Představme si, kdyby přišla zpoza oceánu taková depeše. Zcela jistě by ve staré Evropě nenastal mír. Vladimir Putin není mírotvorcem, byť se ho tak někteří snaží vykreslit. Ruská armáda by se vydala na pochod. Putin by napravil největší geopolitickou chybu 20. století, za niž považuje rozpad SSSR; stal by se možná nejslavnějším ruským vůdcem, imperátorem vší Evropy a přilehlých území. To není pražádná fantasmagorie. Proč že by to dělal? Proto. Má na to přece právo. Prozatím cokoliv udělal, byť proti podepsaným smlouvám, zavedeným pořádkům i dobrým mravům, zdůvodnil tím, že na to měl právo. Oprávnění spasit svět, kteréžto svaté poslání nese Rusko ve svých národních genech, stejně jako skutečnost, že západní svět je určený k zániku, protože velkospasitelství Ruska neumí pochopit a pokorně přijmout.
Nikdo v této misi zatím Putinovi nebránil. A když, pak velmi polehounku, pro smích ruských bohatýrů. Zatím vede se Západem Vladimir Putin válku, jíž se říká hybridní, jejíž součástí je masivní informační a propagandistická ofenzíva. A lehce v ní vítězí. Když zahájil Miloš Zeman útok proti České televizi, nijak nepodložený, bez jediného argumentu (a jistě by se našel), prostě jenom pocitový atak na území, které mu průzkumem bojem předpřipravil senátor a šéf SPO Jan Veleba a v němž ho podpořili spojenci Tomio Okamura a Vojtěch Filip, okamžitě jsem si otevřel několik internetových diskusí. I na těch, jejichž stálí účastníci zpravidla nevyjadřují Zemanovi podporu, krátce po jeho „protitelevizním“ vystoupení defilovala armády hlasů, která s ním plně souhlasila. A už měly nabito argumentem: podstatná část odsuzovala Českou televizi, že nedostatečně objektivně informuje o situaci na Ukrajině (neobjektivně rozuměj: ne dostatečně prorusky) a že nevyváženě mluví o Rusku (tedy ne proputinovsky). Sympatizanti Miloše Zemana jako příklad rovnovážnosti a objektivity udávali servery, které už mnoho IT odborníků odhalilo jednoznačně jako organizovaný kremelský a prokremelský produkt. Není věru třeba být zpravodajský důstojník, aby si člověk vytvořil jasný obraz, odkud přichází mráz. Z Kremlu, jak zní titul Mlynářovy knihy o pookupačním jednání v Moskvě v srpnu 1968.
Spojené státy před pár dny naznačily, že by rozšířily svoji evropskou účast. Samozřejmě musely by to schválit tamní i zdejší parlamenty. Americká iniciativa vyvolala pozdvižení. „Američané se zase cpou do Evropy! Chtějí nám diktovat!“ Děsí představa, že by Spojené státy při takové spojenecké vstřícnosti vskutku, jak už v úvodu řečeno, změnily rozhodnutí a úmysl podpořit Evropu v tíživé situaci změnily v pravý opak: „Nechtějí, necháme je v tom.“ Stačí jen vzkázat slova z úvodního titulku.
Pokud by Amerika opustila NATO a Evropu a zanechala by ji samu sobě, pil by brzo ruský kozácký kůň nikoliv vodu z Vltavy či z kašny na Staroměstském náměstí, jak se naivně těšil Mikoláš Aleš, ale oceánskou u mysu Finisterre. Evropské armády bez amerických spojenců by se sotva ubránily ruské záplavě. Snad možná nějaká britská brigáda či divize by byly schopny klást pár hodin odpor. Evropa bez Spojených států Rusku nemůže odolat, a proto se z Moskvy všemi možnými stokami starým kontinentem šíří antiamerikanismus.
