Je pravda, že je popuzující žádat o vízum, zachce-li se Čechovi zajet na výlet do Spojených států. Dvojnásob to rozzuří nebo přijde líto – to podle povahy jedince – když si uvědomíme, že naše země se vůči atlantické velmoci chová jako loajální spojenec. "My vás podporujeme na irácké vartě,“ chce se říci, "a vy po nás vízovou povinností!“
Problém ovšem je ve skutečnosti, kterou nedávno v tisku pojmenoval zdejší velvyslanec USA William J. Canabis: podmínky pro zrušení vízové povinnosti se striktně řídí americkými zákony a jde tedy o administrativní, nikoliv politické rozhodnutí.
Úředník se neptá, zda jsme právě někde na mezinárodním fóru hlasovali po americkém boku nebo dokonce při něm šli střílet, ale jestli žadatel splňuje normy, které byrokraticky zaručují, že nebude někde v New Yorku načerno mýt nádobí. Řečeno zjednodušeně. Počet zamítnutých žádostí kupříkladu je pořád vyšší, než Američané žádají. Můžeme jak chceme bručet nad tím, kolik "mokrých zad” přichází do Spojených států z Mexika. Příslušný úředník nevykonává nějaké srovnávací analýzy. Jedná podle ukazatelů. Navíc (A kdo už to má lépe vědět než Češi?!): úředník má vždycky pravdu. Předpis je předpis a předpis je sloup státu. Ba jeho svatost. A s chladnou hlavou třeba uznat, že úřední pravidla a normativy by se měly co nejméně měnit na základě politických pocitů a rozhodnutí.
Americký postoj ovšem neznamená, že bychom měli tiše sklapnout kufry a neozvat se. Naše protesty, které směřujeme za velkou louži, jsou proto zcela legitimní a neměli bychom s nimi přestávat. I dovolávání se Evropské unie a jejích parametrů je v pořádku. Byť v tomto případě je paradoxní, že v chování organizace starého kontinentu svoje sehrají dozajista také politické aspekty: mnohokrát jsme přece dali najevo sympatie k USA na rozdíl od mínění klíčových zemí EU.
Sotva očekávat, že si něco vyvzdorujeme. Ale vzdorovat musíme. Už jenom proto, abychom se definitivně zbavili pocitu, který pořád koluje v naší krvi z časů minulých, totiž, že velký spojenec vydá „ukaz” a my budeme držet ústa a krok. Protože ozvat se by byla vzpoura proti božskému nadřízenému, který umí přísně trestat. Když se nám zdá, že se na nás Američané byrokraticky vytahují, tak je třeba dát najevo, že i myš umí zařvat. Byť na úřednické předpisy je i ta nejhalasnější myš krátká.
