David Rath ve sněmovně nepřekvapil. Zachoval si svůj styl. Arogantní, všechny napadající, sebe litující. Obvinil kdekoho. Snad kromě Boha. Nejspíš na něj zapomněl, nebo se ho přece jenom bojí. Rétoricky vcelku dobrý výkon. Argumentačně slabší. V jeho projevu by se dalo najít mnoho slabých míst. Kupříkladu patetická obhajoba spoluobžalovaných. Odkud se ale, sakra, ty ukryté milióny vzaly? Dohromady po všech zkušenostech s doktorem Rathem z dob, kdy ještě nebyl ve vazbě, dalo by se říci: starého psa novým kouskům nenaučíš.
Všechno je dle doktora Ratha spiknutí proti nadmíru kritickému opozičnímu politikovi. Je v tom hodně pro něj charakteristické sebestřednosti. Co pozoruhodného totiž zatím poslanec Rath veřejnosti odhalil kromě divokých řečí bez důkazů? Nic. Nebyl pro vládnoucí koalici o nic nebezpečnější než jeho kolegové ze stran opozice. Není ničím výjimečný. Drzé čelo je možná lepší než poplužní dvůr nebo krabice na víno, ale složité komploty se kvůli němu neorganizují.
Zdá se být trochu nehorázné Rathovo dovolávání se podobnosti se starými časy: silná slova o estébáckých metodách či politických procesech. Ovšem upřímně řečeno, každý se brání, jak umí a jak může. Na to má Rath plné právo. I když tentokrát ještě nešlo o soud, ale o prosté zbavení imunity. Což si někteří poněkud pletou. Účelově i doktor Rath. Ten přednesl jakousi obhajovací řeč. Dalo by se spíš očekávat, je-li si tak jistý svou nevinou, že k soudu půjde s otevřeným hledím a nebude hledat krycí manévr obezličky nestoudné poslanecké nedotknutelnosti.
Ostatně vůbec toto poslanecké právo veřejně oslovit celou společnost mě trochu rozzlobilo. Proč se takhle nemohou hájit a obviňovat celý svět z křivého nařčení i jiní podezřelí a obžalovaní? Třeba Kajínek. Nebo Janoušek. Proč ten neměl šanci vystoupit s dlouhým projevem a nařknout kdekoho, že mu před auto tu přejetou paní rafinovaně nastrčil a alkohol že mu nalil do birellu? Nabubřelost našich zvolenců a jejich bezbřehé výhody a úlevy jsou vskutku hanebné. Proč si vlastně koaliční poslanci, když schvalovali reformní utažení občanských opasků, jedním dechem také nesnížili alespoň symbolicky příjmy? A proč to nenavrhli kverulující opozičníci? Vím, řeknou, že to jsou populistické výzvy. Zvažuji ovšem, kde je hranice mezi populismem a obyčejnou lidskou slušností.
O té ostatně nepřesvědčil ani poslanec Rath, vrhal špínu, seč mohl. Ovšem chápu ho; každý tvor, zahnán do kouta, bojuje. Považuji proto za vcelku povrchní stesky některých, že Rath napadl všechny principy státu. Mnozí z nás, kdyby hrozilo hodně pár let kriminálu, napadli by i vlastní babičku.
Nejsem příznivcem všelijakých teorií spiknutí. Nemyslím si, že za moji přesolenou polévku může Bildeberg a že letadla, která napadla newyorská „dvojčata“, navigoval z Bílého domu osobně George Bush. Proto ani nevěřím tomu, že „případ Rath“ je nějaká vykonstruovaná záležitost, která měla sociální demokracii vrazit dýku do zad. A už vůbec ne tomu, že to bylo připraveno přímo na pro vládu velenebezpečného Ratha. Tomu by přece stačilo, kdyby dali někam mosaznou cedulku, že se o cosi zasloužil. Už by se mu v bříšku tetelilo a hned by byl smířlivější. Však ho znáte: nejdřív poplatky u lékaře jak řemen, pak pražádné. Záleželo na tom, jestli byl právě u ODS nebo u ČSSD. Což je společná politická kultura, na níž se doktor Rath vykultivoval jako jedna z mnoha zdejších plísní.
Nemyslím si, že je přímým účastníkem čachrů „strany opoziční smlouvy“, na to je příliš sebestředný a sebejistý. Je solitér, který si myslel, že nad něj není ani ve vykutálené společnosti zdejších politicko-podnikatelských šíbrů. Přesto je ovšem jedním z mnoha vydařených mutantů naší politiky. Jednoznačně. Proto s ním souhlasím, totiž s jeho tvrzením, že celá jeho kauza je záležitostí politickou. David Rath se stal obětí politiky, na jejíž tvorbě či spíše zparchantění se pilně podílel. Patří mezi pěkná kvítka poměrů, které v ní zavládly. Doufám, že jako on, uvadnou co nejdříve i další. A i ti budou jistě tvrdit, že to všechno je politická záležitost. A stejně jako u Ratha tomu tak skutečně bude. Stanou se obětinami způsobu správy věcí veřejných, který zde pilně pěstovali.
