Jihlava - Na 120 osudů sedláků vystěhovaných v 50. letech komunisty při akci Kulak popisuje ve své knize Vyhnanci Miloslav Růžička z Vilémova na Havlíčkobrodsku. 83letému bývalému politickému vězni Miloslavu Růžičkovi se podařilo shromáždit skutečné a velice silné životní příběhy lidí, kteří se s rodinou ze dne na den museli odstěhovat z domova.
Vedle příběhů a fotografií obsahuje také unikátní seznam všech 2000 selských rodin, které Státní bezpečnost a později okresní komunističtí funkcionáři v letech 1952 až 1953 vystěhovali převážně do pohraničí a majetek jim zabavili.
Miloslav Růžička:
„Národ, který není poučen o své historii se musí obávat o svojí budoucnost.“
Ve své knize autor dokumentuje, jak jednoduché bylo zničit člověka a celé rodiny: „Protože režim řekl, ty jsi kulak, ty se nehodíš na kolektivizaci, my tě musíme přemístit, kdybychom měli Sibiř, dali bysme tě tam,“ vzpomíná Růžička.
"Je potřebné, aby se takové knihy dostaly především do škol, aby se zkušenosti předávaly mladé generaci. Nesmí se nezapomínat na to, co komunismus a totalitní režim znamenaly, upozorňuje Alena Kašparová, recenzentka knihy. Sám Růžička by si přál, aby knihu Ministerstvo školství doporučilo učitelům dějepisu. Podle jeho slov bude stačit, když si student přečte kterýkoliv příběh a hned pozná, jak složitou dobou naši předci museli projít.
Většina mužů skončila v uranových dolech v Jáchymově, někteří staří lidé v ústavech. Příběhy se týkají lidí z různých konců republiky, těch, kteří na Růžičkovu výzvu byli ochotni vypovídat o svých životních příbězích.
Na závěr přidal příběh 121. o sedlákovi Františku Brožovi z Květinova, jenž celá desetiletí dokázal odolávat tlaku socializace zemědělství. Ve farmaření pokračuje jako jeden z mála dosud. Brož, u Radňova na Vysočině, nechal postavit vystěhovaným sedlákům památník připomínající konec komunistické zvůle. „Přijeli, sebrali stroje, odvezli - já prostě říkám jedno, že fašismus a komunismus je naprosto stejnej,“ říká František Brož.
Kulakem byl podle tehdy vládnoucích komunistů sedlák, jenž hospodařil na 15 a více hektarech půdy. Také autor knihy byl označen za kulaka a komunisté rodině zabavili polovinu hospodářství. Jako velezrádce byl za rozmnožování letáků za svobodné volby v poválečném Československu pod dohledem OSN odsouzen k pěti letům. Odpracoval si je v Jáchymově. Nakonec skončil v zemědělském družstvu, kde je jeden z jeho synů nyní předsedou.
Jedněmi z posledních žijících pamětníků násilné kolektivizace zemědělství na Havlíčkobrodsku jsou podle Růžičky manželé Novákovi z Olomoucka. V roce 1952 je k polským hranicím odvezli na valníku z jejich rodného statku ve Stupárovicích na Havlíčkobrodsku. Směli si vzít jen to nejnutnější. Protože jim neřekli, kam je vezou, nechali ročního syna u příbuzných, vzpomíná dnes pětaosmdesátiletý Otakar Novák.
Tehdy s manželčinými rodiči obhospodařovali na 50 hektarů půdy. Na svém statku museli nechat veškerý dobytek. Ještě před vystěhováním poslali Otakara Nováka do uranových dolů do Jáchymova. Neplnil totiž stanovené dodávky mléka. Komunisté nechali ze Stupárovic vystěhovat tři rodiny. Novákovi se po revoluci v roce 1989 neměli kam vrátit. Materiál z jejich usedlosti družstevníci tenkrát rozebrali na stavbu kravína.
Kniha Vyhnanci má 500 stran, k dostání je zatím v knihkupectvích na Havlíčkobrodsku. Prezentována bude na setkání kulaků v sobotu v Sokolí u Třebíče a následně v říjnu na Podzimním knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě.
