Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války vyšly před více než sto lety a dodnes zůstávají zásadním románem české literatury. Spisovatelka Sylvie Richterová se zkoumání díla a osobnosti Jaroslava Haška věnuje dekády. Její eseje teď vyšly knižně pod titulem Humor jako zvláštní rozměr vědomí.
Postava „dobrého vojáka“ Švejka se zrodila už před válkou, teprve vlastní zkušenosti jejího autora Jaroslava Haška z fronty jí ale dodaly účel. Nová kniha obsahuje desítku esejů, které Sylvie Richterová o Haškovi napsala v rozmezí čtyřiceti let. „Četla jsem to pokaždé znovu, když byla příležitost. A pokaždé v tom našla něco jiného,“ říká o Haškově nejznámější knize.
Autorka se zabývá podstatou Haškova humoru, kterou v jeho době literární kritici spíše neocenili. Osudy dobrého vojáka nejsou jen humoristickým románem, ale také protiválečným. „Rozeznal, že příčinou války je poslušnost. Lidé, kteří dělají něco, co v jejich vědomí není cele obsažené, protože poslouchají,“ vysvětluje Richterová.
Josef Švejk s dobráckým úsměvem poslušně hlásí a vrší bezvýznamné historky. Rozkazy plní, ale po svém. Je považován za hlupáka, přitom mu ale inteligenci není možné upřít. „Dobrý voják je hlavně, a především, katalyzátorem idiocie,“ píše Sylvie Richterová. Je zrcadlem, v němž se hloupost a absurdita odráží.
„Ta otázka, jestli Švejk je geniální, nebo blbý, je otázka pro realistickou literaturu, a u té tady nejsme. Jsme u zrodu absurdní literatury. S Kafkou mají prvenství,“ upozorňuje Richterová.
Hašek byl dvojitým dezertérem, prošel rakousko-uherskou armádou, československými legiemi a přidal se k bolševikům. „Šel za ideálem. A protože měl ten ideál, tak mu napřed všechno dal, ale proto ho také prohlédl. Já si myslím, že je to cesta historií, ve které měl obrovský náskok před všemi těmi budoucími soudruhy,“ míní Sylvie Richterová.
Josef Švejk na frontu nikdy nedošel, protože Jaroslav Hašek před dokončením románu zemřel. Války ale stále existují, a jeho dílo tak zůstává relevantní.
