Autorský dokument Martina Štrby Vlna vs. břeh, který právě přichází do českých kin, je výrazným dokladem toho, že dokumenty obecně se v posledních letech u nás nesou na velké vlně popularity. Publikum vděčně kvituje autenticitu, pojmenování zásadních otázek či trendů ovlivňujících v některých kategoriích rozvoj společnosti a v neposlední řadě autorský rukopis tvůrců. Všechny tyto atributy má i Štrbův dokument – je autentický, nic nepředstírá, přes jednotlivé aktéry tzv. Slovenské nové vlny se snaží vytvořit obecnější obraz tvůrčí osobnosti a přes ni získat povědomí o tehdejší době, ovšem se silným přesahem k dnešku.
Jelikož Martin Štrba je sám součástí tohoto kolektivu, který vyprovokoval převrat ve fotografické tvorbě 80. let, zprostředkovává divákovi pohled jakoby zvnitřku. Je to tedy pohled poučený, vědomý si souvislostí a dobových kontextů, pohled empatický a nutně zainteresovaný. Tím dokument získává jakousi vnitřní energii, naléhavost a také, u dokumentu neobvyklou, míru zaujetí tématem. Na druhou stranu tím u méně informovaného diváka může vzniknout trochu zmatek, protože události, postoje i názory aktérů nejsou nijak vysvětlovány či chronologicky řazeny. Evidentně se předpokládá, že divák tohoto dokumentu bude již alespoň trochu předem v tématu orientován.
Angažovaný Štrbův pohled je však stavebním pilířem celého filmu. Což zase naopak umožňuje divákovi pochopit komplikovanou podstatu hnutí, které vlastně žádným programovým hnutím nebylo. Osm mladých lidí se náhodou setkalo v rámci studií na pražské FAMU. Důležité pro jejich další osobní a především tvůrčí směřování nebylo samotné studium, ale naopak mimoškolní setkání.
Štrba, který dokázal najít množství vzácného obrazového materiálu od svých souputníků, zdařile sestavil obraz inspirativního společenství kreativních individualistů. Dobové záznamy doplňují již poučené, protože s odstupem vedené, sebereflexe fotografů, které potvrzují tento vjem a doplňují o nezbytný pohled do současnosti. Snad jen těmto pasážím, jež odrážejí současný stav fotografů a také zveřejňují, kam se jednotlivec od studijních let posunul, co zažil a kam směřuje (nebo na jakém bodě setrvává), by se dala vytknout přílišná zdlouhavost a až příliš velká odstředivost od základního tématu.
Celou tuto osobitou generační výpověď předkládá Štrba v rozvolněné obrazové formě, ve které se nelpí na kompozici obrazu či na jeho ostrosti, stabilitě a vyváženosti. Volná kamera Martina Štrby jakoby záměrně bojkotuje formální postupy, které tak dokonale uplatnil ve své kameramanské práci na hraných filmech (Zahrada, Je třeba zabít Sekala, Hořící keř), zde je důležitější autentičnost, nikoli dobře postavený záběr.
Navíc záměrným porušováním zaběhlých konvencí se vlastně osobitě vyslovuje k obsahu dokumentu, neboť na samém začátku stála nesourodá parta studentů, kterou spojovaly rebelie a vzdor proti vštěpovaným pravidlům. „Vše, co tu dosud bylo, jsme postavili na hlavu, bylo to nezakomponované, rozostřené, ale hlavně to muselo mít atmosféru,“ říká ve filmu jeden z aktérů Kamil Varga - a přesně v tomto duchu se nese celý film.
Vlna vs. břeh – Dokumentární, Slovensko / Česko, 2014, 88 min. Režie a kamera: Martin Štrba. Scénář: Martin Štrba, Olina Kaufmanová. Hudba: Michal Novinski.
