Vladimír Kőrner, známý jako dramaturg a filmový scénárista, napsal také řadu románů. Písečná kosa patří k jeho nejtemnějším dílům, jde o nevšedně obrazivý příběh ze 13. století, jehož hrdinou je mladý adept křižáckého řádu Alwin ze Sovince. Principálka Strašnického divadla Eva Bergerová vytvořila - ve spolupráci s Pražskou konzervatoří - sugestivní inscenaci pro náročné diváky. Jde již o její druhou Kőrnerovu dramatizaci, co zde uvádí.
Recenze: Písečná kosa
První bylo Údolí včel s Ljubou Krbovou, Janem Novotným a Janem Zadražilem v hlavních rolích, kterým tento měsíc divadlo oslavilo šest let svého trvání. Loňský pátý ročník konzervatoře, s nímž se v Písečné kose pracovalo, byl tak k absolutoriu osloven nelehkou výzvou.
„Jde sice o příběh ze středověku, ale jsou v něm samí mladí lidé. Mladík odejde z českého statku do křižáckých válek a pak do Evropy, kde se přežene turecká vojna. Přestože je hra hodně o válce, zahrnuje i zásadní ženské postavy,“ uvedla Eva Bergerová po první zářijové repríze. Písečnou kosu premiérovali v červnu, měla pro ni k dispozici osm herců, dramatizaci psala již přímo pro ně a zhostila se i režie.
Mocná je síla řádu
Bohatost a náročnost autorova jazyka bylo asi to nejtěžší, s čím se mladí herci utkali. Nutno říci, že k tématu přistoupili velmi otevřeně a obdivuhodné jsou jejich paměťové výkony. Text zní méně přesvědčivě tam, kde jsou užity klasické, strnulejší divadelní prostředky (např. efekt kánonu - říkání monologů „přes sebe“) a naopak živěji v místech, kdy dochází k intimnějšímu dialogu nebo k akčním scénám. V příběhu, kromě myšlenky „jak naložit se svým životem“, zaznívá i soudobý motiv moci, její odpovědnosti a hierarchie.
Spojující linku tvoří hledání ideální lásky křesťanského nebo pohanského typu. Inscenaci předcházela fyzická příprava cvičebních technik (tanec v pěti rytmech), k výrazným nápadům patří právě tyto pohybové situace s hudbou. Přitažlivě fungují např. rituály s ohněm nebo erotické scény Alwina se dvěma pohanskými ženami („Spal jsem s pohanskými ženami, žili jsme ve tmě jako zvířata…“). Hudební složka ze záznamu zastupuje autorský (Karel Loula) i „licenční“ (Gabrielle Roth, Létající Koberec) přístup. Možná by atmosféře slušela jen čistě původní linka skladatele, varhaníka a profesora hudební výchovy Karla Louly, pro něhož je svět středověkých chorálů důvěrně známým místem.
Scéna Milana Davida je ponurá, sympaticky umístěná na podlahu sálu, diváci sedí na elevaci pod původním jevištěm. Tma, svíce, oheň, dobové oděvy, zpěv… Světelná atmosféra funguje, sálem se nese poselství: „Nemůžeš nic vidět, když máš otevřené oči.“ Centrem jevištní plochy je nízká obdélníková černá konstrukce. Vyšší konstrukce vpravo slouží jako žebřík i úkryt. Po straně jsou ještě další podsvícená hrací místa. Celkově je prostor sevřen a zároveň poskytuje dostatek místa pro fyzické akce.
Písečná kosa zaujme svou expresivitou a opravdovostí, s jakou ji herci hrají, uvidíte v ní Natálii Řehořovou, Evženii Nízkou, Annu Fišerovou, Kamilu Kikinčukovou, Lenku Juroškovou, Jiřího Kocmana, Ondřeje Mataje a Jana Čtvrtníka.
Nejvíce zaujaly již vyzrálejší výkony Natálie Řehořové a Ondřeje Mataje. Dynamičtější je druhá část hry, inscenace se vyvíjí s každou další reprízou. Strašnické divadlo uvádí Písečnou kosu 19. října a 4. listopadu v 19,30h.
- Písečná kosa zdroj: archiv Strašnického divadla http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2035/203406.jpg
- Písečná kosa zdroj: archiv Strašnického divadla http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2035/203411.jpg
- Písečná kosa zdroj: archiv Strašnického divadla http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2034/203398.jpg
