakládal je legendární Charles de Gaulle. Pak se různě přejmenovávali, měli tam řadu velkých osobností jako Jacques Chirac, takže by byla škoda, kdyby dopadli špatně,“ podotkl Eichler.
Republikáni by podle některých sondáží mohli obsadit až padesát křesel. Pomyslným jazýčkem na vahách se ale může stát i zhruba třicet poslanců za další menší strany či uskupení.
Ve hře je i úřednická vláda
Scénářů povolebního vývoje je tak celá řada. „Pokud by výsledek Národního sdružení byl lepší, než ukazují národní modely, a pokud by se RN podařilo dostat na svou stranu aspoň část Republikánů, zejména tu kolem šéfa strany Érica Ciottiho, tak by se mohli pokusit o vládnutí,“ popisuje jeden z možných scénářů zpravodaj ČT Petr Obrovský.
Další možností je, že se kabinet pokusí vytvořit středový tábor s Republikány napravo a umírněnými stranami nalevo, tedy socialisty či zelenými. „Premiér Attal mluvil i o tom, že možná bude třeba najít novou formu vlády pomocí nahodilých koalic, které se budou formovat podle toho, jaký zákon se bude právě v Národním shromáždění projednávat,“ sdělil Obrovský.
„Není vyloučeno, že se velmi brzy rozpadne Nová lidová fronta, která vznikla hlavně za účelem zastavit Národní sdružení. Každý tam bude mít své zájmy, je to velice široká koalice od socialistů až po extrémní levici, jsou tam ekologové a komunisté. Bude to politikaření, velice složité jednání,“ obává se Šmíd.
V případě, že v parlamentu nevznikne absolutní většina, Macron by podle médií mohl zvolit netradiční řešení a jmenovat vůbec poprvé v historii páté republiky úřednický kabinet.
Francouzský prezident má právo jmenovat nového premiéra a nemusí se nutně ohlížet na rozdělení sil v parlamentu. Teoreticky tak může vybrat i představitele menšiny. Vláda sice nemusí získat v novém parlamentu důvěru, většina poslanců jí však může vyjádřit nedůvěru.
Oslabený prezident
Pokud budou premiér a prezident z politických táborů s odlišným názorem, nastane takzvaná kohabitace. Tím se výrazně oslabí pravomoci prezidenta, který by dále řešil primárně zahraniční politiku, zatímco předseda vlády by měl hlavní slovo na domácí půdě.
Macronovi zbývají téměř tři roky do konce mandátu a již před rozpuštěním Národního shromáždění jeho koalice Společně neměla absolutní většinu, takže prezident musel prosazovat zákony s pomocí jiných stran.
Kontroverzní reformu penzí před rokem protlačil dokonce díky aktivaci článku ústavy, jenž kabinetu umožnil zákonodárce obejít. Macronův krok tehdy ještě umocnil francouzské protesty proti legislativě.