Lenin kdysi vymyslel takový pěkný termín: „užitečný idiot“. Zahrnoval ty ze Západu, kteří byli ochotni s ním spolupracovat a ve jménu podvodné teorie i praxe přehlížet vraždy, hladomory, nesvobodu, diktaturu, surovost, nelidskost, celou tu kombinaci ruské tradice a bolševického novátorství. Dnes má Putin opět mnoho spojenců, „užitečných idiotů“. Oproti Leninovi ovšem méně těch, kdo věří jeho myšlence spasitelského Ruska, více takových, které uplatil nebo na něž něco ví. Antiamerikanismus je základní tezí těchto současných „užitečných idiotů“.
Leoš Maurer, který po řadu let působil na velitelství NATO v Německu, ve Vojenském zpravodajství a pak i jako vojenský přidělenec ČR ve Velké Británii, na University of Westminster Londýn vystudoval mezinárodní právo, bezpečnost a zahraniční politiku definuje prefabrikaci těchto „užitečných idiotů“ jako „… geniální vytváření proruských pátých kolon ve státech Unie či NATO.“
Můžeme si myslet o Spojených státech leccos, ale přece jen americká svoboda je něco jiného než „svoboda“ ruská. Snadný důkaz - o USA se každou chvíli dozvíme leccos nepěkného otevřenou, často dokonce oficiální cestou. O Rusku maximálně podloudně, ilegálními či poloilegálními kanály. Autoritativní či totalitní režimy si svoji pověst hlídají i za cenu likvidace nepohodlných. Což z Ruska známe (Němcov, Politkovská, Litviněnko, Magnitskij… ?), vše za panování Putina.
Zavražděný Boris Němcov: „Rusko se rychle proměňuje ve fašistický stát. Máme zde propagandu vytvořenou podle modelu nacistického Německa. Máme jádro útočných oddílů jako SA… Máme stranu vystavěnou na kultu vůdce… Máme šovinistickou a agresivní zahraniční politiku, opětovné rozněcování imperiálních komplexů, militarizaci společnosti. To jsou rysy fašistického režimu. Ale Putin není fašista. Putin pouze cynicky používá některé elementy minulosti a mísí je dohromady s jinými - například se sovětskými tradicemi - a hybrid je na světě: současný hybridní fašismus.“
Když před pár dny americký server DefenseNews napsal, že by Američané mohli případně nasadit jistý vojenský kontingent i na naše území, občané, ovlivněni a často nejspíš i vedení prokremelskými „užitečnými idioty“ zaječeli: „Jen přes naše mrtvoly! Chceme referendum.“ Lidové hlasování v bezpečnostních otázkách je požadavek stupidní. Lid nenese odpovědnost. Dopadne-li to špatně, stejně svede malér svého rozhodnutí na ty „nahoře“. Plně sdílím názor Karla Čapka na veřejné mínění: „Je jenom jeden druh mínění, které je ještě horší, nesmyslnější, chatrnější a neslušnější než vlastní mínění, a to je veřejné mínění.“
Jednu přímou volbu lidu, plebiscit, vyjádření obecného snu o místním panovníkovi jsme si před dvěma lety zkusili. Nyní část publika tleská, část píská, propast se prohlubuje, nenávist roste. Bezostyšná lež a hrubá urážka se stávají nástrojem moci. Hlava státu den po masové vraždě v Uherském Brodě, kde zemřelo osm občanů země, vykřikuje zvesela ve vinném sklípku: „Smrt vegetariánům a abstinentům!“ Vulgární mluva, kdysi vyřčená v rozhlase, je proti tomu slabý odvar. Toto je „sociálně konsolidační program“: krok za krokem vzniká atmosféra, v níž násilí nastoupí jako řešení politického sporu. Že bychom se skrze proruské politiky a část občanů nezadržitelně blížili k ruskému modelu? A to tak, že ve všem, i v zahraniční politice?
