Smějící se, rozzlobený, plačící, prosící. Smajlíci se pro nás stali zcela běžnou formou, jak vložit do smsky, tweetu nebo e-mailu nějakou emoci. Tomu ostatně odpovídá i jejich obecnější pojmenování – emotikony. Dnes už je potkáváme na letácích, v obchodech a občas dokonce i na stránkách novin. Žlutý obličejík plačící smíchy se ostatně stal podle Oxfordského slovníku slovem roku 2015.
Jeden z nejrespektovanějších slovníků světa vyhlašuje nejoblíbenější slovo pravidelně každý rok. Letos poprvé je to ale piktogram. Emotikon plačící smíchy prý nejlépe vystihuje „charakter, náladu a obavy“ naší společnosti v roce 2015. Pravdou je, že nás smajlíci už nějaký čas neobklopují pouze ve virtuálním světě, ale i v tom reálném.
Zcela samostatnou kapitolou je ale použití smajlíků ve zpravodajství. Ne překvapivě k nim mají blíž zejména bulvární média nebo ta, která se zaměřují na trochu oddychovější témata. Před časem doplnily emotikony například titulky v aplikaci americké služby BuzzFeed, která se soustředí na zprávy a další obsah populární na sociálních sítích.
„Používáme smajlíky přímo v obsahu, protože je to expresivní, zajímavá a zhuštěná forma komunikace,“ uvedla výkonná editorka pro mobilní zpravodajství BuzzFeed News Stacy-Merie Ishmaelová.
Ikony zpravodajství a smajlíci
Skutečně seriózní zpravodajská média si smajlíky zatím jenom oťukávají. A většinou experimentují na svém webu. Zřejmě nikdo neočekává, že bude mít Washington Post emotikon na přední stránce svých novin. V případě internetového komentáře o vztahu prezidentských kandidátů k různým návykovým látkám to ale už neplatí.
The New York Times se rozhodly jít ještě dál a umístily smajlíka přímo do titulku – nahradil tam slovo „šťastný“. Konkrétně šlo o článek o studii, která zkoumala emocionální vzorce uživatelů Twitteru. „Aby bylo jasno – smajlík :) není v titulku papírových novin ani v elektronickém titulku zaslaném do mobilů nebo tabletů. Je to jen taková zábava naší homepage,“ okomentoval to softwarový expert Timesů Jacob Harris.
Emotikony ve zpravodajství zcela jistě přitahují pozornost, tím pádem i čtenáře. A jako určitá forma zpestření to funguje. Britský The Guardian například přeložil do emotikonů projev amerického prezidenta Baracka Obamy ke státům Unie.
Řada lidí ale takový přístup kritizuje. Podle nich je to jen další krok k bulvarizaci zpravodajství, který navíc čtenáře svádí k ještě povrchnějšímu čtení zpráv.
A co tištěné noviny?
Dosavadní příklady se týkaly internetového zpravodajství, kde jsou čtenáři ještě relativně otevření podobným novinkám. Mnohem složitější je to ale v případě tištěných novin, jak se ostatně ukázalo u USA Today.
Noviny se totiž rozhodly v reakci na nové smajlíky na Facebooku umístit u titulků podle charakteru zprávy smutný, nebo veselý emotikon. Okamžitě se zvedla ohromná vlna rozhořčených reakcí. Čtenáře rozčílil například smutný smajlík vedle titulku Americký hrdina byl pobodán při útoku ve francouzském vlaku.
Bylo to podle nich hloupé a hraničilo to s urážkou, protože to vzbuzovalo dojem, jako by čtenáři potřebovali poradit, jakou emoci by u nich měla tato zpráva vyvolat.
A co Putin, paní ministryně?
A pomocí emotikonů se dá vést dokonce i rozhovor. Zkusil to BuzzFeed, na jehož klasicky psané otázky odpovídala australská ministryně zahraničí Julie Bishopová pouze pomocí různých emotikonů.
Od těch úplně nejjednodušších otázek typu, zdá má ráda spíš psy nebo spíš kočky se ale rozhovor točil i kolem zásadních politických otázek. Ministryně tak odpovídala smajlíky i na to, co si myslí o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi, zda podporuje homosexuální sňatky nebo jaké jsou momentálně vztahy mezi Austrálií a Čínou.
