Praha - Podzimní knižní nabídku obohatí dvě nové knihy sběratele a znalce umění Michaela Třeštíka: Slečny z Avignonu a Umění sbírat umění, které vydává nakladatelství Gasset. Soubor esejů Slečny z Avignonu vychází s výmluvným podtitulem Nutkavé psaní o obrazech. Právě konkrétní obrazy, slavné i zcela neznámé, od středověku až po současnost, jsou středobodem vzrušujících a někdy i provokativních zamyšlení. Umění sbírat umění Michaela Třeštíka je první ucelenou publikací pro sběratele. Obsahuje systemizaci typů uměleckých sbírek a sběratelských motivací, všech prostředí a institucí, ve kterých sběratelství probíhá. Podrobně se také zabývá možnostmi investování do umění, jeho předpoklady, riziky a možnými výnosy.
Michael Třeštík vidí obrazy ze zcela neobvyklých úhlů a představuje je v nečekaných souvislostech. Často zpochybňuje akademické přístupy k výtvarnému umění a uvolňuje prostor pro autentický osobní prožitek. Nevyhýbá se ani nadsázce a vtipu a svoji vlastní diváckou zkušenost prezentuje s nadhledem a zábavnou ironií. Slečny z Avignonu tak originálním přístupem zaujmou nejen znalé milovníky umění, ale svět výtvarné tvorby poutavě přiblíží všem, i dosud nepoučeným, zájemcům.
„Mne ještě pořád přivádí k úžasu, že kus plátna potřený nějakými barvami může člověku nadosmrti uváznout v duši. Snažím se přicházet na to, proč tomu tak někdy je a co si s tím vůbec má člověk počít, když už se mu to přihodí,“ říká Michael Třeštík.
Umění sbírat umění je knihou čtivou, ale především informativní a návodnou. Praktické rady a sdělení, které Michael Třeštík ve své knize nezištně rozdává, jsou podloženy mnohaletým působením na trhu s uměním a starožitnostmi. „Laici ve sběratelích vidí pitoreskní blázny, umělecko-historická obec nezodpovědnou škodnou. Laici netuší, že sběratelství je zábavnější a více vzrušující než bungie jumping nebo převržený raft, a akademici si nepřiznávají, že bez sběratelů by jejich obor vůbec neexistoval,“ konstatuje autor.
Michael Třeštík
Narodil se 18. 9. 1947 v Praze (matka filoložka, otec hudební kritik). Na počátku roku 1990 se stal šéfredaktorem a později i vydavatelem literárního týdeníku Tvar (do roku 1993). Souběžně s vydáváním Tvaru založil nakladatelství, ve kterém od počátku roku 1990 do roku 2007 vydával českou personální encyklopedii KDO JE KDO a další oborové monografie a publikace. V letech 1990 až 1998 se věnoval také výtvarné fotografii. V roce 1992 založil filmovou produkci, ve které produkoval filmy své ženy Heleny Třeštíkové. Nyní je jejich dramaturgem. Je autorem filmu (námět, scénář, režie) o pražské architektuře 20. století Hlava a pata Prahy (1999). Roku 1975 začal sbírat výtvarné umění. Nejprve grafiku a kresbu české moderny, od roku 1987 současnou českou malbu a později i užité umění 20. století, zejména keramiku. Třeštíkova erudice a láska k výtvarnému umění vedla také k založení neziskové organizace Digitální archiv výtvarných umělkyň.
„Spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou jsme shromáždili archiv děl a biografických dokumentů malířek a sochařek převážně z období první poloviny 20. století, který je nyní k dispozici odborné i zájmové veřejnosti. Smyslem projektu je průběžně shromažďovat a archivovat podklady pro objektivní zhodnocení díla výtvarných umělkyň první poloviny 20. století a pro nový pohled na dějiny českého moderního umění,“ upřesňuje Michael Třeštík.