Už to tu ostatně v historii bylo: když kdysi na poválečné zakládající konferenci OSN vystoupil Andrej Vyšinskij s projevem o americkém dolarovém imperialismu, tleskala mu vášnivě a poddansky celá naše delegace v čele s Janem Masarykem. Americký státní tajemník James Byrnes, který byl tehdy přítomen, napsal do domů, že když máme takový strach z dolarů, není třeba nám je dávat. A tak se to táhlo až k nepřijetí Marshallova plánu. Nespoléhejme dnes na naše členství v NATO, i tato organizace může doznat změn. A my se k ní začasté začínáme chovat skutečně, jako bychom nebyli uvnitř, ale mimo. Alespoň vůči jejímu zásadnímu garantovi - Spojeným státům.
Velmi propracovaná ruská propaganda snaží se vytvářet náladu jakéhosi „východnictví“. Vytlouci nám z hlav i srdcí naše tradiční „západnictví“ a ostražitost vůči kremelskému Východu Tomáše Garrigue Masaryka, Karla Havlíčka Borovského, Václava Havla… Antiamerikanismus je první předstupeň, nášlapná mina. Okamura pochválil Zemana, že stojí proti „americké lobby“. Která jiná lobby se v tom případě nabízí? Samozřejmě ruská. Nesmyslné jsou řeči o neutralitě v době války, a ta už tu je, ne že ne. Nedávno se k tomu vyjádřila řada našich bezpečnostních expertů. Ostatně Rusko se tím vůbec netají (viz: Ja, russkij okkupant). Jen ta válka nevypadá jako ona minulá a vede se jinými způsoby (alespoň zpočátku). To jen podle staré vojenské moudrosti hloupě očekáváme, že bude taková, jako ta poslední.
Ruská strategie rozšířit po Evropě antiamerikanismus je mazaná. Šéf dolní komory ruského parlamentu Sergej Naryškin evropským členům NATO doporučil, aby z Aliance vyhnali Spojené státy. To by se pak Rusům s Evropou cvičilo! Už by nepadaly rady, ale „carské ukazy“.
Obyvatelé starého kontinentu jsou k protiamerickým náladám a radám náchylní - závist, malost a kverulantství nejsou výsostně české vlastnosti - pěkně se s tím pracuje. Možná Evropě chybí také vůči Rusku pud sebezáchovy, nebo je úplně tupá. Ještě po staletých zkušenostech ruské ambice nepochopila. Či je pochopit nechce. A neuvědomuje si, že Američané mohou přestat poslouchat řeči o tom, jak škodí Evropě obecně; Čechům, Moravanům a Slezanům zvlášť. Trpělivost jednou přetéká a nastupuje hrdost: Kolikrát jsme jim pomohli a oni nám pořád nadávají a tančí poníženého kozáčka.
Za oceánem se mohou naštvat a přizpůsobit současnosti Monroeovu doktrínu: „Amerika Američanům, Evropa Evropanům“. Dovést do konce americký appeasement vůči starším senilnějícím evropským bratrancům, jimž zdá se není pomoci. A nemusejí zcela odejít, jen omezit svůj zájem. Pak se brzo změní druhá polovina řečené věty v „Evropa Rusům“. Jak podotknuto: Vzhledem k obranyschopnosti evropských zemí půjdou Rusové kontinentem s čepicemi a budou se ohánět jako po mouchách. Ne, prosím, islámisté, ruští kozáci to budou, kdo zaplaví Evropu a učiní ji jednotnou od Uralu k Atlantskému oceánu.
Očividná snaha řady našich politiků a části občanů opustit pásmo amerického vlivu a stát se tzv. nezávislými, znamená jediné: touhu přestoupit do ruského týmu. A nás všechny přinutit natáhnout dres sborné. Ve válce žádná neutralita neexistuje. A křičí-li někdo po ní, chce jediné: opustit spojence a přidat se k nepříteli. Normálně se tomu říká zrada. Když ale tahle válka není podle někdejších měřítek tak zcela normální, ani si tu zradu vlastně neuvědomujeme.
Dodám citát z Hoře z rozumu Alexandra Sergejeviče Gribojedova:
Čí je to podlé dílo?
Pár blbců naletí a rozšiřuje tlach,
hned baby bijí na poplach,
a mínění se narodilo.
Tak bych v kostce definoval zdejší antiamerikanismus.
